Těsně před tím, než vypukla pandemie koronaviru, navštívil Radiožurnál Zdeňka Štybara v jeho druhém domově na Mallorce, kde má dům. Na španělský ostrov jezdí trénovat, ale i na pár týdnů žit s rodinou. S manželkou Ine a synem Luisem.

Jinak žije elitní český cyklista v Belgii, a protože jsme se nemohli vidět, fungujeme na dálku. Třeba tak, že Zdeněk Štybar dostane otázky a sám pošle odpovědi.

„Osobní život to až tak neovlivňuje. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby náš syn mohl jít do školky, mít nějaký sociální kontakt, ale myslím, že jsme tady doma našli nějaký denní režim. Já jedu ráno na trénink, Luis má nějaké povinnosti do školy, mají vždycky ráno videohovor s celou třídou. Je to pořád ještě školka, takže myslím není třeba to hrotit. Vidíme na něm, že mu sociální kontakt už chybí a že by si rád hrál s dětmi,“ říkal Zdeněk Štybar v době, kdy byly v Belgii zavřené školky a on sám si rád zvykl na to, že je s rodinou.

Štybar si tedy zvykl na to, co moc během rozlítané cyklisté kariéry nezná. Jenže se sportovní dění začalo vracet do normálu a teď je Štybar zase pryč.

„Měl bych být pořád v Itálii, takže se vůbec neuvidíme. Je to z jednoho extrému do druhého. Nejdřív jsme spolu byli tři měsíce každý den a teď se skoro tři měsíce neuvidíme. Není to úplně vybalancované,“ přiznává Zdeněk Štybar, že najednou je o dost těžší zmizet od rodiny. Synovi Luisovi je pět let a nabízí se jednoduchá otázka na dálku - jestli se elitnímu cyklistovi stýská.

„Docela jo, nechtělo se mi odjíždět. Poprvé jsem to měl až emoční, protože jsem věděl, že syna neuvidím několik týdnů, takže bylo zvláštní, když jsem si uvědomil, kolik krásných chvil jsme spolu měli,“ říká Zděnek Štybar v době, kdy měl přemýšlet o olympijských hrách v Tokiu.

Jenže kvůli pandemii koronaviru je to celé o rok posunuté. Ve čtvrtek se v dokumentu Olympijský rok připomene elitní sportovní lezec Adam Ondra.

František Kuna, tat Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít