Kamarády mám hlavně mezi staršími šachisty, přiznává český šachový velmistr Van Nguyen
Český šachový velmistr Thai Dai Van Nguyen zavítal do studia Radiožurnálu Sport. Rodák z Prahy si s Andreou Sestini Hlaváčkovou povídal nejen o začátcích v šachu, ale také o taktice. „Díky šachu jsem s mamkou i tátou procestoval celou Evropu. Jsem za to vděčný,“ přiznává úspěšný šachista. Co pro něj znamenalo porazit maďarského soupeře Ádáma Kozáka? Jaké propočty v šachu řeší? Jak vypadá individuální sedmihodinový trénink s koučem?
Ahoj Vane, není tvé celé jméno trochu komplikované v českých poměrech?
Zase ale moje jméno je na vietnamské poměry docela jednoduché, to byl úmysl rodičů, aby nám to zjednodušili.
Poslechněte si šachistu Thai Dai Van Nguyena v pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou
Pamatuješ si na své první šachové partie?
Na konkrétní partie ne, ale na jednotlivé turnaje ano. Vzpomínám na ně rád, bylo mi asi 8 let, vždy se mnou byla celá rodina, mám tři bratry, takže byla velká podpora a vždy se mnou byli. Díky šachům jsme spolu procestovali přes 30 zemí.
Tvůj starší bratr tě prý nutil hrát i 20 partií denně. To bylo pro zábavu, nebo z povinnosti?
Nucení bylo spíš z mé strany, byl jsem velice soutěživé dítě a nechtěl jsem prohrávat. Tím, že jsem byl o tři roky mladší než brácha, tak jsem prohrával, takže jsem vždycky chtěl hrát další partii, abych vyhrál.
Jaké to bylo vyhrát první český titul ve věku do 10 let?
Mistrovství republiky nebylo největší překvapení, spíš mistrovství Evropské unie. Já jsem se dostal do šachu trochu později než konkurence a nikoho jsme moc neznali. Táta našel trenéra na svazu a ten nám řekl, že můžeme jet do Rakouska, to mi bylo osm let. Trenér řekl, že když skončí do 20. místa, tak to bude krásný, ale já jsem ten turnaj vyhrál. Bylo to hodně překvapivé, po půl roce jsem pak vyhrál republiku a pak ještě třikrát po sobě.
V čem jsi byl jiný než ostatní šachisté?
Nejsem si jistý, čím to bylo, ale je to asi kombinace talentu a relativně dobré koncentrace. Malé dítě, když hraje šachy, tak se musí extrémně soustředit. Měl jsem relativně rychlý propočet i v matematice, byl jsem trpělivé dítě a to mi určitě pomohlo.
Vane, jaký byl ten přechod do mládežnických kategorií? Byl v tom rozdíl?
Ano, pokud chce hráč uspět na té nejvyšší úrovni, tak je potřeba hodně tvrdé práce. Hodně jsem se ale koncentroval i na školu, takže to nebylo jednoduché skloubit se školou. O víkendech jsme hodně pracovali, i třeba sedm osm hodin s trenérem a během týdne třeba i přes Skype.
Jak probíhá osmihodinový trénink s trenérem?
Tak dlouhé tréninky musí být osobní, takže můj tehdejší trenér přijel do Prahy z Frýdku-Místku a tehdy jsme se ještě nekoncentrovali na fyzickou ani psychickou přípravu. Jen na tu herní, ta se dá dělit na teoretickou, strategickou a taktickou přípravu. Taktika je propočet. Trenér mi dal třeba více než 100 diagramů za hodinu, takže jsem každý musel vyřešit během 20 sekund. Strategická příprava probíhala tak, že jsme se podívali na mé partie, analyzovali chyby.
Mládežnickou kategorii jsi zakončil velmistrem už v 16 letech mezi dospělými. Co to pro tebe tehdy znamenalo?
