Hlaváčková posunula české plavání do nebývalých výšin
České plavání má hvězdu světového formátu. Toto tvrzení není nijak přehnané, a navíc si troufám říct, že bude nějaký ten rok platit. Teď už čtyřnásobná Mistryně Evropy Ilona Hlaváčková totiž není žádnou vycházející hvězdičkou, ale plavkyni v nejlepších plaveckých letech (*1977). Navíc v posledních letech prošla i na první pohled viditelnou změnou: sice se stále usmívá jako dřív, ale dokáže své myšlenky formulovat a vyjádřit zcela jasně a zřetelně. Na zimním mistrovství ČR v Chomutově v roce 1997, kdy na sebe výrazně upozornila první větší sbírkou medailí, to ještě byla "jen" veselá a dobrá plavkyně s výbornou povahou, která možná o své plavecké budoucnosti přemýšlela jinak, než dnes.
Skoro by se chtělo s nadsázkou napsat, že kdyby spisovatel Jaroslav Foglar hledal slečnu do party Rychlých šípů, mohl by v Hlaváčkové najit živý vzor. Ti, co se pohybují v jejím okolí, pro ní mají jen slova uznání - a důvodem rozhodně není jen sportovní výkonnost. Snad jen věčný smíšek Jana Pechanová se stará víc o dobrou náladu, než téměř vždy dobře naladěná Hlaváčková. Bezkonfliktní, pracovitá, poctivá. To jsou slova jejího trenéra Milana Moravce, který libereckou plavkyni přivedl do Bohemians (tahle sportovní cesta je dobře známá fotbalovým příznivcům "klokanů", a jak je vidět, funguje to i jinde).
Pokud máte pocit, ze píšu o někom jiném, než o kom jste v minulosti slýchali úplně jiné věci, pak všechno vysvětlím. Ilona Hlaváčková bývala (a vlastně pořád bývá) zaměňována za ambiciózní Yvettu Hlaváčovou. Za plavkyni, která o sobě prohlásila, že získá už v Sydney nějakou tu olympijskou medaili, že jí nejsou vzdáleny ani světové, natož evropské rekordy. Za ženu, jejíž odvážné fotografie spatřily světlo světa v jednom časopisu pro pány. Ilona Hlaváčková si určitě zaslouží, aby sportovní veřejnost u nás doma věděla, kdo je kdo.
Škoda jen, že prostředím, ve kterém se Ilona pohybuje "jako ryba ve vodě", je spíš krátký, pětadvacetimetrový bazén. Rozená sprinterka tak dost možná nikdy nezíská nejcennější olympijskou medaili. Pod pěti kruhy se totiž plave vždy jen na padesátce, a tam má její pružné tělo trochu potíže. Ilona Hlaváčková toho za poslední rok zvládla skutečně hodně: světový šampionát na padesátimetrovém bazénu v japonské Fukuoce, následně Univerziádu v Pekingu, bezprostředné poté Goodwill Games v Brisbane a teď "krátkou Evropu" v Antverpách.
Je toho na jednoho sportovce až až, a tak není divu, že čtyřnásobná mistryně Evropy přemýšlí o odpočinku. Je tu jedno ale: na jaře se v Moskvě poplave o světové medaile na krátkém bazénu, kde je Hlaváčková jako doma. Cenný kov z bazénu ze světového šampionátu naše plavání ještě nemá, a forma a pohoda Ilony je taková, ze by se to mohlo změnit. "To je ještě daleko", mávla viditelně unavená Hlaváčková rukou při dotazu na Moskvu. "Do té doby ještě bude spousta událostí - třeba Vánoce", rozzářily se jí oči. Ten nejhezčí dárek ale sobě i celému našemu plavání už nadělila sama - v Antverpách.
