„Určitě tam nostalgie je. Cítím, že se uzavřela významná kapitola mého života. Je to pro mě velmi emotivní záležitost," říká Stanislav Barvíř.

Po každém dalším zápase prý Stanislav Barvíř hůř a hůř vstával ráno z postele, však je také jeho kariéra mezi elitou delší než ta Jágrova. Jenže tenhle odchod z extraligové scény je vcelku nenápadný. Barvířovo jméno se na stadionech nikdy neskandovalo, je vlastně jednou z mála legend, na které se při každém utkání spíš pískalo a bučelo. Jenže s tím hokejoví rozhodčí musí umět žít. A alespoň na galavečeru zažil jaké to je, když vám obecenstvo tleská.

„Kdybych řekl, že mě to netrápilo, tak bych si vymýšlel. Každého rozhodčího trápí, když nastoupí do haly a část diváků mu nadává. Dlouho jsem se to už odnaučoval poslouchat, ale mám pocit, že se ten trend teď zlepšuje. Nechci říkat, že bychom byli oblíbení, nicméně role rozhodčího je dnes brána pozitivněji než kdykoliv předtím," říká Barvíř.

Ale ani to nezmění plány zkušeného sudího. Třicet let, devět měsíců v roce trávil víkendy na ledě a věřte, že ne všechna vyloučení nebo odpískané ofsajdy se za tu dobu obešly bez vulgarit směrem od hráčů.

„Vždycky mi říkali, že správný rozhodčí nesmí být vidět, takže musí mít dávku empatie, musí být lidsky na výši. Zbytek už je samozřejmě o těch technických disciplínách, jako je bruslení, znalost pravidel a tak dále," vysvětluje Barvíř.

Tak snad budou tahle kritéria splňovat i nástupci Stanislava Barvíře, jen s takovými vlastnostmi se dá v pruhovaném dresu nastoupit v nejvyšší soutěži k tisícovce zápasů.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít