V úterý ve 12 hodin nastoupil český národní tým do autobusu v Kladně. V jednu hodinu v noci už sice byly v Ázerbájdžánu, ale teprve v Baku, takže stále na půl cesty. Volejbalistky v tu dobu zvládaly cestu ještě s úsměvem. „Už je to dlouhé, ale jde to,“ zůstávala nad věcí Marie Toufarová.

Z její tváře se už dala vyčíst patrná únava. Za sebou měla tříhodinový let do Istanbulu, tam tříhodinovou přestávku a další let do Baku. Jenže šampionát se hraje v jiném ázerbájdžánském městě- Gandže, takže cesta nekončila.

„Myslím, že letos jsme dost natrénované z Grand Prix, takže tohle je možná druhý nejdelší let, který jsme měly,“ vypráví Veronika Dostálová.

Ázerbájdžán leží východně od asijské části Turecka, přesto se zde koná mistrovství Evropy. „S holkama se tomu smějeme. Je to asi nejdál, co jsme ME kdy hrály,“ dodává.

Možnost aspoň trošku dobít baterky měly volejbalistky v letištním hotelu. Let z Baku do cílového města byl až ráno, takže mohly na čtyři hodiny do postele.

Ještě předtím popřály k narozeninám blokařce Ivě Nachmilnerové. Místo dortu jí předaly stylový dárek – baklavu. Pak šly do postele.

„Už se těším, ale bude to krátké,“ říkala ostravská volejbalistka, zatímco si pochutnávala na sladkém zákusku.

Po čtyřech hodinách spánku znovu čekaly na odlet a místo odpovědí na dotazy už jen unaveně kroutily hlavou. Kolem nich polehávaly Belgičanky, Srbky a Nizozemky. Všechny týmy hrající skupinu ve městě Gandža nastoupily do letadla a za další dvě hodiny byly konečně v cíli.

„Cestování už mám na pár měsíců dost. Je to dlouhé. Ale teď si odpočineme,“ plánovala Marie Toufarová. Sílu budou volejbalistky potřebovat. Už v pátek je čeká souboj se silným Srbskem.

Petr Kadeřábek, vman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít