Triatlonistka: Příliš štíhlí sportovci? Když chybí energie, nastupuje syndrom REDs, hrozí i amatérům
S vrcholovým sportem se mnohdy pojí i tlak na nízkou váhu. Obzvlášť u žen ale může nedostatek energie vést k syndromu relativní energetické nedostatečnosti (REDs) a k vážným zdravotním komplikacím. „Ženy jsou více ohrožené. Trénink je totiž postaven na vědeckém výzkumu, který se stále převážně dělal a stále dělá jen na mužích,“ poukazuje v pořadu Leonardo Plus triatlonistka Aneta Grabmüller Soldati, která je zakladatelkou projektu Naplno.
„Sportovec nepřijímá dostatek energie na to, aby pokryl své sportovní výkony,“ přibližuje triatlonistka podstatu syndromu, se kterým má osobní zkušenosti a při kterém dochází k narušení fyziologické i psychologické funkce těla. „Zdravotní komplikace mohou být velmi závažné,“ varuje.
Kde je hranice mezi zdravým sportovním výkonem a přetížením, které ohrožuje tělo i mysl?
U sportovkyň je prvotním symptomem REDs ztráta menstruace, což negativně ovlivňuje hustotu kostí. Projevem syndromu tak můžou být třeba únavové zlomeniny. Intenzivně sportujícím dětem hrozí zpomalení růstu nebo třeba pozdní nástup puberty.
Muži se potýkají s poklesem testosteronu, obecně jsou ale syndromem méně ohrožení.
„Ženy budou k syndromu náchylnější než muži, ne kvůli svým fyziologickým dispozicím, ale spíš proto, jak je sport nastaven,“ vysvětluje Grabmüller Soldati.
Zároveň poukazuje na problémy ve sportovním výzkumu: „Méně než pět procent výzkumu ve sportovních vědách je věnováno ženám, méně než dvě procenta jsou věnována menstruaci a sportovkyním.“
Největší překážkou ve stanovení správné diagnózy je nedostatečná edukace a informovanost. Zatímco profesionální sportovci se často dostanou k odborníkům, kteří nemoc dokážou identifikovat, běžní sportovci takovou možnost nemají a své síly nemusí odhadnout.
‚Nechala jsem na trati úplně všechno.‘ Češi mají první zlato v zimním triatlonu, vyhráli smíšenou štafetu
Číst článek
„Ve velkém ohrožení je i sportující veřejnost. Obzvlášť lidé, kteří začnou sportovat s cílem, že chtějí zhubnout nebo uběhnout maraton a opravdu si nejsou vědomi, jak moc úsilí a energie potřebují,“ zdůrazňuje triatlonistka.
Právě kvůli nedostatku dostupných informací triatlonistka založila projekt Naplno. „Snažíme se české sportovní prostředí edukovat a zlepšit povědomí, aby k tomu docházelo méně a prevence se dařila o trochu víc,“ říká sportovkyně.
Méně peněz i mediálního pokrytí
Sport je stále nerovnoprávný v mnoha dalších oblastech, připomíná Soldati. Sportovkyně mnohdy dostávají menší finanční ohodnocení než muži. Často se liší i mediální pokrytí mužských a ženských sportů.
„I u nás to můžeme pozorovat na hokejovém šampionátu. Mužský šampionát dostává mnohem větší pozornost a ženy ho dostávají, až když hrají o medaili,“ všímá si triatlonistka, která se genderové nerovnosti ve sportu věnovala jako doktorandka v Norsku.
Severská země se liší v přístupu k sportovcům, a to i k těm začínajícím. Na trénink se v Norsku dostane každé dítě, bez ohledu na talent.
Triatlonistka Zimovjanová veze z Jižní Koreji životní výsledek. Na Světovém poháru vybojovala bronz
Číst článek
„Vyřadit dítě v patnácti letech ze sportu, protože nemá dostatek talentu, je naprosto absurdní,“ upozorňuje zakladatelka projektu Naplno.
„Talent se může projevit v pozdějším věku. A nemyslím si, že máme takovou velkou základnu dětí v jakémkoliv sportu, abychom si mohli dovolit o nějaké přijít,“ vysvětluje Soldati.
A závěrem mladým sportovkyním doporučuje: „Edukovat se, zjišťovat si informace, být aktivní. Pokud se mi nějaký přístup nelíbí, přijde mi něco zvláštní, není mi to příjemné, tak se ozvat. Sport by neměl být utrpení, sport by měl být radost – a pokud to tak není, tak je něco špatně.“
Zobrazují média odlišně sportovkyně a sportovce? Proč je ve sportu potřeba více žen? A proč se stále překonávají rekordy? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.
