Jen pár dní po domácím světovém šampionátu hokejistek v Českých Budějovicích dorazila do studia Radiožurnálu Sport Tereza Plosová. Už zkousla porážku z duelu o bronz, ve kterém české reprezentantky podlehly Finkám 3:4 po prodloužení. Jaká je úroveň švédské hokejové ligy? Co se i během mistrovství světa naučila od hráček, které hrají v nejprestižnější PWHL? Jakému studiu se chce věnovat po maturitě?

Praha 16:38 5. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Terezo, ty poslední dvě porážky s Amerikou a Finskem vás stály boj o zlato a pak i o bronzovou medaili. Jak dlouho bude trvat, než přebolí?
Bolelo to hodně, hlavně po tom zápase, protože jsme byly opravdu blízko a vedly jsme 3:0. S Amerikou jsme taky vedly 1:0, takže nás to bolelo hodně. Snažím se na to moc nemyslet, ale jakmile projíždím nějakou sociální síť, tak je tam spousta editů na to, juak jsme prohrály a spousta gólů. Nějakou chvíli to ještě bude bolet, ale doufám, že příští rok to dopadne lépe.

Jaké bylo loučení v Českých Budějovicích?
Bylo tam hodně zklamání, protože jsme chtěly medaili z domácího mistrovství a ty medaile byly opravdu nádherné. Bylo to smutné a bolestivé, ale máme se rády všechny, takže jsme se rozloučily normálně.

Jste spolu během roku v kontaktu a máte mezi sebou třeba i kamarádské vztahy?
Určitě k sobě máme některé blíž a některé dál. V kontaktu jsme ale všechny, je to tam dost propojené skrz sociální sítě. Není to tak, že bychom se celý rok nebavily a pak spolu jen hrály na reprezentačních akcích.

Dají se popsat první hodiny v kabině po konci turnaje?
Bylo tam extrémně moc emocí, hodně smutku, protože jsme byly opravdu blízko. Do poslední třetiny jsme šly za stavu 3:1, tak jsme si říkaly, že každá máme jen šest střídání a nějak to doklepneme. Bohužel to nevyšlo, takže ty nejbližší hodiny k zápasu byly opravdu smutné.

Vypořádává se s takovým zklamáním každá hráčka jinak?
Řekla bych, že je to hodně individuální. Každá potřebujeme nějaký čas.

Jak proběhlo rozloučení s městem České Budějovice, které vám připravilo skvělé podmínky?
Bylo to neskutečné, co se v Budějovicích vytvořilo. To město je samo o sobě krásné a to, jak to tam žilo hokejem, všude byly plakáty, že hrdinky přicházejí, to bylo neskutečné.

Zažily jste to poprvé?
Já osobně ano. Vždycky, když jsme na mistrovství, tak je to wow, ale já zažila dvě mistrovství s A-týmem, jedno v Americe a druhé v Kanadě, ale tam to nebylo zdaleka takové, jako tady.

Jak proběhl ten večer, když jste úplně dohrály?
Měly jsme posezení jen naproti našemu hotelu, tam jsme se rozloučily. Spoustu holek od nás už další den brzo ráno letělo zpátky, protože hráčky z PWHL měly pauzu jen na mistrovství. Ani to nebylo nic takového, že bychom se nějak hodně loučily. Nebylo co slavit a hodně holek muselo brzo ráno odjet.

Divácký rekord  byl přes 122 tisíc diváků, což bylo více, než na severoamerickém kontinentu. Je to velký vkaz do Ameriky, že český hokej je tady?
Je to neskutečné, nikdo jsme si to nedokázal představit. Když jsme přicházely na rozbruslení, tak tam bylo strašně moc lidí, měli plakáty s našimi jmény. Jak čeští fanoušci umí při zápasech žít, to je wow a to, co předvedli v Budějovicích neskutečné. O to víc nás mrzí, že jsme to nezakončily medailově.

Zaujal mě váš semifinálový zápas, který jste prohrály s Amerikou 1:2, ale všichni tvrdí, že to byl váš nejlepší zápas s týmem, který do té doby celkem jasně vítězil?
Myslím, že je to tím, že český hokej jde nahoru a spousta holek hraje v PWHL, takže hraje proti takovým hráčkám. Všechno jde nahoru a je to vidět. Jsme rády, i když to nedopadlo, jak jsme chtěly, ale tenhle zápas si budeme hodně pamatovat a budeme na to chtít navázat.

Už jste se naučily na Američanky hrát a dokážete odhadnout jejich slabiny?
Od každého trochu. Jdeme nahoru každá individuálně a i jako tým. Hrály jsme hrozně dobře, jedna za druhou a to byl důvod, proč jsme hrály tak, jak jsme hrály.

Posouvají vás takové zápasy?
Určitě nás to posouvá neskutečným způsobem. Jsem ráda, že jsem na té akci byla a mohla si proti nim zahrát. Bylo to neskutečné.

V čem ještě zaostáváte?
Ty severoamerické holky jsou neskutečně silné. V Evropě mám hodně spoluhráček, co jsou silné na puku, ale řekla bych, že ještě v té individualitě dovedností a síly, tam bych řekla, že zaostáváme.

Máš na mysli sílu, co se dá vybudovat v posilovně, nebo je to síla obecně?
Síla jak psychická, že neuděláte zbrklé chyby a tak i ta v posilovně. Na tom chci hodně pracovat, než odejdu do zámoří.

Vy máte kanadskou trenérku Carlu MacLeodovou. Ona má asi holky ze Severní Ameriky velmi dobře načtené, ne?
I moje spoluhráčky je mají načtené. Co se týče proslovů, co má Carla před zápasy a jak dokáže spojit tým, to si nedovedu představit, že by nějaký český trenér nebo trenérka dokázali.

Umí i třeba mluvit individuálně s hráčkami o tom, v čem se třeba mají zlepšit?
Určitě ano a i to, jak to říká v angličtině, tak ty proslovy vyzní lépe a má to větší ráz. Je to neskutečná trenérka.

Takže když promluví, všichni stichnou a maximálně ji respektují?
Ano, určitě.

V tom semifinálovém zápase jste nechali velké množství sil. Na kolik jste cítily ztrátu sil v tom dalším dni, když jste hrály s Finskem?
Já sama jsem to nepociťovala vůbec, protože když hrajete takový zápas, tak to jde stranou a jediné, co chcete, tak je vyhrát medaili. To, že se to hrálo za sebou, tak mi to ani nedošlo.

Kde jste udělaly v zápase s Finskem tu chybu, že jste ztratily náskok? Byla tam nějaká pasáž zápasu, kdy jste měly hrát něco jiného?
To je těžké říct, ale řekla bych, že jsme měly do poslední třetiny jít s větší energií a více si věřit a třeba by to dopadlo jinak. Na kdyby se ale nehraje a skončilo to tak, jak to skončilo.

Bronz byl blízko, ale český hokej určitě stoupá. Vnímáte to i na podmínkách v Česku?
Určitě ano. V reprezentaci se nám zlepšily podmínky hodně, protože když jsem se bavila se staršíma holkama, tak říkaly, že je to jiné, že třeba pět let dozadu. Já tam tehdy sice nebyla, ale už teď vidím ty tři roky zpátky, jak to bylo a jak je to teď. Je to někde jinde.

1:25

Herně se nemáme za co stydět, zní z národního týmu hokejistek. Po čtvrtém místě už myslí na olympiádu

Číst článek

Co vše se zlepšilo?
Máme tam strašně moc suplementů a víc lidí okolo. Není tam jen jeden kustod, ale tři. To bylo u kluků normální, ale u nás ne. To jsou takové detaily, které vám ukazují, že jste pro ně důležitější, než to bylo tři roky zpět.

Zvyšuje to vaše sebevědomí, že máte srovnatelné podmínky jako ti nejlepší na světě?
Určitě nám to neuškodí, pomáhá to a všechny si toho vážíme. Doufám, že to půjde jen dopředu.

Když srovnáš, jak jsi začínala s hokejem ty, tak jak to mají holky, co se rozhodnout začít s hokejem teď?
Vidím sama, že je tu víc holčiček, co hrají hokej. Mohly se jít podívat na domácí mistrovství, potkat se tam s námi, to já jsem ani nemohla, protože ten sport nebyl tak populární. Všechny ty kempy, co se teď vytváří a láká to malé holčičky, to je něco, za co bych byla ve svých začátcích ráda.

Kolikrát se během sezony jako národní tým setkáváte?
Setkáváme se na Euro Hockey Tour, což je tak čtyřikrát, nebo pětkrát za sezonu. Měly jsme taky jeden kemp v létě. Není to nejvíc, ale jsme za to rády.

Hlavní část přípravy tedy probíhá v klubech?
Ano, to určitě.

Jak jste na tom v rámci setkávání s hráčkami, které působí v severoamerické lize? Mělo by jich být devět.
Ty taky jezdily na ty Euro Hokey Tour a mám informaci, že to chtějí změnit, ale není to potvrzené, tak snad je tam ještě uvidíme příští sezonu.

Mají tyto hráčky něco navíc, co třeba vy v Česku a nebo v Evropě nemáte?
Jsou to naše nejlepší hráčky. Neříkám, že nikdo v Evropě není tak dobrý, jako ty holky z PWHL není, ale když máte půlku, nebo celý tým, tak je to velký rozdíl. Ty holky jsou skvělé a jsme rády, když tam jsou, protože v prosinci s náma v týmu nebyly a ten tým měl úplně jinou energii, než když jsme byly kompletní

Terezo, narodila ses v Litoměřicích, pak ses přesunula do Liberce a teď působíš ve švédské hokejové lize v týmu Div. Kde jsi stoupla poprvé na brusle?
Poprvé to bylo v Lovosicích, protože tam trénovaly Litoměřice a tam trénoval můj táta. Hrála jsem ale poprvé v Litoměřicích za HC Stadion Litoměřice. Pak jsme se přestěhovali do Liberce a začala jsem hrát za Bílé Tygry.

Jak se stane, že hráčka z Česka skončí ve Švédsku?
Už to není žádná výjimka, stává se to běžně. Když jezdíte na juniorské mistrovství, tak tam jezdí trenéři z těchto týmů a když si vás všimnou, tak tam odejdete.

Jaký je tam život a jak se ti tam líbí?
Mě se tam nejvíc nelíbílo, protože Švédsko není úplně země, kde bych chtěla být. Jsem z Liberce a taková velikost města mi stačí, takže Stockholm nebyl ideální. Bylo to tak, že jsme tam jste jen kvůli hokeji, neměla jsem tam jiné koníčky. Chodily jsme do posilovny, na zimák a na ledy, takže to nebylo takové, že by mě to naplňovalo. Dělám ráda hodně věcí.

Jsi tam sama?
Jsem tam sama, ale měla jsem tam teď tři české spoluhráčky. Létáme tam na konci července a vracíte se po sezoně, takže v březnu, v dubnu.

Jaká je úroveň švédské ženské ligy?
Teď se to tak zastavilo, protože jak vznikla PWHL, tak nejlepší hráčky ze Švédska odešly tam. Kdybych porovnala sezony před vznikem, tak švédksá liga udělala krok zpátky. Pořád tu ligu ale považuji za nejlepší evropskou ligu pro ženy.

Kam tě to láká dál?
Mám podepsanou univerzitu, takže příští sezonu už jdu do Minnesota Gophers, takže hurá do Ameriky.

Takže budeš studovat a dál hrát hokej?
Přesně tak.

Jakou úroveň mají univerzitní týmy? Je to vstupenka do PWHL?
To uvidíme, ale určitě je to krok dopředu. Je to hodně dobrá soutěž a když bych měla porovnat zázemí, tak je to něco, co si tady neumíme představit. Je to jako nebe a dudy. Osobně jsem tam ještě nebyla, měla jsem nabitou sezonu, takže tam poletím až na začátku příští sezony. Měla jsem videohovor s trenérama a už jen to, co jsem viděla, bylo něco neskutečného a podmínky jsou tam krásné.

Za čím jdeš víc, za studiem, nebo za hokejem?
Asi oboje. Hokej je tam někde jinde, ale to studium chci, protože celý život hrát hokej nebudu, takže studium je pro mě hodně důležité.

A jaký obor?
Asi sportovní management.

Kdo tě přivedl jako první na stadion v Litoměřicích?
Táta a můj brácha. Mám o dva roky staršího bráchu Lukáše a chtěla jsem být ve všem lepší, než on. Když on jezdil na kole, musela jsem taky, když hrál fotbal, hrála jsem taky. Táta mě naučil bruslit.

Jaké byly začátky? To jsi byla s klukama v šatně a hrála s nimi?
Začala jsem s klukama v Litoměřicích, pak jsem přešla do Liberce taky s klukama. V Litoměřicích jsem ale začala hrát ženskou ligu, ty hrajou první ligu, to je druhá nejvyšší soutěž. Trénovala jsem a víc hrála s klukama. Pak jsem přešla ještě do dorostu do Jablonce, tam jsem hrála taky s klukama. Teď poslední dva roky jsem už hrála jen s holkama.

Do kdy můžou holky vlastně s klukama trénovat? Kdy se láme ten výkonnostní rozdíl?
Je to hodně individuální, ale já to vydržela do 9. třídy, to jsem hrála s ročníkem 2006. Do extraligy dorostu jsem v Liberci nemohla, tak jsem hrála s o rok mladšíma. V devítce se už pociťují rozdíly, protože tam mě ty kluci přerostli o hlavu, ale ještě jsem to zvládala. Pak jsem odešla do Jablonce, to bylo tak o třídu nižší, takže tam se to dalo, ale už jsem to hodně pociťovala, že když mě někdo chce odstavit od puku, tak s tím neudělám vůbec nic.

Byli kluci na ledě ohleduplní?
Jak který kluk. Když jsme byli mladší, brali mě jako každého jiného, ale když začnete růst, tak mě brali víc jako holku a někteří soupeři, když vidí holku, jdou jí sejmout. Je to indiviuální, že někdo do vás nepůjde vůbec a někdo vás půjde zabít.

Jak se řeší třeba šatna a sprchy?
Když jsem se šla vysprchovat, tak jsem chodila do jiné šatny. Když jsme měli trénink odpoledne, tak jsem bydlela osm minut od zimáku, tak jsem jela domů.

Brali tě kluci do party?
Když jsem hrála s ročníkem 2006, tak mě brali jako spoluhráče, takže všechny hovory a tak, toho jsme byla součástí. Když jsem přišla k ročníku 2007, tak to bylo zpočátku těžší, ale pak to bylo taky v pohodě. V Jablonci byli kluci úplně zlatí, tam to bylo fajn.

Co děláš ráda, když máš volno?
Momentálně se připravuji na maturitu, tak jsem se začala učit a psát slohovky. Jinak ráda jezdím na kole, moc neodpočívám a jsem aktivní. Taky ráda nakupuji, to dělám úplně nejradši.

OBRAZEM: Statečný boj českých hokejistek proti Američankám. Po prohře 1:2 Češky čeká zápas o bronz

Číst článek

Jaké obchody?
To je různé, ale určitě oblečení. Ve všech obchoďákách.

Jak jsi zvládala studium v kombinaci s hraním ve Švédsku?
Nejsem na nejtěžší škole, takže docela v pohodě. Navíc tam berou hodně velké ohledy na sportovce, takže jsem dostala i gratulaci, když jsme loni vyhrály stříbrnou medaili v osmnáctkách, tak mi hned učitelky psaly. To bylo neskutečné. Zvládala jsem to v pohodě a nejsem úplně hloupá.

Následující sezona budě velmi zajímavá a těžká tím, že bude olympiáda. Co to pro tebe znamená?
Neskutečné. Olympiáda je sen každého sportovce a to, že je to fakt blízko v Itálii, tak je to pro mě velká motivace.

Navíc jste tým, který má šanci na medaili, tak co ti to říká?
Neskutečná motivace pro všechny z nás. Získat tam medaili by byl splněný sen.

Co pro to chceš udělat navíc?
Daleko lepší letní přípravu, než jsem měla loni, ale to dělám i z důvodu odchodu do Ameriky. Doufám, že ta Amerika mě dost posune a že to bude na olympiádě neskutečná.

Slyšela jsem, že by severoamerická soutěž nemusela v době konání olympiády být přerušená, takže by ty hráčky nemohly na olympiádu přiletět. Víš něco víc?
Taky jsem to slyšela a doufám, že to není pravda, protože kdyby přestaly pouštět hráčky z PWHL, tak by to byla hodně velká ztráta a posun dolů u ženského hokeje.

Plánuješ po maturitě nějakou dovolenou?
S Terkou Pištěkovou, to je spoluhráčka z reprezentace, že vyrazíme na dovolenou do Egypta.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít