Od 1. května 2025 se mění pravidla pro placení rozhlasového poplatku. Více informací zde.

Boxerka Bytyqi se chystá zpět vybojovat mistrovský pás. ‚Zdraví je to poslední, co v zápase řeším,‘ říká

Hostem pondělního pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou byla boxerka Fabiana Bytyqi. Jak si pochvaluje spolupráci s trenérem Lukášem Konečným? Jak náročné procedury musí boxerky absolvovat při shazování kilogramů těsně před zápasy? Má vůbec v mini muší váze v České republice konkurenci? Co všechno dělá v práci, kde se věnuje ergoterapii?

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Fabiana Bytyqi, profesionální boxerka, mistryně světa organizace WBC v lehké minimuší váze

Fabiana Bytyqi, profesionální boxerka, mistryně světa organizace WBC v lehké minimuší váze | Foto: Anna Duchková | Zdroj: Český rozhlas

Fabi, vyrušili jsme tě z plné přípravy na zápas o titul mistryně světa. Kdy a kde se bude konat?
Koná se to 23. listopadu v německém Heidelbergu a zkusím sebrat pás IBF japonské holčině. Já jsem o svůj pás přišla v lednu, když jsem prohrála s Němkou. Teď to zkusím sebrat Japonce a na stejném galavečeru zápasí další Japonka s tou Němkou, co mi sebrala pás, a když obě s Němkou vyhrajeme, tak se utkáme v odvetě o všechny pásy všech organizací. Byla by to největší meta v mé kariéře, co jsem si myslela, že ani finančně nepůjde. Jsem už jen kousíček od toho sebrat jednoho mistra světa.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor s boxerkou Fabianou Bytyqi v pořadu Na síti

Jak to tedy systémově funguje? V lednu jsi byla mistryně světa, prohrála a ztratila titul a drží ho Němka? Teď budeš bojovat s Japonkou, aby sis titul vzala zpět?
Box má čtyři hlavní organizace. IBF, WBO, WBC, WBA a pak je ještě Ring Title. Tituly jsou u každé organizace zvlášť a kdo má všechny čtyři, tak je undisputted champion všech organizací a to je to nejvyšší, co může být.

Takže teď to chceš vzít Japonce?
Ano, to bych potřebovala.

A v Heidelbergu bude bojovat i ta tvoje Němka s další Japonkou? A pak se utkáte kdy?
Tam se to naplánuje pak na jaro, nejde zápasit dvakrát v jeden den.

Kolik zápasů se dá zvládnout za jednu sezonu?
Letos mám tři zápasy. Když je to o titul mistra světa, tak bývají dva do roka. Dalo by se boxovat i jednou za rok, protože k tomu směřujete tříměsíční přípravu, pak je zápas, pak regenerace, do toho taky hubnete, děláte dietu, takže tělo dostává zápřah. Dva zápasy na deset kol do roka jsou ideál. Občas si tam vložím jeden mezi v nějaké vyšší váze, abych nemusela hubnout, ale dala si udržovací zápas.

Když bys rok neboxovala zápas, tak bys to cítila? Nebude ti chybět ta zápasovost?
Záleží na tom, jestli máme sparingové kempy, nebo ne. V boxu nejde ani tak o výhru a prohru, ale změřit síly, a když je ostrý sparing, tak je to pro mě fajn, že se udržuji. V zápase k tomu patří psychický stránka, uděláte tak 80 procent toho co na tréninku. Už jsem ale zažila, že jsem celý rok nezápasila, když byl covid, a šlo to.

V boxu je to jiné, protože třeba v tenise musíte udržet nervy na uzdě, ale v boxu proti mě jde holka, co mě chce zabít. Musím se bránit a sama za sebe se porvat, takže jsou to instinkty.

Bývalý boxerský šampion Konečný měl pozitivní test na koronavirus. Ještě před dvěma dny si šel zaběhat

Číst článek

Kolik máš tedy času na přípravu a co naplňuje tvé dny?
Momentálně je to o tom shodit shodit poslední kila, co mě trápí, dát si poslední sparingy. Dodělat váhu, vypotit a dojít do zápasu.

Jak trénuješ?
Snažím se vše zvládat, i práci. Nemám šanci to moc osekat, ale tréninkové tempo se přidává. I po tréninku si dávám extra běhy na pásu. Mám dva tréninky denně, ráno je to buď kondice, nebo silovka a odpoledne box.

Zmiňuješ často tu váhu. Ta mimimuší váha je kolik?
Ne, já jsem atom a to je 46,26 kilogramu.

A jak jsi na tom teď?
Teď jsem ještě tak pět, šest kilo nad.

Kolik se tedy shazuje tak dva dny předem?
Nechávám to v den vážení. Ráno se vanuju...

To je horká vana?
Ano, hodně horkých van. Vařící vana, tam si vlezu, někdo tam pak přileje ještě dvě tři konvice. Tam se vyvařím, a když se přestanu potit, vylezu ven, zabalím se do sauna oblečku, do fólií, do deky a tam se dopařím. Až se přestanu potit, zvážím se a jedu ten proces znovu. Není to úplně příjemná část boxování.

Kolik kilo se dá takto zhubnout?
Chlapi umí takto shodit i osm kilo, já si nechávám tři, čtyři kila strop. Ta organizace, ve které boxuji, tak má druhý den převážení a nesmím nabrat víc jak deset procent své hmotnosti, což vychází na nějakých pět kilo. Člověk se po tom shazování rychle nacucá jako houba.

Andrea Sestini Hlaváčková

Na síti

Svého hosta se ptá bývalá tenistka, stříbrná medailistka ve čtyřhře z LOH 2012 v Londýně a dvojnásobná grandslamová šampionka ve čtyřhře Andrea Sestini Hlaváčková. Poslouchejte každý čtvrtek od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.

Jak to tvoje tělo zvládá a vybalancuješ to?
Na ženské tělo je to zápřah a rok od roku je to horší. Od 25 let, to je taková hranice, tak se tělo mění. Asi by bylo rozumnější přelézt do jiné váhy, ale neudělali jsme to, takže ještě pár zápasů protrpím. Dokud to jde a nehazarduji se zdravím, tak do toho jdu, ale pomalu přemýšlím, že se někam výš posunu.

Když mluvíš o tréninku v Česku, tak ty asi nemáš moc v své váhové kategorii konkurenci, takže to znamená, že trénuješ proti těžším?
Je to tak, většinou mám těžší sparingy. Na tréninku kluky, ti mají od 70 kilogramů výš a ještě k tomu dvě holky. Je strašně těžké sehnat sparingy. Teď boxuji proti levačce, která má 146 centimetrů. Nebyli jsme schopni sehnat adekvátní sparing, který by to nasimuloval.

V čem je důležitá simulace té váhy?
U mě váha ani tolik nerozhoduje, i když s váhou přichází větší síla, ale to je mi tím, že trénuji s těžšími lidmi, celkem jedno. Menší jsou ale rychlejší, takže na to nejsem tak zvyklá, protože mám 160 centimetrů, a když přijde někdo menší, tak nejsem moc zvyklá ustupovat a v zápase pak ano. Na tréninku ustupuji i proti větším lidem, což je nepříjemné, protože mají delší ruce, ale musím se s tím nějak popasovat.

Fabi, ty máš vystudovanou ergoterapii a jednu dobu ses tomu hodně věnovala. Jak to máš teď?
Teď dělám občas osobní asistenci jedné holčičce, ale jinak jsem nastoupila do fyzicky i psychicky méně nároční práce. Dělám event managera pro inovační centrum v Ústí nad Labem a jsem v projektu, který podporuje vzdělávání v podnikavosti, kreativitě. Jsme hodně na vysokých, středních školách i základkách. Je to pořád práce s dětmi a to mě vždy naplňovalo. Je to méně psychicky náročné ke sportu. Navíc jsem dostala smlouvu na box, takže mám ještě chvíli věnovat se tomu, co úplně miluji.

Co to je ergoterapie?
Dříve se tomu říkalo léčba prací. Je to o tom navrátit postiženého člověka zpátky do normálního života, aby zvládl běžné denní úkony i navzdory hendikepu.

Takže ergoterapeutka ho provází?
Ano, zkouší třeba vymýšlet náhradní úchopy, pokud je ten člověk třeba po amputaci ruky anebo má nějakou vadu. I lidi s psychickými obtížemi se snažíme naučit nějakému řádu, aby mohli fungovat.

Co bylo tím impulzem, že jsi to šla studovat?
Dávala jsem si přihlášku na fyzioterapii a ergoterapii. Když jsem pak zjistila, co ergoterapie je, tak mě to bylo hrozně blízké. Ač jsem boxer, tak jsem hrozně empatický člověk a říkala jsem si, že je to taková díra, která není zaplněná. Hrozně mě to baví a doufám, že se k tomu jednou vrátím.

Není třeba být v boxu empatický?
V ringu empatičtí úplně nejsme, protože když soupeřka udělá faul, tak přemýšlím, jak jí ho vrátím. Je to tam o přežití a chcete vyhrát. Po zápase si ale plácnem a jsme normální, bavíme se o bebíčkách ze zápasu.

Co přesně tě denně potkává v práci?
Mám na starosti eventovou část a sociální sítě. Mě strašně baví komunikace s lidmi, takže musím denně komunikovat, zařizovat akce a je to pro mě fajn. Občas školím sociální sítě, ty mě baví, dělám si ty své ve volném čase.

Jak moc důležité je věnovat se sociálním sítím, aby to fungovalo a sehnala si sponzory?
Hrají velkou roli a u mě je problém, že na nich chci být autenticky já a nevzít každou spolupráci, ale jen to, co bych lidem opravdu doporučila. Nechci takové nalajnované spolupráce, ale trochu své kreativity. Tam trochu občas narážím, že to nevychází, ale pořád si stojím za tím, že to chci mít podle svého. O to těžší je sehnat partnery a sponzory, ale o to víc jsem vděčná těm, co mi vyhoví a že můžeme takto fungovat.

Jak jsi sháněla sponzory a partnery dříve?
Většinou to dělal trenér, manažer a bylo to vždy složité a je to složité i teď na ženský box sehnat nějaké sponzory. Když je to velká firma, nechtějí podporovat násilí nebo to jsou sázkovky. Já jsem takový typ člověka, co nepodporuje gambling, takže v tom se hodně rozcházíme. Pořád celkem málo lidí inklinuje k ženskému boxu.

Fabi, jak dlouho spolupracujete s trenérem Lukášem Konečným?
Od roku 2015, to jsem maturovala. Byla to náhoda. Brácha chodil tehdy k Lukášovi na tréninky a Lukáš rozjížděl stáj a potřeboval dvě ženské, to byla podmínka z Německa. S bráchou přemýšleli, kdo by mohl a tak bráchu napadlo, že má ségru, co dělá kickbox a že by mohla i boxovat. Přišla jsem k tomu jako slepá k houslím, ale jsem za to dnes hrozně ráda.

Takže jsi přešla od kickboxu k boxu?
Je to tak. Kickbox jsem hrozně milovala a mojí silnou stránkou byly nohy. Občas jsem si zaskočila na mistrovství republiky v boxu, a když mi pak nabídli, že se mohu živit celý život tím, co dělám, tak jsem si říkala proč ne a přeskočila k boxu.

On sám je bývalý mistr světa ve welterové váze, co to znamená? Našla jsem 77 kilo.
Myslím, že je to 72 kilo, ale fakt nevím. Nechci lhát, možná je to 77 kilo.

Je to na chlapy hodně a nebo málo?
To je taková střední váha. Supertěžká je od 91 kilogramů výše, tohle je takový zlatý střed. Chlapi zápasí od 51 kilogramů.

Asi taky musel hodně hubnout. Je to něco, co vás i pojí?
Je to tak, má pro nás pochopení. Na tréninku vždycky říká, já na to tak nerad vzpomínám, když tě vidím. Umí se do toho vžít.

Takže si neobjednává před tebou pizzu?
Na jednom turnaji, když jsme jeli do Německa, tak měl hrozný hlad a zastavil u mekáče. Nechal mě podržet pití, tu jeho kolču a říkal, sorry, já mám prostě hlad. Vím, že vy nemůžete, ale já se musím najíst. Musím ale říct, že s přibývajícími léty je empatičtější.

Čím je on pro tebe tak zásadní pomocník?
Protože zná ty pocity z ringu. Měla jsem trenéry, kteří byli skvělí, ale neznali zápasové prostředí a nevěděli, co se zápasníkovi v ringu v hlavě odehrává, protože si to sami nezažili. Lukáš sice nemá zmáklé nejnovější trendy, ale má v sobě to, že má zkušenost a ví, co mi poradit v krizových situacích, protože si to sám zažil. On ty situace sám v ringu zažil a vidí je i přes ten roh. Pro mě je to nejlepší, co můžu mít, a proto se u něj držím. Spousta lidí mi říká, že kdybych změnila trenéra, mohla jsem být jinde, ale já říkám, že kdyby se můj trenér přestěhoval do Austrálie, tak se stěhuju za ním.

Jak se posouvá ten vztah trenér-svěřenkyně za ty roky? Mění se ty pozice, nebo to musí zůstat stejné?
Nemění, pro mě byl trenér vždy někdo, koho jsem absolutně respektovala. Máme sice kamarádský vztah, ale co trenér řekne, to je svaté a já to udělám, tak jsem to měla vždy. Dříve jsem dostávala před zápasem pokyny, teď si sedneme, rozebereme zápas a on se zeptá, co budu dělat. Nechá mě to říct a pak mi řekne svůj názor. Stejně po mě ale štěká a já stejně ty rozkazy plním.

Fabi, proč přezdívka andělská pěst?
To bylo po prvním zápase v Magdeburgu, tak mi reportér z televize napsal esemesku, že mám večer překvapení, podívej se na zprávy. Dívala jsem se na zprávy a tam jsem měla přezdívku. Nejdřív jsem se tím nebyla úplně ztotožněná, protože boxeři většinou dostávají přezdívku podle toho, co provedou v ringu. Můj trenér je „chirurg“, protože lámal žebra, tak jsem čekala, že budu mít nějakou superkombinaci. Nakonec se to ale docela chytlo a ke mě se to hodí, tak mi zůstala.

30:48

Tenistkám je těžké nastavit ideální stravovací návyky. Alkohol ale škodí všem, říká výživová poradkyně

Číst článek

Titul mistryně světa si držela pět let, vzala ti ho v lednu Němka a navíc ti při tom zlomila očnici. Bylo to největší zranění, co si zranila? A jak se to stalo?
Musím říct, že ano. Dostala jsem ve třetím kole hlavičku, protože jak byla menší, tak přilezla na blízko a dala mi hlavou do obličeje. Myslela jsem, že mi zlomila nos. Odcházela jsem do rohu a první otázka od trenéra byla: hulíš? A já ne, jen jsem dostala do nosu...

Co znamená hulíš?
Když dostaneme silný úder, tak máme motavici, rozdvojí se tělocvična. Boxeři prostě říkají, že hulíš. Je to takový slang. No a říkala jsem, že ne, že mi asi jen zlomila nos. Zadělávali mi oko, zvedla jsem se a chtěla jsem ji zastrašit přes roh pohledem. Jak jsem si ale stoupla, tak jsem ji viděla dvakrát a říkala si, že je něco špatně. Houkla jsem na bráchu, že vidím dvakrát, a on říká, že to bude v pohodě. Po kole to nepřestalo, zkusili jsme ještě kolo a moje taktika boxovat na dálku byla nemožná, protože ať jsem bouchala kamkoliv, tak mi přišlo, že ji netrefuji. Tak mi říkal, tak jdi na tělo a boxuj pocitově, ale to už jsem věděla, že je všechno špatně.

V sedmém nebo osmém kole jsem přemýšlela, co to může být za zranění a tím, že jsem studovala tu zdravotnickou školu, tak jsem si říkala, jestli to nemůže být třeba mrtvice. Když už ale boxer začne takhle přemýšlet, tak je to špatně. Pak jsem věděla, že jdeme do posledního kola, zkusila jsem to, ale věděla, že ten zápas je prohraný, jen jsem si říkala, co je špatně. Když mě dva dny po zápase přemluvili, ať jedu na magnetickou rezonanci, tak jsme zjistili, že je to zlomená očnice.

Mně se stalo zranění tenisovým míčkem a zlomili mi nějaký očnicový oblouk a to není vidět, jen to rozhodí vidění. Taky mi nabízeli to, co ty už v oku máš a to je titanová síťka. Ty jí říkáš Boženka, je to tak?
Ano, říkám. Když jde do těla cizí těleso, tak se občas stane, že to tělo nepřijme, takže jsem si říkala, že když ji pojmenuji, tak to bude dobré. My s Bóžou už tedy normálně fungujeme. Jizva není vůbec vidět, vypadá to jako větší vráska pod okem. Je tam nějak přišroubovaná. První operace se nevyvedla, ale teď už je to zažehnané.

Kdy ses přestala o to oko bát?
Bála jsem se do prvního sparingu, to bylo někdy po třech měsících a bylo to dobré.

Mně tehdy řekli, že to bude srůstat šest týdnů a pak to bude dobré. Mělas to taky tak, že když sis vyzkoušela ten sparing, tak to z tebe spadlo?
Upřímně mám strach pokaždé a jdu do ringu s tím, že je to padesát na padesát. Kdyby mi to znovu prasklo, tak přijdu o zrak. Titan nepoleví, tak oko funguje tak, že se tam udělá přetlak a kvůli tomu praskla kost a tekutina měla možnost odejít, to teď už nejde. S tím já do zápasu jdu, ale zjistila jsem, že na to v zápase vůbec nemyslím a nemá to na výkon v zápase vliv. Ani ve sparingu.

Fabiano, ty taky hraješ v muzikálu Zavři oči, Maxi. Jak ses k tomu dostala?
Zase úplná náhoda, jsem celoživotní yes man. Když mi někdo něco nabídne, co jsem nezkoušela, tak se nestává, že bych řekla ne. Jednou mi zavolali, jestli bych si nechtěla zahrát v muzikálu z ústeckého prostředí, že to bude neherecká a nepěvecká role, ale že na to ještě nemají peníze. Za dva měsíce mi zavolali, že sehnali peníze, a zeptali se, jestli jdu tedy hrát a já řekla, že jasně. Takto jsem se dostala k muzikálu.

Co tam hraješ za roli?
Moje role je milenka číslo dvě, jmenuje se Nela a jsem milenkou Romana Zacha. Je to maličká rolička, kdy jen v baru někoho pomlátím. Něco tam zazpívám.

Zazpíváš? Máš k tomu blízko?
Ano, rodiče nás vedli k tomu, že jsme chodili do hudebky, na flétnu a na kytaru. Konečně se to zúročilo, ale mám tam malinké sólíčko a přicmrndávám ve sboru.

Jak moc ses k tomu musela přemlouvat jít před lidi v takové roli?
Já jsem docela introvert, ale řekla jsem si, že je to jako v zápase, že tam na mě taky lidi koukají a musím podat výkon. Soustředím se na jednu větu, kterou nesmím zkazit a je to dobré. Zjistila jsem, že z jeviště do publika přes ty světla ani moc nevidíte, takže je to vlastně fajn.

Kdy jsi nervóznější? Před zápasem, nebo před vystoupením?
Před zápasem, muzikál beru jako odměnu. Ti herci jsou nervózní, ale já jsem vysmátá a říkám jim, že je to sranda. Ale úplně je chápu, je to jejich práce. Pro mě je pořád zápas serióznější.

Jak pracuješ s nervozitou, než jdeš do ringu?
Jsem celoživotní flegmatik, takže si to jdu do zápasu užít. Nekladu na sebe tlak s výhrou, to je i naše poslední věta s bráchou, než jdu do ringu. Běž si to užít. Chodím s tímto mindsetem do ringu. Nervózní jsem, když jdu z šatny do haly, ale jakmile vlezu mezi provazy, tak to spadne. Pak je tam ta soupeřka, co mě chce zabít a já chci zabít ji a tam už není čas na nervozitu.

Popiš tedy ještě následky toho zranění oka?
Přemýšlím, jestli to chci říkat. Nějaké následky tam mám, ale boxovat s tím jde. Periferní zrak je u boxera důležitý, ale dá se to vyčíst i z pohybu soupeřky.

Jak moc se bojíš před zápasem o své zdraví?
Vůbec. Zdraví je to poslední, co v zápase řeším.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme