Přezdívají mu Pan Spolehlivý. ‚Vždy, když mi přivedou konkurenci, dokážu, že jsem lepší,‘ říká Kadeřábek
Neplní tak často hlavní zpravodajství jako jiní fotbalisté, přesto je Pavel Kadeřábek unikátní. V současnosti byste totiž nenašli aktivního českého hráče, který by tak dlouho působil v některé z pěti elitních zahraničních soutěží. V Hoffenheimu je od roku 2015, s tamním klubem zažil i Ligu mistrů. Právě o něm je další díl seriálu Radiožurnálu Sport, který se věnuje české stopě v německé Bundeslize.
V jednom z rozhovorů jste říkal, že nemáte rád změny. I proto jste byl dlouho ve Spartě, teď jste devět let v Hoffenheimu. Čeká vás během nadcházejících měsíců nějaká změna?
Těžko říct. Smlouvu tady mám do léta 2025. Pak mi bude 33 a uvidíme, co se stane. Vyloženě změnu letos v letním přestupovém období nečekám. Tady v Hoffenheimu pořád hraju, takže když si to člověk srovná s ostatními Čechy, co v Bundeslize působí, jsem skoro jediný, který nastupuje pravidelně, čehož si vážím. A tím pádem nevidím žádný důvod pro změnu.
Je na stole už nějaká debata o případném dalším prodloužení smlouvy?
Není, a troufnu si říct, že asi ani nebude. Ještě se nestalo, aby Hoffenheim prodloužil smlouvu s hráčem starším 33 let. Sice k tomu došlo u brankáře Olivera Baumanna, který už tady má odchytáno 450 zápasů a má stále pozici jedničky, ale u gólmanů je to trochu jiné.
Takže nepočítáte s tím, že by vám prodloužení smlouvy nabídli takzvaně za zásluhy?
Ne, to určitě ne, tady v Německu se za zásluhy nic neuděluje. Člověk si musí odpracovat základní sestavu na tréninku. Není to tak, že bych měl jistý základ díky tomu, že jsem tady už devátým rokem.
Život v německém Toskánsku
Oblasti, ve které žijete, se údajně říká německé Toskánsko. Jak se vám tady líbí?
Líbí se mi tady moc, jsme tu s rodinou nadšení. Děti si zvykly jak ve školce, tak ve škole, s manželkou jsme si tady našli rodinný dům v příjemném sousedství. V Čechách slyším názory, že Němci jsou tvrdí, suší, ale to nemůžu vůbec potvrdit. Se sousedy máme skvělé vztahy.
Samozřejmě, některé věci už jsou stereotypní, když je člověk na jednom místě devět let, tak se toho hodně opakuje. Například mě štve, že klub má smlouvu s hotely, které jsou stále stejné, tréninková hřiště se také nemění.
Z rodinného pohledu to je podobné, nevzniká tu mnoho nových dětských hřišť a dalších volnočasových objektů.
Vy jste jedním z té menšiny hráčů, kteří bydlí v Sinsheimu. Proč jste si vybral maloměsto na úkor jiných větších měst, která jsou okolo?
Po přestupu ze Sparty jsme bydleli dva roky v bytě v Heidelbergu, ale jelikož jsme měli psa, nebylo to úplně komfortní. Hledali jsme dům, který jsme nakonec našli v Sinsheimu, kde jsme teď velmi spokojení.
Jste v kontaktu s Alexem Honajzerem, který také hraje za Hoffenheim? Sledujete jeho progres poté, co odešel z Baníku jako ještě velmi mladý hráč?
Když sem přestoupil, napsal jsem mu zprávu, že se na mě může kdykoli obrátit, kdyby něco potřeboval. Více jsme se poznali až letos v zimě, kdy jsme byli společně s naším agentem na večeři.
Alex má momentálně smůlu na zranění. Ale když jsem se bavil se sportovním manažerem klubu, říkal, že o něm ví. Jeho progres sledují a může před ním být slibná budoucnost.
Nový spoluhráč Jurásek
Vy jste byl v klubu dlouho jediným Čechem, najednou jste dokonce tři, v zimě přišel do Hoffenheimu na hostování David Jurásek z Benfiky Lisabon. Je to pro vás příjemnější?
Byl to pro mě šok, když jsem se dozvěděl, že David přijde. Byl jsem zvyklý tady být dlouhá léta sám, v němčině už se cítím komfortně a vlastně jsem ani nepotřeboval, aby sem přišel český hráč. Bál jsem se, jaký David bude, ale musím říct, že mě překvapil svou lidskostí. Je mezi námi větší věkový rozdíl, ale i přes to s ním je sranda a je to slušný kluk. Jsem rád, že je tady.
Jurásek míří z Benfiky na hostování do Hoffenheimu. Součástí dohody do Bundesligy je i opce na přestup
Číst článek
Jak je na tom s němčinou?
Je to pro něj samozřejmě těžké, já mu pomáhám jako překladatel. Trenér je Američan, takže když je potřeba, diskutují spolu anglicky.
Čím si vysvětlujete, že je zatím v Hoffenheimu tak málo vytížený?
Má to těžké. Bylo jasné, že ho tady čeká velká konkurence. Myslím si, že do týmu ale zapadl dobře. Často slýchám, jak se o něm kluci baví, když zrovna není poblíž. Mluví o něm hezky a chválí ho.
Sledujete rostoucí zájem fanoušků o fotbal v Česku?
Závidím to klukům. Když jsem já se Spartou vyhrál v roce 2014 titul, přišel plný stadion jen na poslední zápasy. Myslím si, že marketingový tým ve Spartě je na vysoké úrovni a odvádí skvělou práci. Hodně tomu pomohl i Brian Priske a kapitán Láďa Krejčí, kteří výkony Sparty zvedli, jsou to její největší osobnosti.
Fanoušci Bayernu nechtějí titul
Co říkáte na současný stav Bundesligy? Bayern možná po jedenácti letech nezíská titul, do toho se řeší kauza fanoušků, kteří chtějí zabránit tomu, aby do fotbalu vstoupili investoři.
Fanouškům už to prošlo, protože fotbalový svaz to stopnul. Mně se o tom mluví trošku hůř, protože jsem v jednom z těch klubů, který nad sebou toho investora má.
Ty protesty byly ale nepříjemné, patnáct minut se nehrálo, na hřiště létaly tenisáky. Ale fanoušci nakonec dosáhli svého.
A co se týče Bayernu, ač ho mám rád a líbí se mi, jak hraje, už to nějakou změnu chce. I fanoušci Bayernu sami chtějí, aby to jejich klub nevyhrál, protože je to pořád to stejné. Loni to bylo blízko, ale Dortmund to nedotáhl. Myslím si, že teď už je to jasné, ta ztráta na Leverkusen je velká.
Unikátní situace v německém fotbale. Za jedno kolo přišlo více fanoušků na druhou ligu než na Bundesligu
Číst článek
Nedávno padl zajímavý rekord, ve 2. Bundeslize přišla během jednoho kola vyšší návštěva než na první ligu. Jak se na to lidé dívají?
Ač to může vypadat jako překvapení, pro mě až tolik ne. Ve druhé lize se dalo dohromady takové složení, které je nejkvalitnější za poslední roky, což musím potvrdit. Je tam Schalke, Hertha, Kaiserslautern, což jsou týmy, které mají stadiony pro 50 až 60 tisíc lidí. Navíc tam jsou fanoušci nastavení na to, že chodí na svůj klub. Neřeší, proti komu jejich tým hraje.
Došlo k nějaké změně ve vašem postoji k reprezentaci?
Nedávno mi volal trenér Ivan Hašek, byl u toho i Erich Brabec a Jaroslav Köstl. Mluvili jsme spolu asi 45 minut, ptali se na mojí situaci, jestli jsem nezměnil názor. Říkali, že mě sledují, a všímají si, že předvádím stabilní výkony.
Domluvili jsme se, že pokud změním názor, zavolám jim. Ale v tuto chvíli je to pro mě tabu. Trenérskému štábu jsem poděkoval za zájem, potěšilo mě, že mi zavolali.
Do reprezentace?
Jak vy osobně z dálky sledujete změny kolem reprezentace? Hodně se řeší, co s triem hráčů, kteří způsobili olomouckou kauzu, mnoho otazníků se vznáší nad nominací i stylem hry.
Jsem na to zvědavý. Hlavní otázkou je pozice sportovního manažera, která je zatím nevyřešená, a všichni očekávají, kdo to bude. To bude velmi zásadní. Z toho, co mi trenér Hašek řekl, jsem vyrozuměl, že se nominace vytvoří na základě momentální formy a herního vytížení, nikoli minulých zásluh.
Vy jste nejdéle stabilně hrajícím Čechem v zahraničí. Čím si to vysvětlujete, že jste si v týmu vybudoval tak silnou pozici a trenér na vás spoléhá v základní sestavě?
Pokaždé, když mi přivedou novou konkurenci, dokážu trenéra přesvědčit o tom, že jsem lepším hráčem já. To je vlastně můj cíl, protože tady to bez konkurence nejde.
Každý rok mi přivedou nějakého vlčáka, který se se mnou chce o moje místo poprat. Dočetl jsem se o sobě, že jsem Pan Spolehlivý. To je něco, co chci dát svému klubu, a čeho se snažím držet.
Nejsem hráč, který bude mít za sezonu deset gólů, ale jsem někdo, na koho se trenér může spolehnout. Když mě tam postaví, já svou stranu zavřu, nepustím přes sebe soupeře, a ještě se snažím podporovat útok. To si myslím, že je důvod, proč pravidelně hraju Bundesligu.
Minulý rok vám přibyl do rodiny nový člen. Kromě dvou dcer máte nově i syna. Budete ho chtít přivést k fotbalu?
Nebudu ho do toho tlačit. Chci ho určitě podporovat směrem ke sportu. To si myslím, že je důležité, aby se děti nechytly nějaké party, která na ulici kouří. Všechny své děti budu podporovat do sportu, ale nutit je určitě do ničeho nechci.
