‚Kam půjdeme po válce?‘ Západ Ukrajiny trápí drahé nájmy, v opravené nemocnici bydlí senioři zadarmo
Celý život prožili na Donbase a plánovali tam také dožít. Pak ale přišla ruská invaze na Ukrajinu. Statisíce starých lidí boje vyhnaly na západ Ukrajiny, jejich penze jim přitom často nestačí ani na nájem, jehož ceny se v důsledku množství nově příchozích zvedly. I proto někteří otálejí s odjezdem z vesnic, ke kterým se blíží boje na frontě. Pokud se jim ale poštěstí dostat na západ Ukrajiny do obce Solobkivci, mohou bydlet i zadarmo.
„Rád vás vidím, čestné slovo,“ vítá nás před vchodem bývalý donbaský horník, 73letý Vladislav. Pochvaluje si, jak je v obci Solobkivci klid. Má srovnání. Nejprve utekl z Donbasu na západ Ukrajiny, pak se ale vrátil blíže k domu - na východ do Dnipra, kde zažil několik leteckých útoků.
Díváme se jen na filmy. Jak zapnu zprávy, vzpomínám na domov, vypráví žena, která se musela evakuovat z Pokrovsku
„Tam když jsou sirény, tak lidi celé noci nespí. A pak jdou ráno pracovat, nechápu. Spadla tam balistická střela, ve třetím a čtvrtém patře nám to vybilo okna,“ vypráví pro Radiožurnál. „Tak jsem si řekl: ‚Co já tady vlastně dělám?‘ Tak jsem se sebral a odjel na západ. Za vámi!“ přibližuje.
Teď sice venku stojí před vraty s nápisem úkryt, ale ty se tu přeci jen zas tak často otvírat nemusí.
„Tady je krásněji a tišeji. Není tu balistika, ani drony, ani poplachy,“ popisuje Vladislav.
V nově opraveném patře vzpomíná starosta Serhij Kohut na rok 2022. „Lidé migrovali. Nejdřív k nám přicházeli Kyjevané. A došlo nám, že všichni se nevejdou do bydlení na privátním trhu,“ vysvětluje.
20:56
Bříza: Agresivita Ruska dál roste. Sériová výroba raket Flamingo vyvolává v Moskvě obavy
Číst článek
„Tak nás napadlo opravit nemocnici. Byla hodně zanedbaná, už 15 let nefungovala. Měli jsme nějaké finance, ale ne dostatek,“ líčí.
Nakonec se ale tady propojily dvě strany Ukrajiny: zemědělské Podolí a uhelný Donbas. Na opravy totiž přispěla správa přesídlené obce Hirske z Luhanské oblasti. V patře vzniklo deset pokojů, společné sprchy a toalety, kuchyňka a na chodbě několik gaučů a televize.
Není se kam vrátit
„Díváme se jen na filmy a seriály. Protože jak si zapneš zprávy, tak hned vzpomínáš na svůj domov,“ povídá se slzami v očích Nataša. Pochází z Pokrovska, který se teď ruská armáda snaží obklíčit.
Doma bylo na východě Ukrajiny. „Když jsme odjížděli, tak tři metry od nás něco dopadlo. Stačilo málo a už bychom nebyli. Evakuovali nás do Pavlohradu a pak odvezli sem,“ popisuje svou cestu.
Dívka s matkou, žák, studentka i lékařka. Počet obětí čtvrtečního útoku na Kyjev vzrostl na 25
Číst článek
„Je to tak měsíc, co nám známí dali vědět, že dům už v Pokrovsku nemáme. Kam půjdeme, když válka skončí? Nevím,“ ptá se Nataša. „Starají se o nás jako o děti, jako kočka o koťata. Nic špatného říct nemůžu. Ale chtěla bych se vrátit domů, do domu. Ale Lysyčansk okupují, tam jet nechci,“ dodává.
Taťjana dřív pracovala jako lékařka, teď se vlastně tak trochu do nemocnice vrátila. Neustálou zdravotní péči naštěstí nepotřebuje. Senioři se zatím o sebe dokážou postarat sami.
Obec ale ví, že podpory budou do budoucna potřebovat víc. A dost možná u nich zůstanou až do konce života. Obec zatím počítá s tím, že zadarmo tady bude moct Taťjana i ostatní bydlet do konce války a ještě rok potom.