Tehdy to znamenalo opravdu hodně, protože jsem titul velmistra získal v den 16. narozenin. Měl jsem vždy postupné cíle, nejdříve získat druhý nejvyšší titul mezinárodního mistra, který jsem získal v den narozenin mojí mámy, to mi bylo 14,5 roku. O rok a půl později pak titul velmistra, což je považováno za nejvyšší ocenění v šachu. Bylo to pro mě motivující i do dalších let, abych se dostal do reprezentace. S mámou a tátou jsme procestovali Evropu, hráli jsme všelijaké turnaje, abych ten titul mohl získat. Jsou to krásné vzpomínky.
V roce 2019 jsi získal titul mistra Evropy do 18 let. To už bylo potrzení správného směru?
Dá se to tak říct. Usiloval jsem o místo v reprezentaci, což obsahuje pět nejlepších hráčů v Česku. V roce 2019 v listopadu jsem dostal příležitost hrát za reprezentaci. Tři měsíce před tím jsem vyhrál Evropu už po nominaci a potvrdil to. Přijeli rodiče, nevěděl jsem to a když jsem vyhrál, tak už byli v Bratislavě, aby mě odvezli zpět. Byl to můj poslední rok jako junior a vyhrát to mistrovství do 18 let.
Na World Cupu 2021 se ti podařilo porazit Ádáma Kozáka. Kdo to je?
Poprvé jsem se kvalifikoval na Světový pohár, který má unikátní formát. Je to jeden z nejprestižnějších turnajů, které se konají každé dva roky a je to jako grandslam. Na prvním Světovém poháru mi bylo 19 let a bylo to pro mě velkou ctí. Ádam Kozak je velký talent z Maďarska a postoupil jsem až do třetího kola, kde jsem prohrál v tie-breaku. Je to opravdu prestižní akce a být její součástí bylo skvělé.
Letos sis zahrál a vyhrál Challenger, kde rozhodoval také tie-break. Co to bylo za turnaj?
Bylo to v rámci šachového festivalu. Má to sekci masters a challengers. V challengeru je 14 mladých hráčů, opravdu ti nejlepší, ale jen ti mladí. Výherce tohoto turnaje postoupí do masters, kde je také 14 hráčů a bude tam mistr světa a všichni nejlepší hráči. V roce 2022 jsem byl v challengeru druhý, takže jsem se nekvalifikoval, ale letos jsem ho vyhrál, takže příští rok v lednu mě čeká velké masters.
Kterého z těch dosavadních výsledků si cenní nejvíc?
Asi ten challenger, protože masters bude top akce, úplný vrchol. Také si vážím šachové olympiády, kde jsem získal zlatou medaili. V roce 2024 jsem se rozhodl nastoupit na studium na VŠE a řekl jsem si, že už moc netrénuji, jdu na olympiádu a nemám nejvyšší ambice a zkusím si to užít. Najednou jsem vyhrál skoro všechny partie hezkým stylem a zlatou medaili. Asi je to můj nejoblíbenější turnaj.
V čem se zápasy proti takovým hráčům liší oproti zápasům na úrovni masters?
Na té nejvyšší úrovni je cítit ta tvrdá práce, koncentrace a energie. V challengeru jsou hráči talentovaní, připravují se na turnaje, ale dělají chyby a cítím, že vždy budu mít šanci. Na nejlepší úrovni mě ale hráči, když nebudu hrát svoji A++ hru, tak mě nepustí a neustále budu pod tlakem herním i psychickým a je to cítit už během partie. Je to opravdu úplně jiná úroveň jak po šachové, tak po psychické stránce.
Vane, máš 9 bodů z 10 partií. O co jde?
Šachové body se počítají tak, že za výhru dostanete bod, za remízu půl bodu a za prohru 0 bodů. Na šachové olympiádě jsem hrál deset partií, vyhrál jsem jich osm a měl dvě remízy. Šachová hra je velice remízová, takže vyhrát osm z deseti partií, to se mi ještě nestalo.
Čím to bylo, vyklidnila se ti hlava?
Určitě, hrál jsem se lehkostí a uvolněností a necítil jsem tlak po výsledku, ale měl jsem touhu po dobrých partiích. Doma jsem bráchovi řekl, že jdu na olympiádu a chci vyhrát všechny partie. Bral jsem to ale spíš jako hec a o to lepší to pak bylo.
Cítil jsi tam extra motivaci a národní hrdost?
To platí na olympiádě pro všechny. Proto je kvalita hry pro všechny hráče vyšší a je to obrovsky těžký turnaj jak po herní, tak po psychické stránce. Víte, že celý národ vám fandí, soupeři jsou velice dobře připravení a dávají do toho 110 procent. Hrajeme v týmových dresech s vlajkou, je to hezké a opravdu se mi to líbí. Takové akce mě nejvíce motivují.
Jak často se šachová olympiáda koná?
Každé dva roky. Příští rok bude další a letos je zase mistrovství Evropy.
A mistrovství Evropy je tedy tvůj letošní vrchol?
To je jeden z vrcholů, ale měsíc po Evropě bude Světový pohár, můj třetí. Cítím se více připravený, tak uvidíme, ale těším se na obě akce.
Cestování a trénink něco stojí. Jaké jsou v šachách odměny pro třeba 50 nejlepších šachistů světa?
V elitní padesátce se tím už dá celkem dobře živit. Je to jako v každém sportu, že v top 10 už je to opravdu zajímavé, top 50 celkem dobré a top 100 je takový limit. Musím ale říct, že se bavíme jen o hraní, ale pokud začnete streamovat nebo trénovat a umíte se dobře prezentovat, tak to taky může být zajímavé. Já jsem okolo 50. místa na světě, takže náklady na turnaje mám vždy proplacené a startovné, prize money také.
Jak moc jsi pronikl do toho, že můžeš využívat sociální sítě a online prostředí?
Na začátku covidu se šachy přesunuly čistě do online prostředí a já byl připravený začít svůj vlastní kanál, ale pak jsem se rozhodl koncentrovat na růst své síly. Zajímá mě to, ale ještě jsem to nezkusil, tak nevím, jak moc to pro mě bude zajímavé.
Vane, jak bys popsal ten tvůj herní styl?
Zkouším být co nejvšestrannější, ale mám spíš tendenci být více přímočařejší. Od dětství jsem to trochu tlumil, ale mám tu tendenci hrát agresivně. Od malička jsem měl trenéra, co mě učil útočit a mám hodně dobrý propočet.
Co znamená ten propočet?
Je to tak, že je hodně různých typů pozic, ale propočet se využívá nejvíce v pozicích, kde se dá konkrétní varianty propočítat. Je tam méně možností. Je důležitá i vizualizace a při propočtu musíte vidět na šachovnici deset, patnáct tahů dopředu a to je klíčové pro zakončení partie. Jestli ji chcete vyhrát, nestačí jen potlačit soupeře, ale musíte finišovat a propočet hraje klíčovou roli.
Máš třeba oblíbenou figurku?
Kůň.
Dokážeš si podle zápisu představit celou partii bez šachovnice?
Ano, to jsme hodně trénovali v dětství. Pamatuji si, když mi bylo deset let, tak jsem hrál proti mladšímu bráchovi, který byl talentovaný, a proti tátovi, trenérovi, dvě partie najednou a bez šachovnice. Jen jsem hlásil, kam táhnu. Taky jsme trénovali, že jsem hrál tři partie najednou. Byl to těžký trénink, ale opravdu to hodně pomáhá.
Dalo by se říct, že šachisté jsou určitým způsobem geniální?
Určitým způsobem možná ano. Nevím, co znamená být géniem, ale asi máme nějaké schopnosti, co nemají všichni. Určité věci máme hodně rozvinuté.
Je to parta kamarádů, nebo si každý jede sám na sebe?
Je to hodně individuální sport, takže není jednoduché mít nejlepší kamarády, protože jsme rivalové. Mám tam několik blízkých kamarádů, ale většinou starších.
