Nevidomí a slabozrací dostali přehrávače a k nim malá sluchátka tak, aby mohli zároveň dobře vnímat komentář basketbalového experta Radiožurnálu Jakub Kanty i poměrně hlasitou kulisu v zaplněné hale Královka při sobotním zápase basketbalové reprezentace proti Polsku.

„O basketbale jsem toho tolik nevěděla, ale moc se mi to líbilo. Věděla jsem, o co jde, co kdo hraje, kde je. Jsem moc spokojená,“ popisuje Radiožurnálu Michaela Salabová.

„Bylo úplně úžasné zkombinovat si to, co ještě ukoukám – když to bylo tady přímo před námi – s tím, co bylo na druhé straně, co už neukoukám. Bylo mi to hezky popsáno,“ přidal její manžel Marek.

A co rozhlasoví reportéři při komentování pro nevidomé a slabozraké dělali špatně?

„Špatně to úplně nebylo, ale jako rozhlasáci jste zvyklí, že mluvíte pořád. Nemyslím úplně, že byste měli být zticha, ale nemusíte mluvit pořád,“ vysvětluje Michaela Salabová.

Zrovna když vedle sedící skupinku nevidomých fanoušků přišel pozdravit jeden z basketbalových reprezentantů Jakub Šiřina...

„Byli jste skvělí, držím v Číně palce. Jsem velký fanda sportu a věřím, že uspějete, protože jste hráli výborně. Kdysi jsem viděl a basketbal jsem sledoval. Teď jsme tu měli zvukový komentář, nádhera, jako bych viděl. Byl to infarktový zápas,“ vzkázal Šiřinovi Marek Salaba.

Když má basketbalové utkání porovnat s jarním duelem Sparty s Plzní, který nevidomým fanouškům také pomohl přiblížit Radiožurnál, tak má slabozraký fanoušek jasno:

„Je to paradoxní, ale tohle mělo mnohokrát lepší atmosféru. Kombinace rachotu a toho, že je to v hale… na fotbale to nemělo takovou atmosféru,“ dodává Salaba.

Na otázku, na co dalšího by jako slabozraký rád šel s rozhlasovým komentářem, říká, že na dostihy.

Martin Charvát Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít