Nedávno zazářila na mistrovství Evropy v Bělehradě, kde získala zlatou medaili a zaplavala olympijský limit. Nyní už se česká reprezentantka Kristýna Horská připravuje na vrchol letošní sezony, který ji v polovině léta čeká v Paříži. Jak dlouhou dovolenou měla po evropském šampionátu? Jak vzpomíná na momenty, kdy hrozilo, že úspěšná plavkyně bude muset ukončit profesionální kariéru? V čem se po zdravotních patáliích změnil její přístup?

Praha 11:38 15. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kristýno, jak se ti odjíždělo z mistrovství Evropy v Bělehradě?
Úplně nádherně, protože se mi tam povedlo vše, co jsem chtěla, a byla jsem nadmíru spokojená.

Kromě zlaté medaile jsi zaplavala limit na olympijské hry a je to navíc i nový český rekord. Co bylo nejvíc?
Nejvíc pro mě bylo splnění olympijského limitu, pro který jsem si tam jela. To, že k tomu byla zlatá medaile, to byl bonus, se kterým jsem nepočítala a nečekala, že by se něco takového mohlo stát.

Máš už nějaké takové medaile ze světových nebo evropských akcí?
Zlatá to byla první a první bronz z mistrovství Evropy jsem získala minulý rok na krátkém bazénu.

Češi si na mistrovství Evropy vylovili celkem sedm medailí. Přenáší se úspěch do celého týmu?
Určitě se to přenáší, celý týden byla úžasná atmosféra a medaile se získávaly od druhého dne. Bylo skvělé v tom týmu být, kde se něco takového děje a ten den byly hned tři medaile, což bylo velké překvapení. Všechny nás to nabudilo a namotivovalo do celého týdne.

Na místě jsi měla rodiče. Jaké to je, když rodiče vidí svoji dceru získat evropské zlato?
Něco neuvěřitelného. Byla jsem ráda, že tam rodiče byli, protože to pro mě byl závod života. Když jsem je pak viděla na tribuně, jak brečí, tak mě to hrozně hřálo u srdce a byla jsem ráda, že si to mohli prožít se mnou. Když jsem s nimi mluvila v ten den, kdy jsem plavala finále, tak byli strašně nervózní. Když jsme se pak bavili po doplavání, tak táta říkal, že se bál, aby máma nedostala infarkt, protože byla úplně vyřízená a měla amok. Naštěstí se to nestalo, ale užívali si to se mnou.

Stihlas nějakou oslavičku?
Pro mě byla oslava to, že tam rodiče byli. Pak jsme šli na večeři a to, že jsem mohla být s nimi, tak pro mě byla největší oslava. Oslava jako taková pak proběhne až po olympiádě.

Rekord, limit a nominace na olympijské hry. Ten český rekord byl tvůj vlastní a posunula jsi ho dost výrazně. Čím to bylo?
Vyšlo tam asi vše. Věřila jsem si, že na to mám, že olympijský limit je hluboko pod mým osobním rekordem, takže jsem věděla, že když zaplavu limit, posunu rekord. Vše v tréninku nasvědčovalo tomu, že bych se měla zlepšit. Celou dobu jsem myslela, že ten limit budu tak těsně lízat, ale když jsem viděla ten čas, bylo to neuvěřitelné, že je to tak rychlé. Vyšlo mi všechno, byla jsem i v psychické pohodě a závod si užila. Ani jsem pak nebyla z té euforie tak unavená.

Kristýna Horská překonala problémy se srdcem i zrakem. Získala zlato a kvalifikovala se na olympiádu

Číst článek

Nominace se uzavíraly koncem června. Nebyla šance to nenechávat na poslední chvíli?
Chtěli jsme se o to pokusit minulý rok, ale zkomplikovalo mi to zdraví a vynechala jsem i mistrovství světa. Rozhodli jsme se, že to budeme zkoušet později. Na podzim jsem si udělala velký osobák a přiblížila se k limitu. Pak jsem se o to pokoušela v únoru na mistrovství světa, kde čas nebyl takový, jaký jsme chtěli. Pak jsem řekla, že si stejně myslím, že to zaplavu až na posledním závodě na mistrovství Evropy. Pokoušela jsem se o to ještě jednou v dubnu, nedá se to zkoušet na každých závodech, ale kousek pořád chyběl. Dopadlo to tedy až na poslední chvíli.

Jak vysoko byl nastavená limit Mezinárodní plaveckou federací? Když byl čas vyhlášen, jak sis věřila?
Když vylezly ven ty kvalifikační časy na olympiádu, tak jsem se málem rozbrečela. Bylo to v tu dobu pro mě hrozně vysoko. Říkala jsem si, jestli je to vůbec možné a jestli to vyjde, tak to bude velký úspěch.

Kolik plavkyň tento čas splnilo?
Myslím, že 17 plavkyň z celého světa.

A ty budou mít šanci postavit se na start, nebo může být startovní pole doplněno plavkyněmi, které limit splnily na jiných tratích?
Doplnit nás mohou, ale pravidla jsou strašně striktní. Počítáme s tím, že nás tam bude 17. Může se stát, že někoho vezmou, aby doplnili rozplavbu. Vybírá se z rozvojových zemí nebo s limitem B nebo z lidí, co tam jsou třeba na štafetu.

Takže u plavání je daný ostrý čas a buď jedeš, nebo zůstáváš doma?
Musíme splnit ostrý limit a pak je tam ještě limit B a ten jen v případě, že by se doplňovalo do disciplíny. Pokud nikdo z nějakého státu nezaplavlave limit, tak doplní jednu holku a jednoho kluka.

Tvojí trenérkou je Petra Škábová. Co ukazovaly její stopky v tréninku?
Máme kontrolní testy, které nám ukážou, jak na tom jsme. Já všechny testy plavala rychleji než předtím, tak jsme si říkaly, že jsme na dobré cestě. Nejvíc ale rozhodne to, jak si to ten den sedne a jak je nastavené hlava.

Jsi během tréninků schopná dosahovat obdobných časů, jako při závodech?
Ne. Mám sice tréninkové osobáky, ale na tréninku jsem třeba dvoustovku prsa zaplavala nejrychleji za 2 minuty a 27 vteřin.

Máš představu, na co by český rekord měl stačit během olympijských her?
Takový čas by měl stačit na semifinále, tak bych byla ráda, kdyby se mi to podařilo.

Vidíš u sebe ještě nějaké rezervy, kde by se daly setinky ubrat?
Chtěla bych ten čas ještě zrychlit a myslím, že můžu. Vyšlo mi vše kromě dohmatu, nebo on tedy vyšel, ale byl na dlouhý dojezd. Kdybych byla ve finiši rychlejší, mohla bych ještě nějakou desetinku sundat.

Několik soupeřů na mistrovství Evropy chybělo. Proč ho vynechávají, když do olympiády byly ještě dva měsíce?
Vynechali to plavci, kteří už měli splněný limit na olympiádu. Asi pro to, aby se mohli připravovat. Mně tam chyběla jedna nejsilnější soupeřka, ale to všichni víme.

Jak dlouho už mohli mít limity splněné?
Kvalifikační období začalo loni v březnu.

Vy plavci jste zvyklí hodně trénovat. Ti, co limity zaplavali dříve, tak už v tom období nezávodí a jen trénují?

Ne, myslím, že ne. Zůstat v závodním tempu je hrozně důležité. Kdyby člověk půl roku nezávodil, může být víc nervózní. My třeba v tréninku takové závody děláme, abychom se připravili, ale určitě to není cesta vynechávat závody před olympiádou.

Jaké je optimální množství závodů během sezony?
Máme třeba troje až čtvery závody během letní sezony, která trvá osm měsíců. Snažíme se ale zapojit i české závody. Říkáme, že závod je nejlepší trénink, a když jsme zrovna na soustředění, tak si uděláme závod v tréninku.

V evropských i světových soutěžích plavete více disciplín. Nevadí ta ztráta sil a energie?
Jsme na to zvyklí od malička, protože jsme začínali na několika disciplínách. Jsme naučený si síly rozdělit.

Je to tak, že ti, co plavou kratší tratě, tak jsou schopni na mistrovství Evropy nebo světa zaplavat závodů víc než ti, co plavou tratě dlouhé?
Nejsem si tím jistá. Ti, co plavou delší tratě, tak trénují víc. Někdy i krátká disciplína je náročnější, než ta dlouhá.

Kolik času potřebujete po závodě na regeneraci?
Hned po závodě se jdeme vyplavat a trvá tak dvě hodiny, než se z toho dostaneme. Pro mě je ideální, když se můžu vyspat druhý den ráno a závodit až druhý den odpoledne.

Máš za sebou závěrečnou přípravu před Paříží. Je pro trenéra nějaký prostor, aby forma gradovala?
Prostor tam je, moje trenérka začala vymýšlet tréninky hned, jak jsem doplavala. Měli jsme takový plán připravený, kdybych limit zaplavala. Trenérka měla dopředu promyšlené, jak mě udržet ve formě a dostat výš.

Měla jsi pak nějaké volno po mistrovství Evropy?
Dva dny.

Kristýno, tvá cesta byla náročná, protože máš za sebou i sezony, kdy ti hrozil konec kariéry?
Vše začalo na jaře 2022, když jsem šla na normální sportovní prohlídku. Doktor mi našel aritmii a řekl, že když nepůjdu na operaci, tak mi nedovolí dál závodit. To byl pro mě šok, protože jsem aritmii nepociťovala. Že si musím jít lehnout na sál na operaci srdce, bylo trochu uff období. Když jsem si pak o tom četla, že to není velký zákrok, tak jsem se trochu uklidnila, ale nebylo to nic příjemného.

33:26

Nikdy jsem nic neošidila. Vše jsem jela přes tvrdou práci, vzpomíná na kariéru plavkyně Kubová

Číst článek

A ty jsi na sobě nic nepociťovala?
Přesně tak. Žádné problémy jsem nevnímala.

A co následovalo dál?
Pak jsem se ten rok snažila vrátit zpátky do tréninku, naštěstí jsem byla po operaci rychle v bazénu. Nechtěla jsem vynechat mistrovství světa, které bylo dva měsíce po operaci. Bylo to první mistrovství světa, na které jsem se kvalifikovala, tak mi to moc nedoporučovali. Nebylo to ale jednoduché, po operaci jsem srdce vnímala jinak, dávala jsem si víc pozor. Před semifinále se mi srdce rozbušilo nějak hodně, protože když jsem byla na operaci, vyvolávali mi umělé bušení srdce a na těch závodech jsem si vzpomněla, jak jsem ležela na sále, takže to hodně ovlivnilo můj výkon. Jsem ale ráda, že se to stalo tam, protože na konci léta jsme měli mistrovství Evropy, které pro mě bylo úspěšné.

Druhá a horší část začala loni, když jsem se v dubnu potýkala s ošklivou virózou. Neměla jsem čas regenerovat a léčit se a do toho jsem začala mít zánět v zubech. Pořád to bolelo a říkala jsem si říkala, že to vydržím a půjdu až po sezoně na konci srpna. Začalo to bolet tak strašně, že jsem musela řešit, jak s tím pracovat, a domluvila si to na konec května. Do toho jsem dostala angínu, takže jsem měla dvoje antibiotika během tří týdnů. Nechtěla jsem ale vynechat mistrovství světa, které jsme měli v červenci, takže jsem se zase strašně rychle vrátila do bazénu.

Připadala jsem si ale, že jsem třeba rok dva neplavala. Plavala jsem strašné časy, byla zhroucená a tělo to nezvládalo. Přijela jsem ze závodů mistrovství republiky a z ničeho nic přestala vidět na jedno oko. Bylo to, jako když vás někdo vyfotí bleskem a trvalo to asi týden. Chodila jsem po doktorech a nikdo nevěděl, co se mi to děje. To bylo nejhorší, že mi nedokázali říct, co to je. Měla jsem nějaký otok okolo sítnice, který tam tlačil a vyvolával bílý prostor v oku. Byla jsem psychicky úplně dole a přemýšlela, že už se asi do bazénu nevrátím. Byla jsem tak strašně unavená ze všeho, že jsem si říkala, jestli si tělo zaslouží, abych ho takto huntovala. Opravdu jsem se na týden rozhodla, že se tam už nevrátím. Pak jsem si ale řekla, že olympiáda je už za rok a že na to mám a že na to zvládnu.

Začínala jsem sezonu s tím, že pojedu na soustředění a tam se rozhodnu, jestli budu plavat dál, nebo skončím. Na soustředění jsem chytla drajv, který jsem neměla x let, a strašně jsem chtěla a věděla, že mám na to mít medaili na mistrovství Evropy. To byla taková motivace, proč se k tomu vrátit a zkusit se kvalifikovat na olympiádu.

O tobě se ví, že jsi velký dříč. Dávala jsi tělu tolik zabrat a ono ti to vrátilo. Jaké je z toho pro tebe ponaučení?
Na jednu stranu jsem asi ráda za to, co se mi stalo, byl to pro mě aha moment a uvědomění, že sport není to jediné a že zdraví máme jen jedno. Nechci být po zbytek života zhuntovaná ze sportu, ale chci vzpomínat na skvělé chvíle. Změnila jsem přístup a když cítím, že to není úplně v pořádku, tak to hlásím. Dříve, když jsem měla angínu, tak jsem to tři dny trenérce neřekla a trénovala s tím, protože jsem si to nechtěla přiznat.

30:39

Maratonkyně Joglová si po konci kariéry užívá přítomnost. ‚Teď jsou na řadě jiné role,‘ plánuje

Číst článek

Ty jsi začínala jako akvabela z Vinohrad?
Ve školce jsem začala jsem dělat gymnastiku, ale pořád mi tam něco chybělo. Máma našla sport podobný gymnastice, ale spojený s vodou, protože jsem vodu od mala měla ráda. Přes akvabely jsem se dostala až k plavání.

Od jaké doby jsi začala chodit na tréninky plavání?
S akvabelama jsem začínala v 5. třídě a dělala je až do 8. třídy. K tomu jsem v 5. třídě začala plavat, takže jsem měla tréninky s akvabelama a současně plavání tři roky. Nebylo to úplně jednoduché skloubit.

V kolika letech ses naučila plavat?
Mamka mě hodila do bazénu asi ve třech měsících, protože ona učí kojenecké plavání. Měla jsem k tomu vztah už od malička.

Tvojí disciplínou jsou 200 metrů prsa. Jak se člověk dostane k té, která mu nejvíc sedí?
Od dětství jsme všichni trénovali všechny plavecké způsoby a trenér pozná, v čem je plavec nejlepší. Tam, kde se nejvíc zlepšují, tak se pak vybere nejvhodnější způsob.

Byl ještě jiný styl, který tě bavil a mohl být také hlavní disciplínou?
Začínala jsem na prsou, pak jsem v dorostu plavala polohovku, která se stala na několik let mojí hlavní disciplínou. K prsům jsem se vrátila až před olympiádou v Tokiu, asi dva roky před tím. U polohovky mě bavilo, jak se tam střídají všechny způsoby. Až v posledních pěti letech jsem se zaměřila na 200 metrů prsa.

Tvojí trenérkou je Petra Škábová. Jak probíhá spolupráce dvou dospělých žen? Je tam odstup, nebo jste na úrovni kamarádek?
Asi jsme spíš kamarádky, ale občas se seštěkáme jako každý ženský. Myslím ale, že máme blízký vztah.

Z vaší skupiny odešla Bára Seemanová do zahraniční skupiny. Neprospělo ti to vlastně?
Když jsem přišla do skupiny k Petře, tak tam byla Bára Seemanová a já byla ráda, že nejsem na trénincích sama. Předtím jsem plavala jen s klukama a neměla s kým na tréninku soupeřit. Byla jsem ráda, že jsme tam obě. Tím, jak byla Bára úspěšná, tak mě to hodně vytáhlo nahoru. Když pak odešla, tak se tréninky začaly více směřovat na 200 metrů prsa, takže to asi trochu prospělo.

Kolik dní v roce neplavete?
Když mám volno, tak asi tři týdny. Moc volna nemáme.

Kolik kilometrů naplavete?
Ročně kolem dvou tisíc kilometrů.

Co tě tedy ještě čeká před odjezdem na olympiádu?
Ještě jsme teď v Praze a pak nás čeká soustředění v Šamoríně, které bude od 8. do 20. července a pak odlétáme na olympiádu.

V čem se liší trénink v domácím prostředí a na soustředění?
Na soustředění nemusíme po Praze cestovat a máme klid. Na druhou stranu mi někdy vadí, že se pořád válím na pokoji. Jsem docela domácí a pražský typ, tak mám ráda, když se vše trochu honí. Soustředění je ale potřeba, abych se mohla soustředit sama na sebe a neunavovat se couráním po Praze.

Bude tě čekat fasování oblečení a další formality. Máš to ráda?
Ano, hrozně se na to těším a i na to, jak ta kolekce bude vypadat. Fasování před Tokiem bylo strašně hezké, je tam olympijský nádech a těším se, až mě to naladí.

Znáš dobře olympijský bazén, kde budete plavat?
Neočekávám nic moc velkého. Těším se, až zažiju olympiádu, co jsem vždycky viděla v televizi a nebude tam omezení, co jsme zažili v Tokiu. Až se setkám se sportovcema, budu se moc podívat na jiné sporty a užiju si atmosféru jinak než pod rouškama.

Které sporty bys chtěla vidět?
Určitě bych chtěla vidět beachvolejbal, pod Eiffelovkou je to lákavé. Určitě na vodní slalom a chtěla jsem vidět i akvabely, ale ty jsou až po nás, tak je asi nestihnu.

Jak si zvládala kombinaci sportu a školy?
Státnice jsem měla úspěšně složené před měsícem a čeká mě obhájit diplomku, kterou nemám napsanou. Celou dobu mi ve škole vycházeli vstříc a nikdy mi nedělali problém, takže to pro mě bylo jednoduché to skloubit.

Kam se v kariéře díváš v blízké budoucnosti?
Až se vrátím z olympiády, tak budu mít asi měsíc volno a pojedu k moři, na to se těším. Pak nás v prosinci čeká mistrovství světa a pak uvidíme, jak to bude dál.

Budeš v moři plavat?
Určitě ne. Hlavně já a plavání v moři nejsme úplně kamarádi.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít