Zápas o bronz nás psychicky zlomil. Před olympiádou se z chyb poučíme, říká hokejistka Peslarová
Klára Peslarová je brankářskou oporou hokejové reprezentace, zároveň působí v nejlepší ženské soutěži světa PWHL v barvách Bostonu Fleet. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz se vrací k domácímu mistrovství světa, kde Češky těsně nezvládly dobře rozehraný zápas o bronz s Finskem a skončily bez medaile. Vysvětluje také, proč bude před olympijskou sezonou uvažovat o změně angažmá.
Mistrovství světa jste otevřely skupinovým zápasem se Švýcarskem a výhrou 3:0. Dá se říct, že šlo o ideální zápas na seznámení s turnajem, nebo jste to naopak vnímala už jako ostrou zkoušku?
Pro mě to byla první ostrá zkouška. Mistrovství světa je velký turnaj a není moc čas něco zkoušet nebo jít do zápasu stylem, že se teprve oťukáváme. Myslím, že jsme do toho vlétly, jak nejlépe jsme mohly, a zápas se vydařil.
Zklamání na domácím ledě. Češky v boji o bronz podlehly v prodloužení Finkám 3:4
Číst článek
Po mé zkušenosti bych řekla, že to byl výborný start do turnaje. Ale hokej je samozřejmě týmová hra, takže je potřeba říct, že se holky perfektně připravily a zaslouženě jsme odešly s výhrou.
Druhý skupinový zápas proti USA jste ale nechytala, v brance nastoupila vaše devatenáctiletá kolegyně Michaela Hesová. Jak byste zhodnotila její výkon?
Za Míšu jsem moc ráda. Byl to její první start na velkém turnaji a hned proti Americe, což je dlouhodobě jeden z nejlepších týmů. I přes prohru (0:4) se předvedla, jak nejlépe mohla.
Vidím v ní budoucnost pro český hokej, za což jsem velmi ráda. Každý víme, že stárneme, a nevíme přesně, jak dlouho ještě budeme hrát. A Míša je talentovaná, ambiciózní, takže nevidím důvod, proč by po mně nemohla jednou převzít brankářské reprezentační žezlo.
Bylo v plánu už před turnajem, že nastoupí právě proti Americe?
Šly jsme zápas od zápasu. Nebylo dopředu stanovené, kdo bude jednička. Navíc nikdy nevíte, co se stane, může přijít zranění, vyhoření. Míša dostala zápas, za což jsem byla ráda. Když se podívám zpátky na loňské mistrovství světa, které jsem odchytala celé, bylo vlastně příjemné, že jsem si letos mohla na jeden zápas odpočinout.
Kdy se obvykle dozvídáte, že budete chytat?
Tradičně nám to trenéři oznamují den dopředu, abychom se mohly připravit, udělat, co potřebujeme. A naopak ta, která nechytá, si může v tréninku přidat víc opakování, popřípadě má pak víc času se zaměřit už na dalšího soupeře.
Ve skupinovém zápase proti Kanadě jste nastoupila jako jednička, nicméně ve třetí třetině po gólu na 5:1 z pohledu soupeřek vás vystřídala právě Hesová. Proč k tomu došlo?
V tom zápase jsme (na začátku třetí třetiny) dostaly během jedné minuty tři góly, takže trenéři chtěli nějak nastartovat tým, proto vyměnili brankářku. Bohužel to ale nezafungovalo. Ale v ten moment si nemůžete říkat, co se stalo, jestli brankář vyhořel. Jde o tým, je to týmový sport.
Jak brankáři takové střídání snáší? Když jste v pozici náhradníka, rozcvičujete se průběžně během zápasu, kdyby taková situace nastala?
Brankář musí být pořád připravený. Nikdy nevíte, kdy přijde střídání kvůli výsledku nebo třeba vinou zranění. Je to naše role, naším úkolem je být neustále připravené a ve střehu po celou dobu zápasu, i když nechytáme. Myslím, že Míša střídání zvládla perfektně. A co se týče mého vystřídání, beru to jako profesionál. Je to něco, co se zkrátka může stát. Kdybych byla mladší, vzala bych si to hodně osobně, je to něco, co gólman zažít opravdu nechce. Ale momentálně to beru tak, že moje vystřídání bylo to nejlepší, co šlo v tu chvíli udělat pro tým.
Ve čtvrtfinále jste rozdrtily Švýcarsko poměrem 7:0, vypadalo to jako hladká jízda. Musela jste předvést jen čtrnáct zákroků, což bylo na poměry mistrovství světa nízké číslo. Jak jste zápas vnímala?
Z mého pohledu to byl nejtěžší zápas, co brankář může mít. Nejste tolik ve střehu, protože na vás nejde tolik střel, ale stejně musíte zůstat koncentrovaní po celých 60 minut. Vždycky se může stát, že soupeř dostane přesilovku, může přijít samostatný únik, přečíslení, takže musíte být připraveni.
Mohl s ohledem na výsledek hrát roli i fakt, že jste Švýcarky už v turnaji potkaly a mohly se na ně lépe připravit?
Roli hrálo více aspektů. Prvním je naše vzájemná historie se Švýcarskem, zároveň šlo o zápas, kde mohl postoupit jen jeden tým. Chtěly jsme se také předvést a poděkovat naším výkonem fanouškům za dosavadní podporu a úsilí, protože do té doby zažili na šampionátu jen jednu naši výhru.
Drama proti USA a pád s Finskem
Poté přišlo semifinále s Amerikou, kde jste naopak musela vytáhnout 43 zákroků. Utkání skončilo těsně v neprospěch Česka 1:2, nicméně se po něm objevilo mnoho pozitivních ohlasů směrem k vašemu výkonu. Jak jste zápas viděla?
Věděly jsme, že to bude úplně jiný zápas než ve skupině. V kabině byla cítit pozitivní energie, tušily jsme, že můžeme Ameriku přelstít, vyhrát přes její chyby. Bohužel se to pak všechno špatně sešlo. Dostaly jsme tři vyloučení na stejnou hráčku, která, i když to nerada říkám, celý turnaj filmovala. Američankám se (ve druhé třetině) v přesilovce povedlo vyrovnat. Ale je nutné zdůraznit, že šlo o nejlepší výsledek, který Česko proti USA v historii ženského hokeje zapsalo.
Do boje o zlato nakonec poslala Ameriku Kelly Panneková, která vstřelila vítězný gól. Můžete popsat, jak k němu došlo?
Vyjela zpoza brány, snažila se to hned dávat na první tyčku, kterou jsem si pokryla. Puk pak někam odskočil a ztratila jsem ho z výhledu. Snažila jsem se ho najít, ale ve chvíli, kdy jsem ho našla, už byl ve vzduchu a letěl do brány. Snažila jsem se tam mávnout, ale byla jsem na to už krátká.
Šlo podle vás o rozhodující moment zápasu?
Asi ano. I když nás Američanky v zápase přestřílely (poměrem 45:11 – pozn. red.), dokázaly jsme si proti nim vytvořit řadu gólových šancí. Neměly jsme sice tolik střel, ale byly to nebezpečné střely, takže se nedá říct, že bychom v zápase neměly šanci. Celých 60 minut jsem věřila, že to dáme. Na konci jsme se i snažili odvolat brankáře a jít do šesti, ale bohužel to tam nepadlo.
V zápase o bronz proti Finkám jste měly ještě v polovině zápasu náskok 3:0. Soupeřky ale zápas dokázaly otočit a po výhře 4:3 v prodloužení slavily bronz. Došlo podle vás k nějakému výpadku, nebo Finky dokázaly efektivně vystupňovat svou aktivitu?
Těžko říct. Naskočily jsme do zápasu s tím, že chceme vyhrát, vzít si zpátky bronz, který nám před rokem sebraly. Začaly jsme slibně, ale pak se podařilo Finkám dát ještě ve druhé třetině první gól, což je nakoplo, a do třetí třetiny naskočil úplně jiný finský tým. Nevím, co se stalo, asi jsme na to nebyly připravené.
Každou hráčku to mentálně zlomilo. Neměly jsme pořádně čas, abychom si na to sedly jako tým, a probraly, co se vlastně stalo. Myslím, že to některé hráčky stále vstřebávají. Takže nedokážu říct, co se stalo, měly bychom si opravdu napřed sednout, probrat to a připravit se na olympiádu, protože to je bod, do kterého ve své kariéře směřuje každá hráčka. Musíme se poučit z chyb a na tento turnaj se připravit, jak nejlépe dovedeme.
Jak byste celkově zhodnotila atmosféru mistrovství světa?
Nikdy předtím jsem v Českých Budějovicích nebyla a nevěděla jsem, co od toho očekávat, kolik přijde lidí. Ale musím říct, že mě to mile překvapilo. Každá z nás tam měla rodiny, ale zároveň přišlo mnoho fanoušků z okolí i z celého Česka, aby nás podpořili. Když se podíváme pár let nazpět, byli jsme rádi, že se vyprodala aréna v Přerově. Teď jsme naplnili několikanásobně větší halu. A nebojím se říct, že i kdyby se hrálo v nějaké ještě větší, naplníme ji také.
Celkově bylo strašně hezké turnaj zažít, organizace byla perfektní, fanzóna plná. Něco podobného znám z mistrovství světa mužů a mám radost, že se to povedlo i na ženském šampionátu. Klobouk dolů před organizátory, fanoušky a všemi, kdo se toho zúčastnili.
Dokážete na ledě vnímat, jak vám lidé na tribunách fandí?
Když je hra na mé straně, vůbec je neslyším, soustředím se na hru, na to, co se děje kolem mě. Ale jakmile se hra přesune do útočného pásma, najednou začínám fanoušky vnímat. Kolikrát mi to i ztěžovalo komunikaci s obránci, jaký tam byl hluk.
Po mistrovství světa jste dostala poprvé šanci jako jednička v bráně Bostonu v zámořské PWHL. Myslíte, že jste si to zasloužila právě výkony na šampionátu?
Roli hrály dvě okolnosti. Zaprvé se nám na mistrovství zranila jednička Aerin Frankelová, která měla otřes mozku, takže nemohla nastoupit, a trenéři tak ukázali na mě. Zároveň mi řekli, že mě sledovali po celé mistrovství světa a líbilo se jim, jak jsem hrála, takže přišel můj čas.
V prvním zápase jste rovnou vychytala nulu. Berete to jako nějaký svůj osobní úspěch a kariérní milník?
Pro mě je vždycky důležitá týmová výhra, individuální ocenění je už jenom bonus. Byla jsem ráda, že jsem se vůbec mohla toho zápasu zúčastnit, protože to byl můj první zápas za Boston v roli jedničky. A to, že to vyšlo rovnou s nulou, je už jen bonus.
A po každé výhře jde život dál, porazily jsme Toronto, další den jsme se začaly připravovat do Montrealu. Nový den, nový zápas.
Sobotní porážkou od Minnesoty 1:8 vám skončila sezona, Boston se těsně nedostal do play-off. Nicméně PWHL je velmi vyrovnaná soutěž, tři týmy skončily po základní části na 44 bodech ze 30 zápasů. Jak byste sezonu zhodnotila?
Souhlasím, liga je hodně vyrovnaná. Je úplně jedno, jestli hrajete tři zápasy v řadě se stejným týmem (v soutěži hraje tuto sezonu šest týmů – pozn. red.), protože každý zápas je úplně jiný. Porážka a celkově sezona se mi těžko hodnotí, je to pořád čerstvé.
Měly jsme lehký výpadek před mistrovstvím světa, neudělaly jsme body tam, kde jsme podle mě mohly. A to, že jsme se sešly tři týmy na 44 bodech, jen dokazuje, jak moc vyrovnaná PWHL je. A při stejném počtu bodů rozhoduje o postavení v tabulce počet výher v 60 minutách, což bohužel hrálo ve prospěch soupeřů.
Nové angažmá?
Jaké máte plány pro následující dny a týdny?
Momentálně nás v Bostonu čekají výstupní mítinky, v neděli odlétám do Česka, kde budu trávit nějaký čas s rodinou a připravovat se na další sezonu. A celkově budu přemýšlet, co vůbec bude v příští sezoně.
Takže je ve hře nějaký přesun, ať už v rámci PWHL, nebo zpátky do Evropy?
Je to tak. Boston byl výborná zkouška, něco nového v mé kariéře. Ale každý gólman chce chytat. Bohužel tady se to nenaplnilo a každý ví, že příští rok je olympiáda, a už nechci zažít to, že před velkým turnajem nebudu chytat, protože mi to přijde nefér i vůči týmu. Takže budu opravdu přemýšlet, jaká varianta pro mě bude nejlepší.
2:07
Fanoušci jsou v Americe ‚crazy‘, těšíme se, že bude plný dům, říká brankářka národního týmu Peslárová
Číst článek
Máte nějaké osobní preference? Chtěla byste raději zůstat v zámoří, nebo se přesunout do Evropy?
Jsou tam obě možnosti, v Evropě jsem byla osm let, vím, co od toho čekat. A do PWHL zase přijdou příští rok dva nové týmy (Seattle a Vancouver – pozn. red.). Takže to budeme řešit s agentkou, pobavím se i s národním týmem a podle toho se rozhodnu. Roli bude hrát celá řada okolností, včetně podmínek v jednotlivých klubech.
Jaký je celkově život v Bostonu?
Myslím, že to je jedno z těch amerických měst, které je takové více „evropské“. Je tu čisto, bydlíme v lokaci, která je perfektně dostupná, tramvají a metrem se dostaneme kamkoliv. Teď, jak se oteplilo, je všechno ještě hezčí. Takže se pokusím si tady užít poslední týden a pak uvidím, jestli a případně kam se budu přesouvat.
Měla jste vůbec v rámci sezony čas na nějaké volnočasové aktivity? Zašla jste třeba někdy na hokej, podívat se na Davida Pastrňáka?
Sezona byla hodně nabitá, ale na Boston jsme se zvládly jít podívat dvakrát. Na konci sezony jsme zašly i na baseball, ale jinak nebyl moc čas ani prostor.
Jak byste ohodnotila fanoušky v Bostonu nebo obecně v zámoří, v porovnání například s mistrovstvím světa?
Američani neumí fandit tak jako Češi. Myslím, že jsme v tom specialisti. Ale musím říct, že jsme tady zažily vyprodané haly, jezdily jsme hrát i na stadiony, kde se hraje NHL. A je skvělé vidět, že si lidi najdou na ženský hokej cestu a podporují ho. Nedovedu si představit, že bychom v Česku přijely s nějakým týmem, byť i třeba s národním, a vyprodaly O2 arenu. Je to sen, ale momentálně je ještě v nedohlednu.
