Na každé vybrané koruně je pot i krev, říká běžkyně Tekeliová. Její nadace pomáhá nemocným dětem
„Po práci, před prací jsem běhala kopce, a nakonec jsem vyběhla 54 tisíc výškových metrů a vybrala 170 tisíc pro děti, které jsem si vybrala, že budu podporovat,“ popisuje vznik nadačního fondu Nezávodím-pomáhám amatérská běžkyně Linda Tekeliová. Jak se dostala na ultramaraton ve švýcarských Alpách? Jak v horách řešila spánek a občerstvení? A kolika dětem už její nadace pomohla?
Proč ultra? Jste v horském terénu jako doma?
Přiznám se, že jsem vlastně ultra nikdy neplánovala, ale začala jsem devět deset let zpátky, kdy jsem měla velmi těžké životní období. Začala jsem kvůli tomu pobíhat pro horách, abych se odreagovala.
Jsme malý nadační fond, který se snaží prorazit pohybem, ukázat, že pohyb může pomáhat lidem. Není to o tom, že máme sponzory, kteří nám dají miliony korun, ale opravdu každou korunku pro to dítě vydřeme, říká Linda Tekeliová
V červnu jsem začala pobíhat víc s tím, že půjdu Beskydskou sedmičku, což je závod přes sedm beskydských vrcholů. Začala jsem trénovat a v září jsem s parťákem, kterého jsem znala týden, běžela tento závod. Skončili jsme druzí a já jsem v cíli zjistila, že to je ta cesta, která mě bude bavit, a chci v tom pokračovat.
Jediná Češka na Swiss Peaks
Jako jediná Češka jste se postavila na start nejtěžšího závodu světa – Swiss Peaks. Troufá si na něj prý jenom hrstka žen z celého světa. Kolik to je ta hrstka žen?
Já se přiznám, že moc nevím, kolik bylo vyloženě na naší trase, protože se na startu slučovaly dvě. Když jsem startovala, tak jsem pak potkala další ženy. Ale myslím si, že jak jsme doběhli a stáli jsme tam všichni účastníci, kteří došli, tak jich bylo maximálně pět šest.
„Všechno je i o hlavě – že člověk zpomalí, uklidní se, řekne si, že to zvládne… Tak to prostě zvládne.“
424 kilometrů převýšení, 27 tisíc metrů přes švýcarské Alpy. Ale vy prý hory úplně nemusíte…
Nezvládám tu nadmořskou výšku úplně dobře. Jsem astmatik, možná je to i tím, nevím. Když jdu nad 2000 metrů, tak jsou moje plíce většinou někde dole a moje tělo je nahoře, takže se tam trápím. Ale já si myslím, že všechno je i o hlavě – že člověk zpomalí, uklidní se, řekne si, že to zvládne… Tak to prostě zvládne.
Toto jste si řekla i teď v létě, když jste běžela v Chorvatsku. To bylo kolik? Sto kilometrů?
V Chorvatsku jsem běžela 170 kilometrů.
Ale už na třetím kilometru jste si vymkla kotník.
Vymkla jsem si ho tenkrát velmi škaredě, ale tak nějak jsem poskakovala a věděla jsem, že prostě do toho cíle dojdu, protože to bylo pro naše partnery. Já si neskutečně vážím toho, že nám pomáhají v nadaci, takže mě ani nenapadlo, že bych skončila. Takže jsem došla.
Vy jste v jednom rozhovoru sama o sobě řekla: „Všechno, co mi přijde do cesty a cítím, že mě to osloví, začínám hned dělat.“ Čím vás to musí oslovit?
Musí to být výzva. Já miluji výzvy – jsem beran, takže když to pro mě není zajímavé, tak mě to nebude naplňovat. Pokud mi někdo řekne, že bych měla příští rok běžet 500 kilometrů, tak mu to asi i odkývu. (směje se)
‚Po práci jsem běhala kopce‘
Proč jste tu nadaci založila?
Založila jsem ji v době covidu, protože jsem běhala pro jednu nejmenovanou značku, byla jsem ambasadorem a běhali jsme závody. Tam bylo samozřejmě důležité, abychom měli výkony. A já jsem pořád běhala, trénovala a bylo mi líto, že to nemůžu nějak ukázat.
No a pak mě jednoho dne v práci napadlo, že si udělám první projekt pro děti a vyběhám během měsíce dubna 50 tisíc výškových metrů. To znamená, že jsem po práci, před prací běhala kopce, a nakonec jsem opravdu vyběhla 54 tisíc výškových metrů a vybrala jsem 170 tisíc pro děti, které jsem si vybrala, že budu podporovat.
Takto to vzniklo a já jsem zjistila, že díky pohybu můžu pomáhat těm, kteří to potřebují, a založila se nadace Nezávodím-pomáhám.
Kolika dětem už jste pomohli?
Dvaceti pěti dětem. Jsem na to neskutečně hrdá, protože si myslím, že každá korunka, kterou jsme vybrali, je opravdu vydřená a je na ní pot a někdy i krev.
Jak se během závodu spí? Kolik párů bot Tekeliová prochodila během Swiss Peaks? Jak vzpomíná na dvanáctihodinový běh po Petříně? A jak motivovat děti k pohybu? Poslechněte si celý rozhovor.
