Vycházející hvězda české atletiky Petr Meindlschmid má za sebou vydařenou premiéru na mistrovství Evropy. Osmnáctiletý dálkař skočil na šampionátu v Římě 803 centimetrů, vylepšil vlastní český juniorský rekord a skončil na sedmém místě. „Mám taky rezervy v práci s hlavou, protože se dívám do písku, kam dopadám. Musím se naučit dívat hlavou rovně,“ vyprávěl ve studiu Radiožurnálu Sport v rozhovoru s Kateřinou Neumannovou.

Praha 14:52 28. června 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Petře, jak se ti poslouchá anebo čte o tvém supertalentu?
Čte se to a poslouchá úžasně. Jsem rád, že mi lidé fandí a podporují mě. Udělá mi to vždycky úsměv na tváři a žene mě to k lepším výsledkům.

Je ti 18 let, nebudou tě ta očekávání od fanoušků trochu svazovat?
Doufám, že ne. Zatím se to neděje a věřím, že taková situace ani nenastane, že by mě to svazovalo

Zatím jsi mohl jen překvapovat, protože od tebe nikdo nic nečekal a strašně se ti dařilo. Nebude pro tebe do budoucna závodit pod tlakem?
Zatím jsem mohl na velkých závodech jen překvapit a neměl jsem v hlavě odpovědnost o nějakém reprezentantivním úspěchu. Tohle období ale nastane, až budu na vrcholu a bude se na mě spoléhat, že se umístím. Takhle dopředu to ale nedokážu říct, tak si na to budeme muset počkat.

Máš za sebou týdny, možná měsíce, které se dají zařadit do říše snů. Juniorský rekord, nominace na mistrovství Evropy. Byly to snové týdny?
Určitě ano. Nemohly ty týdny být lepší, protože jsem se každým závodem zlepšoval, skočil jsem nový juniorský rekord, dostal jsem se do finále mistrovství Evropy a umístil jsem se do sedmého místa. Byla to vážně snové týdny.

Byly ty skoky okolo osmi metrů skoky do jiného světa? Z výborného juniora ses dostal výborného skokana do dálky v kategorii dospělých.
Bral jsem to taky tak, že jsem si uvědomil, že už na to mám být dálkař mezi muži na evropské úrovni. Když to začíná osmičkou, tak je to z toho skoku úplně jiný pocit, že kdybych skákal 7,99 a 8,01 je fakt velký rozdíl. Cítil jsem to úplně jinak.

Stalo se v tréninku něco, co tě posunulo o tyto centimetry dál?
Předtím ne, ale teď, jak trénuji, co vím, že dokážu skákat osm metrů, tak se mi trénuje lépe a lehčeji. Dávám do tréninku i víc, tak doufám, že těch osm metrů budu skákat častěji.

Dálkař Meindlschmid vylepšil český juniorský rekord. Výkon 803 centimetrů mu vynesl sedmou příčku

Číst článek

Když jsem sledovala tvůj závod na mistrovství Evropy, počínal sis jako starý mazák. Kde se to v tobě vzalo?
V kvalifikaci to bylo tím, že jsem neměl co ztratit. I kdybych tam měl tři křížky, tak už jen to, že jsem tam byl a dostal se tam, tak to byl úspěch. Měl jsem lehkou hlavu a úplně nad tím nepřemýšlel.

Vyrovnanost výkonů značí to, že na to máš. Jak jsi vnímal to, že se zlepšuješ průměrně z těch šesti skoků?
Chtěl jsem, aby ty průměry byly čím dál tím lepší a blížily se k osmičce, což se mi povedlo. Nemůžu si vůbec stěžovat.

Nějaké mimosportovní zážitky, které sis odvezl z Říma? Byla to tvá první akce mezi dospělými.
Odvezl jsem si spoustu nových známých, seznamoval jsem se s hodně lidmi. Dříve jsem je viděl jen v televizi, jak reprezentují Česko, a teď jsem s nimi bydlel na hotelu a mohl s nimi mluvit. Moc jsem si to užíval.

Tato sezona se ukazuje jako průlomová. Čekal jsi, že bude tak zásadní?
Čekal jsem, že bude lepší než v sezonách, kdy jsem se věnoval ještě fotbalu. Že by se mi povedlo to, co v letošní sezoně, to jsem ale nečekal.

Jaké změny to přináší do soukromého života?
Nijak velké, soustředil jsem se na sport, i když jsem ty úspěchy neměl. Sport je část mého života a neumím si bez něj představit den. Někdy mám pocit, že toho dělám pro atletiku málo, ale když se na to pak podívám zpětně, přijde mi to příliš. Někdy jsem na vážkách, že si říkám, že by to mohlo být lepší a co kdyby začal dělat tohle... ještě tam dostat věci navíc do soukromého života, tak to už bych neměl žádný soukromý život, jen ten sportovní.

Myslíš, že jsi tedy díky mládí a nezkušenosti ve fázi hledání té optimální cesty?
Myslím, že ano.

Měl jsi před sezonou za cíl mistrovství světa juniorů v Limě. Jaká je ale možnost, že by ses dostal na olympijské hry do Paříže?
Aktuálně jsem 44. ve světových tabulkách a berou 32 závodníků. Jsem tedy na hraně, jako jsem byl před mistrovství Evropy. Teď budu čekat do poslední chvíle, jestli se tam dostanu, ale vrchol mám na mistrovství světa juniorů a ladíme formu hlavně tam. Ani s trenérem jsme o olympiádě neuvažovali, takže napjatě čekáme oba dva.

Jak by se mohlo stát, že by ses dostal do olympijské sestavy?
Buď je to tím, že by atleti nechtěli odcestovat, byli zdravotně neschopní anebo já bych se ještě mohl posunout ve světových tabulkách díky závodům. Nominace končí mistrovstvím republiky, to bude koncem června.

Na mistrovství světa juniorů pojedeš jako jeden z favoritů. Jak vnímáš juniorské šampionáty, kdy už jsi nakoukl do světa dospělých?
Vidím je pořád stejně, jsou to velké závody, jako ty mezi dospělými. Mám tam velkou konkurenci, je tam Mattia Furlani, to je taky ještě junior a byl na mistrovství Evropy. Už jsem proti němu závodil a beru to na stejnou váhu jako evropský šampionát dospělých.

Když máš po mistrovství Evropy, tak jakou máš představu o tvých možnostech? Je tam pořád prostor pro zlepšení a myslíš, že skoky těsně za osm metrů jsou maximum?
Určitě vím, že je tam prostor ke zlepšení v této sezoně. Cítil jsem to ve finále mistrovství Evropy, kdy jsem prvním pokusem skočil za osm metrů a pak už to nezopakoval. Cítil jsem, že mám na víc než 803 centimetrů, jen mi to bohužel ten den nevyšlo. Snad se mi do konce sezony podaří dolétnout ještě dál.

V čem je ta rezerva?
Spojení rozběhu se skokem. Buď to dobře rozeběhnu, anebo dobře skočím, ale nemám to ještě spojené, je to pro mě obtížné a nemám to tolik zažité jako zkušení dálkaři. Spojení těchto dvou věcí je pro mě nejtěžší část.

Petře, ty jsi dlouho kombinoval fotbal s atletikou. Kde si myslíš, že největší prostor pro zlepšování do budoucna. Asi je to technika, ne?
Určitě. Na techniku nebylo tolik času to trénovat. Soustředili jsme se na to, abych skok zvládl fyzicky a psychicky, a na techniku nebyl čas. Tam jsou ty největší rezervy.

Kde jsou ty věci, co můžeš dál zlepšovat?
Načasování odrazu je hodně důležité. Dostat těžiště nad odraz, aby člověk nebyl v překlonu, ani záklonu. Mám taky rezervy v práci s hlavou, protože se dívám do písku, kam dopadám. Musím se naučit dívat hlavou rovně, abych pokračoval v letu. Jsou to maličkosti, které ale udělají třeba patnáct centimetrů.

Tvojí silnou stránkou je rychlost. Byl jsi od mala rychlý?
Nějak jsem to netrénoval, už jako malý jsem byl rychlý. Ve školce jsem byl rychlejší než ostatní děti. Kombinace fotbalu a atletiky mi rychlost rozvinula a díky tomu jsem teď rychlý tak, jak jsem.

Můžeš být ještě rychlejší?
Věkem se ještě zrychlím, ale s větší rychlostí je skok těžší.

Máš nějaký skokanský vzor?
Technicky se mi hodně líbil Simon Ehammer, když skákal. Nejsou tam ale úplně styly, které bych chtěl skákat, spíš jen některé fáze z těch skoků.

Okoukal jsi třeba něco na místě?
Hodně jsem se soustředil na rozcvičku těch atletů. Jsem junior a nemám to moc zažité, tak jsem se díval, co dělají za cviky a jak se zahřívají.

Hrál jsi dlouho fotbal. Čemu jsi věnoval nejvíc času mezi deseti a patnácti lety?
To jsem se věnoval jen fotbalu, atletiku jsem začal dělat i atletiku. Pak jsem dělal obojí.

Byl to hned skok do dálky?
Nejprve to byla výška, pak skok do dálky, plus sprint. V těchto disciplínách jsem ve škole vynikal. Dřív jsem myslel, že budu skokan do výšky, protože mi to šlo víc.

Kolik jsi skákal mezi ostatními školáky na školních závodech?
Vím, že jsem skákal dál, tak o 50 centimetrů. Kolik to ale bylo, to si nepamatuju.

Co bylo impulzem, že jsi s atletikou začal a skončil s fotbalem?
Oboje jsem chtěl sám, ale do atletiky mě dotlačila mamka. Říkala, že je škoda, když vyhrávám na školních závodech, tak abych to nezkusil trénovat. Přestupoval jsem do Slovácka, kde byl hned vedle atletický klub, tak jsem začal hrát za Slovácko a dělat zároveň atletiku. Rozhodnutí skončit s fotbalem bylo poté, co jsem byl dva měsíce doma s vykloubeným loktem a nemohl sportovat. Nad vším jsem tehdy přemýšlel, a když jsem se pak vrátil k fotbalu, neměl jsem pozici, neměl natrénováno, tak se dostat zpátky nebylo moc jednoduché. Už se mi ani tolik nechtělo, jak jsem se chtěl zlepšovat v atletice.

Další posun národního juniorského rekordu a sedmé místo v Evropě. 😲Osmnáctiletý Petr Meindlschmid ukázal, že v něm má česká atletika příslib do budoucnosti. 💪🇨🇿 pic.twitter.com/HESyJuBRJA

— ČT sport (@sportCT) June 8, 2024

Všímali si trenéři, že děláš dva sporty najednou?
Věděli to, ale moc na to nebrali ohled. Každý trenér chtěl, abych se věnoval jednomu sportu. Když se kryl zápas a atletické závody, tak vyhrál fotbal, protože mi bylo líto nechat tým ve štychu. V atletice jsem ztrácel jen sám.

Napadlo tě, že když si budeš někdy půjdeš s atlety zahrát fotbal, nebudou tě mezi sebe chtít?
Někdy na tréninku hrajeme fotbálek, ale to je takový fotbálek nefotbálek. Zatím jsem si nevšiml, že by se na mě dívali špatně.

Takže to není fotbal, na jaký jsi byl zvyklý?
Tak jsem to nechtěl říct, ale je to trochu tak.

Vnímáš to, že jsi v atletickém světě nezkušený, tak to pro tebe může být výhoda?
Určitě teprve všechno poznávám. Není to nic špatného poznat to až v 18 letech. Pro někoho je to pozdě, pro někoho brzy. Podle mě je ideální poznávat všechno a do budoucna z toho můžu využít, že už to znám.

Co pro tebe je zábavnějším sportem?
Atletika. Fotbal jsem dělal 15 let a hrál jsem za reprezentaci, ale když jsem začal dělat jen atletiku, tak se mi otevřely oči. Zpátky bych už to nechtěl.

Jak vnímáš rozdíly kolektivního a individuálního sportu?
Je to hrozně těžké srovnat, to moc nejde. Ve fotbale jsem si úplně nevěřil a bál jsem se, že když něco pokazím, bude trpět celý tým. Když pokazím něco v atletice, mohu být naštvaný jen sám na sebe.

Někdy ale kolektiv může sportovce podržet?
To je ten pozitivnější pohled, ale v atletice mám trenéra a ostatní členy mé skupiny a to je ta pozitivní část týmu. Nikdy se ale nestanou negativní částí, že bych jim já něco pokazil.

Na jaké pozici jsi fotbal hrál?
Byl jsem střední obránce.

Jak vnímáš rozměr fotbalu a fotbalového myšlení? U atletiky je to jednodušší. Je pro tebe skok do dálky čitelnější?
Ano, určitě. Ve fotbale musíte přemýšlet, co udělat, kdy nahrát, kdy jen odkopnout balon. V atletice nad tím přemýšlet nemusím a jen věřím tomu, co mám natrénované, a skočím.

Hrál jsi ligu za Slovácko a byl jsi členem mládežnických reprezentací. Bylo to na úrovni, že by taková šance hrát profesionálně byla?
Já jsme si na to nevěřil, že bych mohl být profesionál. Hrál jsem za mládežnické reprezentace, když mi bylo 15 až 16 let. Profesionály se fotbalisté stávají až tak okolo 20 let, takže jsem měl dlouhou cestu před sebou a mohlo se stát cokoliv. Tak jsem s tím přestal.

Ptala jsem se tvého tatínka, jestli mu nebylo líto, že jsi přestal hrát fotbal? Jak jste to řešili?
Taťka je úplně úžasný v tom, že všechna rozhodování nechá na mně a podporuje mě. To stejné moje mamka. I kdybych přestal dělat sport a dělal něco jiného, tak by mě podporovali stejně jako teď. Taťka se mi přiznal, že ho to s fotbalem trochu mrzelo, ale když mě viděl skákat na Evropě a umístit se do sedmého místa v 17 letech, tak začal věřit, že to bylo správné rozhodnutí.

Vnímal jsi rodiče v ochozech stadionu v Římě?
Určitě, v každé pauze jsem hledal rodiče, co dělají, jak se na mi smějou a jak tleskají. V každé pauze jsem se díval na všechny lidi, co měli české vlajky. Bylo to úžasné.

1:32

Jsem nadšená, pochvalovala si Manuel čtvrté místo z mistrovství Evropy v běhu na 400 metrů

Číst článek

Byl to pozitivní stimul a pomáhalo ti to, nebo jsi byl nervóznější?
Určitě mi to pomáhalo.

Jak jsi na fotbale oznámil, že jsi tam naposledy?
Kluci to věděli dříve, než jsem to řekl trenérovi. S trenérem jsme to řešili ten den, kdy to nastalo a bylo to takové smutnější než loučení s klukama. Muselo to ale nastat, cítil jsem to tak. Trenér mě nemohl nijak překecat, abych změnil rozhodnutí a rozmyslel si to.

Skočíš se na ně někdy podívat, jak hrajou a na pokec?
Ano, chodíval jsem se dívat, když měli ještě sezonu a já neměl závody.

Jak zvládáš kombinaci gymnázia, atletického tréninku a cestování po závodech?
Paradoxně je to určitě lepší, než když jsem do toho dělal ještě fotbal, nebylo tam moc času na učení. Teď mám i lepší známky, takže to není tak hrozné. Kdybych sport nedělal, tak mám asi lepší známky. Na gymnáziu v Uherském Hradišti mě všichni podporují a vychází mi vstříc.

Byly po mistrovství Evropy na škole transparenty?
Transparenty ne, ale měl jsem sezení v ředitelně se všemi učiteli, co mě učili a dívali se na mistrovství Evropy. Všichni mi společně gratulovali.

Co plánuješ studovat do budoucna po gymnáziu?
To už je horší, protože maturuji příští rok a ještě nemám vymyšleno do budoucna. Budu ale chtít pokračovat ve studiu.

Co děláš, když ti zbývá nějaký volný čas?
Toho už moc nemám. Dříve jsem hrával na kytaru a občas si zahraju i dnes.

Kdyby sis mohl ve volném čase vybrat nějaký sport, co by sis vybral?
Třeba fotbálek tak s pěti lidmi, jen tak si zakopat, to by mi nevadilo. Velký náročný sport už ne.

Právě probíhá mistrovství Evropy ve fotbale. Sleduješ ho?
Nejsem moc televizní fanoušek.

A hokejový šampionát jsi sledoval?
Na hokej jsem koukal, ale fotbal mě takto sledovat nikdy nelákalo.

Takže ptát se tě na nějakou fotbalovou hvězdu asi nemá cenu, co?
To nemá cenu.

Až atletická sezona skončí, jak si nejlépe odpočineš?
Nejčastěji odpočívám doma, na bazéně, na masážích. Prostě vypnout hlavu jen tak ležet.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít