Hostem pořadu Páteční finiš Kateřiny Neumannové byl kajakář Vít Přindiš. V jaké pozici pojede na olympijské hry do Paříže, když se na vrchol sezony nekvalifikoval jako závodník? Jak svět slalomářů proměnila disciplína kajak kros? Jak vnímá rivalitu s Jiřím Prskavcem? Jak se těší na Olympijský festival v Mostě? Ví, čemu se bude věnovat po kariéře i s ohledem na vysokoškolské studium?

Praha 14:34 21. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vítku, ty nakonec jedeš na olympiádu také, ale vysvětli, v jaké roli? Protože na kajaku nás bude reprezentovat Jirka Prskavec.
V Paříži se poprvé pojede disciplína kajak krosu, což je disciplína, na kterou jsem se v posledním roce zaměřoval. Už loni jsem ztratil možnost účastnit se v Paříži ve slalomu. Věnoval jsem té nové výzvě hodně času, tréninku a nasbíral hodně zkušeností z tréninku se zahraničními závodníky. Jelikož pojede kajak kros i Jířa a ještě Lukáš Rohan, tak jsem se nabídl, že bych do Paříže jel jako takový konzultant. Jako jsou trenéři na tribunách ve fotbale, dávat vědět, na co si dát pozor. Nevím, jestli to k něčemu bude, ale každá pomoc na tak velké akci může k něčemu být. Myslím, že by to nějakou radu přinést mohlo.

Kdy definitivně zhasla naději, abys na olympiádě v kajak krosu závodil?
Jelo se v Troji, závodilo se mi dobře. Byl jsme druhý v kvalifikaci, povedly se mi rozjížďky a pak jsem měl smůlu, co se mi stala osudnou. Měl jsem tam dva Španěly, kteří spolupracovali, a Němce, který se z mého pohledu rozhodl špatně, ale to je kajak kros. Ve výsledku jsem si to ale prohrál sám, teď bych reagoval jinak. Bohužel jsem dojel až třetí a bylo jasné, že o olympiádu nemůžu jet a to stejné se stalo i ostatním kluků a ti ještě vypadli o kolo dříve, takže žádná šance u nás už nebyla.

Jak moc to mrzelo?
Strašně moc, bylo to takové, že jsem si říkal, že jsem na to měl. Za ten rok jsem se hrozně posunul a jsem konkurenceschopný. Nechci říct, že z nuly, ale vypracoval jsem se na světovou úroveň, která nám utekla a není u nás moc konkurenceschopných závodníků. Strašně mě bavilo se v mém věku učit nové věci a přenastavit se na něco jiného. I když to nevyšlo, tak mám z toho dobrý pocit, že jsem do toho dal maximum a snažil se udělat, co šlo.

Tys naznačil, že jsme nechytli zrod této disciplíny. Jak velký rozdíl je mezi K1 kajakem a kajak krosem?
Ve vodním slalomu se snažíme jet technicky co nejpřesněji, plynule, na milimetry k brankám. Je to v mých rukou, to, jak si to naplánuji a snažím se spolupracovat s vodou. V kajak krosu se na žádné doteky nehraje, člověk chce být co nejrychlejší, ale jsou tam další tři závodníci. Skáče se z rampy, je to kontaktní, občas agresivní. Člověk musí mít trochu jinou mentalitu. Hodně jsem s tím bojoval, celý život je o jen o mně, nikdy jsem v závodě s nikým nebyl. Poslední rok a půl jsem si řekl, že si to musím v hlavě přenastavit, a když souboj přijde, tak do něj jít. Nenechat se odradit, odšoupnout a odstrčit.

Vítku, máš obrovský přehled o tvém sportu. Jak vidíš formu našich závodníků před olympiádou a kde se momentálně nacházejí?
Všichni čtyři slalomáři už jsou asi měsíc Paříži na přípravném kempu, protože u nás je alfa omega si tu trať najezdit...

Čeští slalomáři olympijskou generálku zvládli, Přindiš a Kneblová v Krakově slaví stříbro v kayakcrossu

Číst článek

Takže je trať otevřená?
Ano, přesně tak. Ve vodním slalomu to funguje trochu jinak než v jiných sportech. My to sportoviště potřebujeme mít otevřené a trávit na vodě hodně času. Trénovali tam asi měsíc, pak se vraceli domů a pak už na ostro zpátky. Tým vykrystalizoval nejsilnější, co šel. Nominační klíč byl strašně těžký, dlouhý, fyzicky i psychicky náročný a ti čtyři si to zasloužili nejvíc. Vidím tam potenciál na více než jednu medaili, tak doufám, že se to splní.

Co se v posledních týdnech, kromě čtení vody na kanále, dá trénovat?
Trénuje se forma, takové vyladění posledních detailů. Aby závodník do posledních dnů vstupoval natěšený, aby mu to nelezlo krkem. Důležitá je ale hlavně jistota, že máte naježděno co nejvíc kombinací, protože nevíte, co tam zástupce federace nebo trenér vymyslí za trať. Kombinací je nespočet. Být psychicky v pohodě, natěšený a fyzicky připravený. Ještě pořád se ladí detaily, co se týče síly, vytrvalosti, ale to už pak přechází do ladění a odpočinku.

Kdy bude postavena finální trať a kolikrát si na ní závodníci mohou zatrénovat?
Ani jednou. Ta se vytyčí den před závodem.

A kdo ji bude stavět?
Zástupci federace.

Takže domácí Francouzi nemohou mít výhodu, že budou vědět, kudy povede?
Nechci si vymýšlet, ale je to myslím Němec a Španělka. Bývalí závodníci, kteří poslední dva roky stavěli tratě a teď jsou delegováni. Musí být nezávislí. Pak jsou předjezdci, ti to zajedou, ostatní se na to mohou dívat a natáčet si to, analyzovat. Finálně na to nikdo nesmí a pak už je ostrá jízda.

Zvládne Jirka Prskavec obhajobu olympijského zlata? V jeho kůži by asi nikdo nechtěl být...
Jířu obdivuji za to, jak je psychicky silný a jak dokáže věci zvládat. Už má dvě olympijské medaile. Obhajoba bude těžká, v singlu se mu tolik nedařilo, ale teď už má čistou hlavu a věnuje se jen kajaku. Jestli on něco umí, tak je to připravit se na vrchol a hlavní závod. Potřebuje ten tlak a to, že mu o to opravdu hodně jde. Čím větší je síla okamžiku, tím více to dokáže využít.

Vítku, jaký je kanál v Paříži?
Začali jsme v Paříži jezdit asi před třemi lety, kdy se trať dokončila, což je docela unikát. Jezdívali jsme tam na podzimní kempy, loni jsme tam odjeli Světový pohár. Pokaždé ta trať byla úplně jiná, protože je vytvořená z posuvných bloků, které se mohou měnit a dávat na jiná místa. Někde byla vlna, pak tam nebyla, pak zmizel válec.

Zpočátku se nikomu nelíbila, byla taková pomalá, nezábavná, hrozně to drhlo, nikdo si to neužíval. Dokonce kolovala fáma, že tam údajně udělali projektanti chybu o jeden metr ve spádu, což je strašně moc, takže trať nemá takovou sílu a neteče tak moc z kopce. Není tak velká, jako se stavěla třeba do Atén, tam byla naopak veliká, a dokonce to teklo z mostu a spád byl asi deset metrů.

Teď to ale v Paříži zlepšili a myslím, že většina závodníků už je spokojená a že se to hlavně nemění a podmínky jsou co nejférovější. Když se závodí někde a každý má jiné podmínky, tak je to spíš o tom, kdo si vylosuje jakou vodu a je hodně o štěstí.

Diváků tam bude opravdu hodně. Může to mít vliv i na závodníky, jak vnímají, že to bude opravdu velký stadion?
Určitě. Když se v Troji naplní na Světovém poháru tribuna, tak jsou tam tři tisíce lidí, tak je to skvělý zážitek. Diváci jsou přímo u trati, pár centimetrů od nás. V Paříži to bude větší odluka mezi tribunou a tratí. Představa toho, že závodník stojí ve startovním bloku, dívá se před sebe na branky a vidí obrovskou tribunu a hukot, tak to bude strašně silný okamžik, jak to ustát hlavou. Když to bylo v Londýně na olympiádě, tak to byl strašně silný zážitek a to jsem byl jen na tribuně a užíval si atmosféru. Myslím, že to bude obrovská výzva pro všechny, aby to zvládli.

Co můžeš z pohledu shora vidět víc, než vidí trenéři, co jsou dole u tratě?
Takový nadhled, protože trenér je nervózní, pobíhá okolo závodníka. Já když na tribuně sleduji všechno, tak mohu postřehnout něco navíc. Ve slalomu asi ne, ale v kajak krosu si člověk může všimnout i něčeho víc. Francouzi, trenéři, měli na každé bráně trenéry, co zapisovali statistiky a posílat informace závodníkům dál.

Vítku, ty budeš mít v Paříži na starosti výherce z řad dětí, které vybojovaly na Olympiádě dětí a mládeže možnost je do Paříže. Vysvětli to, prosím?
Naštěstí tam budou mít rodiče, ale společně s těmi výherci se půjdeme podívat na finálový závod Jiřího Prskavce. Myšlenka se zrodila na svazu kanoistů je podpořena nadací ČEZ. Nápad je to geniální, protože jsme odměnili dva výherce dětské olympiády – kluka a holku. Vysloužili si letenku a lístek na olympiádu. Oni to nevěděli, takže nápad a překvapení bylo veliké. Je škoda, že to dostali jen dva, ale je to velká motivace pro všechny.

Cílem bylo i poukázat na to, že my jsme s Jířou kamarádi, podporujeme se, na vodě jedem sice proti sobě, ale kamarádství je pro mě víc než úspěch. To je myšlenka, kterou chceme předávat dál, aby na to děti nezapomněly a neviděly jen výsledky a medaile. Když jsem byl na Olympiádě dětí a mládeže, líbila se mi ta atmosféra a pozitivní vlna. Říkal jsem si, jak je to skvělá akce a jak to podporuje nadšení dětí pro sport. Říkal jsem i těm, co nevyhráli, že je to možná dobře, že je to větší motivace do další práce a příště být lepší. I neúspěch může často posunout dál než úspěch.

Zkus popsat, jaká byla první reakce těch dětí, co vyhrály cestu do Paříže?
Byly strašně překvapené, ale tím, že to bylo před všemi, tak se asi moc styděly. Když pak šly mezi kamarády, tak tam byly i nějaké slzičky dojetí a strašně se těší. Je to opravdu hrozně hezké gesto.

A co rodiče, ti to věděli dříve?
Ano. Děti vyhrály závod v úterý a já tam byl ve čtvrtek, takže před tím se doladily detaily, jestli mají zájem, mohou jet. Rodiče samozřejmě souhlasili, takže si i dokupovali nějaké letenky, že jich pojede víc. Dětem se to ale nesmělo říct.

Co z tvého pohledu může znamenat účast mladého sportovce na olympiádě?
Věřím, že obrovskou motivaci do další práce. Vidět největší sportovní akci, zažít atmosféru, podívat se na to, tak to vše je velký zážitek. Já, když jsem viděl v roce 2012 v Londýně kajakový závod, tak jsem z toho žil dlouhé roky a všude říkal, jak to bylo krásné. Dostat se na olympiádu je pro každého sportovce velký cíl.

Vítku, už víš, co tě čeká v Olympijském parku v Mostě, kde budeš 8. srpna?
To nevím, ale hrozně se na to těším. Byl jsem u prvního Olympijského festivalu na Lipně a tenkrát jsem tam strávil tři týdny a hrozně si to užil. Bylo to jako na táboře, ale byla to úžasná zkušenost jak pracovní, tak lidská. Hrozně se těším do Mostu a jsem rád, že se vybralo tohle místo.

Ty si tam zahraješ i beachvolejbal. Bude tam Bára Strýcová, Jarda Jágr, já a taky volejbalisté z VK ČEZ Karlovarsko. Jak jsi na tom s beachvolejbalem?
Dost bídně. Jsem šikovný na všechny sporty, ale když je nedělám, tak není dobré. Jednou jsem hrál benefiční fotbal a do někoho jsem strašně zajel. Budu asi muset potrénovat a doufám, že si nezlomím prst.

Chtěl bys hrát s Jardou Jágrem, nebo proti němu?
Těžká otázka, ale asi s ním.

My se pak uvidíme i na Lipně, kde už to ale bude hodně o vodě. Měl by ses účastnit závodu s veřejností, ale pak jsou tam také závody Červovy proudy. Co pro vás pro vodáky znamená divoká voda pod Lipnem?
To je naprosté synonymum vodáckého svátku. Na Lipno se sjíždějí vodáci z celé republiky, Polska, Slovenska, Německa a i ze severu. Vodní slalom tam má vrchol mistrovství republiky, ale závodí se tam i na raftech nebo extrémní kajaking. Lipno Sport Festival je  krásná akce, byli jsme tam loni i s rodinou a dcera, jak roste, tak ji baví si ty sporty zkoušet. Lipno je pro nás jedna z posledních divokých vod, těch přírodních, co se pouští jednou za rok. Máme možnost sednout si na vodu, kde jsou kameny, stromy, tráva dost závodníků z toho má respekt.

Co pro tebe znamenají účasti na akcích pro veřejnost?
Jsem rád, že to sponzorské plnění mohu plnit takovými akcemi a že můžeme sport šířit dál. Už osm let dělám výukové kempy pro lidi, aby se naučili pádlovat na vodě. Strašně mě to baví, líbí se mi předávat zkušenosti z profesionálního sportu a naučit je i to, že je voda strašně silná a že se s ní musí naučit zacházet než bojovat proti ní. Většina z nich si za pár měsíců koupí vybavení a už je vidím jezdit někde na řekách.

Vítku, ty nežiješ jen vodním slalomem. Je ti 35 let, takže přemýšlíš i o tom, co bude po kariéře?
Přemýšlím o tom asi víc intenzivněji než dříve, protože věk se nedá zastavit a nechci kariéru přetahovat strašně dlouho. Chtěl bych končit někde blízko vrcholu a moje ideální rozlučka by byla někde získat medaili a říct si, ano a vrhnout se na něco jiného. Já už se na ten přechod připravuji od mala. Jsem z rodiny, kde bylo normální studovat, jsem 10 let inženýr, ale zatím jsem to nevyužil. Teď si dodělávám školu business managamentu. Snažím se u vody přemýšlet, co bude a když bych chtěl ještě rok, dva sportovat, tak nechci, aby to šlo na úkor sportu. Něco v hlavě mám, ale určitě chci dát ještě rok sportu maximu a udělat si nějakou radost.

Poznáváš s věkem, co by tě v budoucnu víc bavilo?
Když jsem začínal dělat vysokou školu, byl jsem na biomedicínském inženýrství, tak mě to sice bavilo, ale nevěděl jsem, kam se vrtnu. Teď po letech a zkušenostech mě začala ví bavit práce s lidmi. Přemýšlím o sportovním event marketingu, případně o práci se sportovci. Nikdy jsem neměl ambice být třeba trenérem.

Máš z něčeho obavy a respekt?
Obavy mám z toho, jak to jeden den skončí. Že se rozhodnu a nepůjdu druhý den trénovat. Sportovat ale budu celý život, to je strašně důležité a krásné, to by měli všichni. Jsem zvědavý, co si v hlavě řeknu, až se rozhodnu.

Co bude pak nová výzva?
Možná ty sportovní akce. Něco budovat, připravovat, aby to bylo co nejlepší, dokonalý, pak to exekuovat a jet zase dál. Já cíle potřebuji, sportovci bývají perfekcionisté a věřím, že nikdy nebudu jeden z těch, co by šli do práce a tam odbouchali osm hodin a nic z toho. Chci se učit pořád něco nového.

Kateřina Neumannová, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít