Špičkování už nebude, protože mě předčil. On je mistr světa, říká o svém synovi Radkovi trenér Leo Gudas
Český hokej potřinácté získal titul mistrů světa v ledním hokeji. Ten poslední reprezentace vybojovala v roce 2010 v Německu. O letošním úspěchu před domácím publikem rozhodla podle hokejového trenéra, otce Radka Gudase a bývalého reprezentačního obránce, Lea Gudase soudržnost týmu. „Hokej je hra chyb a chyby se vždycky stanou, ale musí tam být další borec, který to napraví a položí tam klidně i hlavu,“ popsal.
Váš syn po zápase řekl, že mu to asi všechno dojde až za pár dnů. Vy už jste měl čas přemýšlet třeba o tom, co nakonec rozhodlo finálový zápas?
Myslím, že rozhodla hlavně soudržnost týmu a to, jak předváděli svoji hru. Hokej se neustále vyvíjí a všichni doopravdy podřídili týmový výkon výsledku a prostě to vyšlo.
„Bodyček a (podobné) zákroky se moc netrénují, to musí člověk mít v sobě,“ popsal trenér a otec Radka Gudase, Leo Gudas
Když mluvíte o soudržnosti týmu, máte na mysli to, co předváděli v utkáních, anebo tam musí být i nějaká chemie mimo led?
Určitě tam musí být chemie mimo led. Na ledě se to potom odrazí, pokud si ti kluci mezi sebou rozumí a dokážou bojovat jeden za druhého. Co si budeme říkat, hokej je hra chyb a chyby se vždycky stanou, ale musí tam být další borec, který to napraví a položí tam klidně i hlavu.
Útočníci kolem vašeho syna na turnaji občas létali vzduchem a dělali salta. Dá se to naučit? Také se to trénuje?
Moc se to netrénuje, to musí člověk mít v sobě a hlavně musí mít dobré načasování bodyčeku nebo zákroku, protože to není lehké. Dnešní útočníci jsou strašně šikovní a dokážou se většině těchto zákroků vyhnout.
Váš syn jako obránce v podstatě čistí prostor před brankářem. Musí mezi nimi být nějaká domluva, nějaká souhra?
Určitě, domluva mezi brankářem a obránci je strašně důležitá, aby brankář viděl střelu. To bylo včera krásně vidět, kdy měl Lukáš (Dostál) šanci vidět puky a proto je tak bravurně chytal. Hlavně tam nesmí být dorážka, což je zase práce obránců, kteří to tam musí čistit.
Po čtrnácti letech si česká hokejová reprezentace zahrála finále světového šampionátu. Je to podle vás i důsledek nějakých změn, které se v českém hokeji staly?
To přesně nevím, ale myslím si, že to prostě trvalo strašně dlouho. Určitou dobu jsme neměli hráče z NHL a nyní se nám povedlo dostat v podstatě všechny, kromě Filipa Hronka a Tomáše Hertla, na mistrovství světa, protože prostě vypadli z play-off a byla ta šance. Je vidět, že ti hráči strašně pomohli.
‚Finančně i časově‘
Vy sledujete kariéru vašeho syna od samého dětství. Jak složité je v českých podmínkách vychovat z dítěte špičkového hokejistu? Jak u nás funguje práce s dětmi a mládeží?
Měl jsem štěstí, že jsem si svého syna vychovával v podstatě sám až do šesté třídy, protože jsme byli v zahraničí. Mohl jsem chodit na led na všechny jeho tréninky, kde jsem se učil s trenérem, jak to vlastně dělat. Když jsem se poté vrátil do Čech, tak jsem začal trénovat trenérskou školu.
Tam jsem se teprve dozvěděl spoustu věcí, jak se hokej má dělat a ve svém podstatě jsem si všechno zkoušel na svém synovi. Vypadá to, že to dobře dopadlo.
Jak těžké to mají rodiče dětí, pokud chtějí, aby v Česku dělali právě hokej?
Je to hodně těžké, protože některé tréninky jsou třeba v šest hodin ráno. Vstávání a dojíždění na tréninky a zápasy – rodiče to mají hodně těžké. Navíc si v podstatě musí kupovat výstroj, která je dost drahá, i když dneska už jsou programy od klubů, že můžou něco dostávat. Ale pořád je to finančně náročné a strašně časově náročné.
Kdybyste vy sám mohl něco změnit na českém hokeji, ať už je to práce s mládeží, práce v klubech nebo organizace, měnil byste něco?
Asi bych zrušil tabulkové hodnoty hráčů, omezil bych počet cizinců v extralize a strašně bych se soustředil na hráče od deváté třídy. Tam si myslím, že máme velký úprk hráčů do zahraničí, kde je péče o ně daleko větší než u nás.
Kdy přichází pro mladého hráče zlom, kdy se rozhoduje, jestli se bude hokeji dál věnovat, jestli bude dobrý nebo jestli to má ještě smysl?
Myslím, že to je právě okolo toho čtrnáctého nebo patnáctého roku věku. V každé kategorii nám umírá 50 procent hokejistů, protože se zdvojují ročníky a pak je tam velké úmrtí hráčů. To znamená, do juniorky nám zmizí až 70 procent hráčů.
Jak teď bude doma vypadat vaše špičkování o počet medailí? Syn má asi teď v ruce docela trumf, že?
Špičkování už nebude, protože mě předčil. On je mistr světa a mně se to nikdy nepovedlo.
Ale předpokládám, že gratulace už byla.
Určitě. My jsme spolu seděli asi do půl druhé do rána a pak jsem odešel, protože chlapci určitě budou slavit sami a hodně dlouho.
