V čem přesně vaše úloha dobrovolnice a zároveň zdravotnice v Českém domě spočívá?
Jsem zde po celou dobu dobrovolnické směny a společně s další lékařkou se staráme o to, aby se všem, co potřebují základní ošetření, dostalo první pomoci. Jako nezbytnost máme vybavený lékařský kufřík. Pokud by se jednalo o něco vážnějšího, máme i kontakty na ambulance.

S jakými nejčastějšími zdravotními potížemi za vámi lidé chodí? Nepředstavují velký problém i výrazně vysoké teploty?
Musím zaklepat, že s úžehem či úpalem, které bychom v aktuálním počasí čekali, k nám zatím nikdo nepřišel. Snažíme se preventivně hlásit, aby se lidé chránili před sluníčkem, máme zásoby vody i například kloboučky.

Většina případů je naštěstí nezávažná, jde především o různá povrchová zranění způsobená manuální prací, štípnutí hmyzem, alergické reakce nebo lehké virózy, které se dají vyřešit na místě. Staráme se jak o dobrovolníky a zaměstnance Českého domu, tak i o návštěvníky, pokud potřebují pomoci.

Jak jste se vůbec k dané příležitosti dostala? A co všechno výběrový proces obnášel?
Přihlásila jsem se na klasický konkurz pro dobrovolníky, kde jsme se domluvili, že vzhledem k mému vzdělání bych zde mohla pomáhat i jako zdravotnice. Obecnou podmínkou bylo, abychom měli kladný vztah ke sportu. Já třeba ráda plavu, vyzkoušela jsem to už i v Seině.

Jaké to bylo?
Nebylo to tedy přímo v řece v centru města, ale zde v Bassin de la Villette u kanálu Ourcq, kde je oddělené koupaliště, což bylo fajn. Když se řešilo, že plavci v Seině zvraceli, nemuselo to být vůbec způsobeno vodou, ale i vyčerpáním.

Atmosféra v La Villette

Kde se u vás vzal prvotní nápad stát se dobrovolníci na olympiádě? Bylo to hlavně kvůli Paříži, sportu, francouzštině…?
Chtěla jsem se vrátit do Paříže, kterou miluji, a zároveň to pro mě byla jedinečná příležitost zúčastnit se olympijských her, která se už nikdy nenaskytne. Mohla jsem tak skvěle využít svou profesi a zároveň zase strávit pár týdnů ve Francii. Vztah ke sportu mám také kladný, dříve jsem často běhala, ale po úrazu kolena už spíše jezdím na kole a chodím plavat.

Jak probíhá klasický pracovní den dobrovolníků?
Směny nám začínají v 11.00 a jsme zde do půlnoci, Český dům otvírá v poledne. Jinak se zde promítají přímé přenosy, návštěvníci je mohou sledovat jak uvnitř, tak venku. Zároveň zde po celou dobu funguje bar.

Pravidelně sem přichází naši sportovci, je tu i taneční vystoupení spojené s laserovými efekty nebo sportovní pub quiz. Celým dnem pak provází dva moderátoři. My jako zdravotnice jsme k dispozici, pokud by někdo potřeboval pomoc, a zároveň pomáháme ostatním s běžnými úkoly.

Jak jste zmiňovala, podobná příležitost se vám už asi těžko někdy naskytne. Jaký je to tedy pocit být součástí olympiády?
Pocit z toho mám úžasný, je to jako být na takovém velkém táboře. Celý den jsme spolu, líbí se mi i prostředí parku La Villette. Jsme obklopeni olympijskými domy dalších států a atmosféra je opravdu skvělá. Zároveň jsme ale tak trochu izolovaní od Paříže jako takové. Setkání s různými olympioniky se mi už asi také nikdy nepoštěstí. Viděla jsem i dva zápasy, tenis a fotbal, což byl super zážitek.

Těch už máte a ještě budete mít určitě spoustu. Co vám zatím nejvíce utkvělo v paměti?
Určitě zahajovací ceremoniál. Pak mě hodně zaujala krásná instalace před Českým domem od Davida Černého zobrazující Věru Čáslavskou. Přijde mi, že sem skvěle zapadá, jako by zde stála už před olympiádou. Jinak Český dům nabízí na šestnáct druhů piv, je tu i skvělá kuchyně včetně pravého českého chleba nebo zmrzliny.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít