Fernstädtová o cukrovce: První dva roky byly po mentální stránce kritické. Už jsem to ale vychytala

Hostem středečního pořadu Na place s Ladislavem Hamplem byla skeletonistka Anna Fernstädtová, která v březnu na mistrovství světa v Lake Placid vybojovala bronz a pro Českou republiku historicky první medaili. Jaké nejčastější zranění závodnice řeší? Jak se starají o skeleton? „Nejdřív se musím starat o cukrovku, pak až jsou na programu tréninky a závody,“ popisuje její boj se zdravotním omezením.

Na place Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Skeletonistka Anna Fernstädtová

Skeletonistka Anna Fernstädtová | Foto: Iva Roháčková

Vy jste nejdříve reprezentovala Německo, ale po několika letech jste začala závodit za Českou republiku. Posbírala jste několik úspěchů, z toho je nejvýznamnější asi bronz z mistrovství světa letos v březnu. Už jste to vstřebala?
Vše proběhlo strašně rychle. Ihned po konci tohoto závodu jsme měli týmový závod, takže jsme nešli ihned poté slavit. Večer jsme měli menší večírek, ale ještě v noci jsem jela na letiště a mířila na dovolenou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si skeletonistku Annu Fernstädtovou v pořadu Na place

Kde jste byla?
Na Bahamách, to bylo skvělé.

Sezona vám skončila právě bronzem z mistrovství světa. Jak dlouhé bylo posezonní volno?
Jen týden, to jsem opravdu nic nedělala. Poté jsem se vrátila do Lake Placid, kde jsem trénovala a byla u mistrovství USA, které tam probíhalo, jako předjezdec. Ale následující tři týdny jsem netrénovala, ale několikrát týdně jsem měla pohyb nebo cvičení.

Předjíždění? Co to je? Mistrovství se vás přitom netýkalo. Jaký to byl pocit?
Ano, předjížděla jsem trať. Je to spíš takový trénink, určitě jsem více uvolněná. Nezáleží na setinách a já to vzala tak, že si během toho srovnám hlavu. Trochu jsem zvolnila během startů a ráda jsem si vyzkoušela tu trať.

Předjezdec navíc nemůže skeleton řídit. To proto, aby ostatní sportovci nevěděli, jaká má trať specifika a na jakou stranu se musí natočit. Takže jsem v první zatáčce dvakrát narazila do stěny a řekla jsem si, že vlastně o nic nejde a nemusím nic zkoušet.

Může se tedy stát, že předjezdec bude mít lepší čas než závodník?
Ano, to je jasné. V Königssee se mi stalo, že také jako předjezd závodu bych s tím časem skončila na osmém místě. Velká výhoda je v tom, že máte skvělou čistou dráhu, což v závodě nemáte. Navíc nemáte nervy jako při závodě.

Fernstädtová přepsala historii. Na mistrovství světa ve skeletonu dojela třetí a získala první českou medaili

Číst článek

Příprava skeletonistky

Nemůžete si dovolit vypustit například měsíc a nic nedělat?
Člověk pak ztratí sílu a ty tréninky hrozně bolí. Rozhodí se vám systém, a navíc s cukrovkou je to trochu těžší. Proto pořád něco dělám.

Kdy vám začíná příprava na další sezonu? A jak vlastně vypadá příprava na skeleton?
Začala už po Velikonocích. A trénuji jako atleti, celý trénink stahuji k rychlosti. Potřebuji sílu a dobrý start, jde mi o prvních 30 metrů. Piluji hlavně výbušnost, ale chci zapracovat i na síle a vytrvalosti, abych to zvládala lépe. Důležitá je i koordinace pohybu, protože skeleton má zvláštní pohyb.

Jak náročně je naskočit do skeletonu? Tam se jistě musí hrát o každou setinku do výsledného času, tak jak se trénuje tato disciplína? 
Už se mi stalo, že jsem špatně dosáhla na madlo ve skeletonu a vlastně jsem na skeleton spadla. To pak trochu bolí. Ale myslím, že ten skok je automatický, dělám ho téměř denně. Nejtěžší je poslední krok, který musí donést trochu akcelerace – proto do posledního kroku musíte dát co nejvíce síly. To je těžké trefit, jde opravdu o centimetry a poté jedete pod úplně jiným úhlem a rychlostí.

Na place

Na place

S hosty hlavně ze sportovního prostředí si povídají čeští herci a nadšení sportovní fanoušci David Novotný, Ladislav Hampl a Pavel Nečas. Poslouchejte každou středu od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.

Jak se trénuje takový druh koordinace pohybu během letní přípravy?
Jezdíme na tréninky tam, kde je led, ani tam nemusí být celá dráha. Tam to opakujeme pořád. Jinak to na suchu nejde dělat, protože když například skočím na prkno, tak ono poté stojí a nehýbe se. Musí se to neustále opakovat.

Dobrovolně jet hlavou napřed na ledové dráze chce jistě hodně odvahy. Neměla jste ze začátku strach?
Měla, na začátku hlavně člověk se bouchá ze strany na stranu a bojuje o dojezd do cíle. Člověk si poté zvykne. I na rychlost. Tak moc se soustředím na trať a jízdu, že rychlost často ani nevnímám. Ale rozdíl mezi 110 a 140 kilometry za hodinu samozřejmě poznat jde.

Jak častá je nehoda?
Jsou docela časté. Divákovi to tak nepřijde, protože na Světových pohárech jezdí jen ti nejlepší. Ale na tréninku nebo méně prestižních závodech je to velký rozdíl. Nechci říct, že je to úplně drastické vyklopení, ale zkušenější závodníci už více vědí.

Bolí to? Padáte v tréninku i vy?
Ano, ale dá se to zvládnout. Pády se stávají a jsou pro mě důležité, protože pak zjistím, co nedělat. Poté vím, že musím něco změnit. Radši mám šest rozdílných jízd, kdy si vyzkouším všechny možné způsoby, než to, abych zajela šest dobrých jízd a poté nevěděla, jak zareagovat na chybu.

Skeletonistka Anna Fernstädtová s bronzovou medailí z mistrovství světa | Foto: Iva Roháčková | Zdroj: iROZHLAS.cz

Zkoušela jste si někdy podobné sporty, například boby nebo saně?
Na saních jsem nikdy nejela. Na bobech jsem byla, jezdila jsem jako zadní brzdař a byla to trochu nuda. Ze skeletonu mám jiný pocit, ale hádám, že pilotování vpředu musí být trochu jiné a mě bližší. Ale to jsem si ještě nevyzkoušela.

Život s cukrovkou

Na začátku roku 2022 vám život zkomplikovala zpráva, že máte cukrovku prvního typu, která dokáže dost omezit nejen normální, ale i profesionální život. Jaká je to pro vás překážka?
Je to velká komplikace, ale už je to lepší. Tento rok jsem se s tou nemocí více srovnala. Prvně se vždy starám o cukrovku, poté až tréninky a závody. Když nedám dohromady zdraví, tak tréninky jsou mimo. Člověk pořád přemýšlí o inzulinu, o správném jídle a podobně. Některá jídla jsou pro mé tělo komplikovanější a dám si do hlavy, že je prostě nemůžu jíst. Občas se trápím i přes noc, mívám špatné spaní. Náročný je ten management času a plánů, kdy se s vámi jedna chyba potáhne dlouho.

Přiblížíte, jak jste to myslela s tím jídlem? Je důležitá nějaká pravidelnost nebo výběr?
Pravidelnost ani ne, ale spíše ten výběr v tom, aby se mi nerozhodil celý systém. Určitě si během sezony nedám velkou večeři, chci mít klidné spaní. Dále třeba sacharidy, ty jím před pohybem a tréninkem, aby se zvládly zpracovat. A přestože se na to soustředím, tak někdy to samozřejmě nevyjde, je špatné počasí nebo do toho hrají hormony nebo cestování. 

2:03

Kvůli cukrovce jsem vynechala jen jednu jízdu, říká skeletonistka Fernstädtová po první sezoně s nemocí

Číst článek

Vy nemůžete jíst téměř žádnou hotelovou stravu, vaříte si tedy sama? Je to pro vás další komplikace?
Cukrovka je mimo jiné strašně časově náročná. Samozřejmě se do toho dává i spousta energie, ale přesně jak jste řekl, místo hotelu jdu prvně do obchodu. Musím si všechny ingredience vážit, s jídlem čekám až po píchnutí inzulinu. Sleduji, jestli mi dobře reaguje tělo. Pokud mi hodnoty klesnou, tak musím znovu jíst, a když je před tréninkem, tak to není dobré.

Například si naplánujeme dvouhodinový trénink, poté se něco stane a trénink se protáhl, ale já si nemůžu dát například banán, abych doplnila energii. Nechci si píchat inzulin během tréninku, kdy je větší riziko hyperglykemie, a byla bych celá rozházená. Další problém mám se snídaní. U mě neexistuje, že bych vstala, rychle se najedla a běžela na trénink. Já musím vstát o dvě hodiny dřív, nachystat si jídlo a čekat na reakci mého tělo.

Obdivuji vaší houževnatost zůstat v profesionálním sportu. Napadly vás myšlenky, jestli vůbec má cenu pokračovat?
První dva roky byly po mentální stránce kritické. Už jsem to ale trochu vychytala. Ale když se mě někdo ptá, jestli už jsem si zvykla, tak říkám, že ne, protože každý den je jiný. Jím stejné věci, ale výsledky jsou jiné. Mám prostě překážku v profesionálním životě, ale tu bych měla i v normálním životě. Bude to těžké bez ohledu na to, jestli dělám sport, ale cukrovka se mi s koncem sportu nezlepší.

Jaká zranění jsou u skeletonistů nejčastější? Proč nezkoušela profesionální kariéru na saních nebo na lyžích? A jak se cítí před olympijskou sezonou? Poslechněte si celý díl pořadu Na place na Radiožurnálu Sport.

Ladislav Hampl, rej, tpk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme