České horolezectví si připsalo další velký úspěch. Nejvyšší dosud nevylezená hora světa Muču Kiš (7 453 m n. m.) v severním Pákistánu přivítala na svém vrcholu českou trojici Zdeněk Hák, Radoslav Groh a Jaroslav Bánský. Povedlo se jim to navzdory zdravotním potížím a náročným podmínkám v pátek 5. července 2024.

Praha 15:30 20. srpna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Tři čeští horolezci jsou tedy prvními lidmi, kteří z vrcholu sedmitisícovky Muču Kiš pohlédli dolů do údolí a na vrcholky pod nimi. Jaké to bylo? Na to se zeptám jednoho z oné trojice odvážných horolezců Zdeňka Háka. A gratuluji k tomu úspěchu.
Děkuji za všechny, co tady nejsou s námi.

Hodně výprav zkoušelo zdolat tuhle horu?
My jsme moc informací neměli, věděli jsme pouze o českých pokusech, kterých bylo čtyři nebo pět. Takovým hlavním iniciátorem těchto výprav byl Pavel Kořínek, který tam opravdu lezl třikrát nebo čtyřikrát, vždy v trochu obměněné sestavě. Ale až v Pákistánu, když jsme poznali anglicko-francouzskou horolezeckou legendu Jamese Price, který tam jezdí každý rok a leze tam sám sólo, tak ten nám dal informaci, že těch expedic bylo mnoho už od 90. let.

Ale vy jste první, kteří jste stanuli na vrcholu.
Ano, na vrcholu Muču Kiš. Čili, jak řekla Lucka Výborná, na hromadě sádla. Já jsem jí to zdlábnul i s navijákem, protože ona se nás v rozhlase ptala, jestli víme, co znamená Muču Kiš v překladu. A prý že je to hromada sádla. Ale teď jsme byli s Luckou společně na horách a teprve tam mi řekla, že to byla sranda. Ale já jí to normálně zdlábnul. Fakt jsem si myslel, že Muču Kiš znamená hromada sádla.

A co to tedy v překladu znamená?
Nevíme. Z místní agentury nám řekli, že je to vlastně nepřeložitelné. Je to něco z místní mytologie.

Jak to vypadalo na vrcholu? A jak jste si užili pocit, že jste tam první lidé?
Ono to je vždy stejné, zejména na těchto sněhových kopcích, kde je v podstatě modrá obloha nad vámi a sníh pod vámi. Takže je to stále stejné, i když tady to bylo trochu specifické v tom, že jsme byli na vrcholu tři. Většinou lezeme ve dvou, tady jsme byli opravdu parta krkonošských kamarádů a možná proto to bylo ještě trošku víc emotivnější. A měli jsme na to vychutnání i čas, protože bylo docela dobré počasí.

Pro tebe osobně to byl kolikátý prvovýstup? Protože ty rád stojíš někde, kde ještě nikdo nebyl, nebo alespoň jít na vrchol cestou, kterou ještě nikdo nešel.
Mimo Nošaku, na který jsem lezl v roce 2016, tak všechny mé ostatní expedice byly prvovýstupy. Tedy pro mě to byl v těch nejvyšších horách sedmý prvovýstup.

Takže to je už skoro taková tradice.
Ale o to tak nejde, ale mě opravdu baví proces onoho hledání. Jestli člověk leze na tu horu jako stý nebo jako první, to je v podstatě jedno. Na té hoře to nepoznáte, pokud je sněhová a ledová, tak tam nevidíte žádné artefakty minulých expedic. Ale jde o to, že mě baví to hledání cesty a takové to mudrování okolo. To nás baví.

Byla to dosud nejvyšší nezdolaná hora. Takže on existuje nějaký seznam takových hor?
To my jsme nevěděli, že to je nejvyšší nevylezená hora. To bychom do toho možná ani nešli. Určitě si to našel Pavel Kořínek, a jelikož Radek Groh se účastnil expedice už loňský rok a nepodařilo se jim to, tak oslovil nás, jestli to můžeme zkusit dolézt. Takže to byl vlastně jeho nápad. My jsme se nikdy po nejvyšší nevylezené hoře nepídili. A samozřejmě to bude takto pokračovat dál. Teď jsem viděl seznam tří nejvyšších, ale už si ta jména nepamatuji. Ale samozřejmě tak to půjde donekonečna.

V čem byla záludnost téhle hory, když se o ni pokoušelo tolik výprav a povedlo se to až klukům z Krkonoš?
Já si myslím, že tam vždy došlo k podcenění, protože ona ta hora není příliš technicky náročná. Ale opravdu se jednalo o obrovskou nadmořskou výšku, obrovské převýšení ze základního tábora až na vrchol, což bylo skoro 4 km, obrovská dálka, 20 běžných km. Tak si myslím, že u některých velmi silných expedic, které to tam navštívily, velká horolezecká jména, došlo prostě k velkému podcenění.

My jsme se na to fakt dobře připravili, hlavně materiálně. Nechtěli jsme podcenit sebemenší detail. Chtěli jsme být co nejlehčí, chtěli jsme stoupat ve třech, abychom se mohli střídat, měli jsme i speciální sněžnice, na které jsme připevnili mačky. Takže jsme do toho dali maximum.

Prý to bylo velké dobrodružství. Museli jste se potýkat s mnoha komplikacemi, ať už zdravotními či logistickými.
On by to byl zázrak, kdyby ty výpravy probíhaly jen hladce. V podstatě na každé výpravě se všichni horolezci potýkají s nějakými problémy. Nejdříve nám nedorazila určitá zavazadla, potom přišla má velká nemoc, když jsem onemocněl střevními problémy, nějakou virózou. Úplně jsem vypadl z aklimatizačního procesu, takže jsme museli změnit program aklimatizace atd. Nakonec onemocněli všichni členové expedice, takže v nejlepší kondici při tom vrcholovém útoku byl Jarda Bánský. Tímto mu chci poděkovat, že nám to celé prošlapal.

Jako cyklista, který táhne peloton.
Přesně tak. Potřebujete dobrého domestika a potom tu smetanu a slávu, jako Pogačar, slíznu já tady v rádiu. Ovšem musím říct, že mě to samotné lezení trošku překvapilo, myslel jsem, že ten kopec bude i technicky maličko jednodušší. Hned na začátku z výšky nějakých 5 500 metrů nás čekalo celkem strmé mixové lezení i ve skále. Když mě Radoslav Groh lákal už asi před dvěma lety, tak jsem mu říkal: hele, já nejedu na tuhle sněhokupu. Na tuhletu hromadu sádla nepojedu. Byly tam i celkem strmé úseky v ledu a ve sněhu. Nakonec nás to prověřilo se vším všudy. Bylo to hodně pestré a kdybychom tam nebyli v tom silném týmu, tak nevím, nevím, s kým jiným bych tohle vylezl.

Tým a spolulezci, to je to nejcennější, co tam můžeš mít. Je to to jediné, o co se můžeš nahoře opřít.
Určitě. Znovu říkám, nedokážu si představit to lézt s někým jiným než s touhle dvojkou fyzicky nadupaných kluků, navíc mentálně velmi silných. Protože samozřejmě něco jiného je nějaká fyzička třeba tady v údolí a něco jiného ji prodat v nejvyšších nadmořských výškách. Tam se do toho ještě zapojí hlava, která umí ten fyzický výkon srazit na úplné dno.

Takže je hodně těžké mentálně nepodlehnout nedostatku kyslíku tam nahoře?
Myslím si, že kdo to má v sobě, pro toho to tak těžké není. Ale spousta lidí, byť jsou třeba daleko silnější v nižších nadmořských výškách, tomu tam podlehnout může. A máme i příklady.

Slyšel, že o vašem prvovýstupu vzniká i film?
Ano. Zrovna včera za mnou přijel Tomáš Galásek a dnes budeme natáčet na Malé Skále. Zítra se přesune k Jardovi do Vrchlabí a pak bude točit i s Radkem Grohem. Vznikne z toho celovečerní film, který propojí naši expedici s krkonošskou expedicí z roku 1979, která rovněž cílila do oblasti Batury, ale pak musela změnit plán. Odjela a udělala krásný prvovýstup v Nepálu na nevylezenou horu, která se jmenuje Manaslu North. To už je tedy hodně let od toho roku 1979, ani to neumím spočítat. Takže se ve filmu propojí tyto dvě expedice plus samozřejmě k tomu bude i nějaké povídání o místních lidech. My jsme tam byli zrovna v době, kdy probíhal jejich největší Svátek oběti. Za to zase díky Liborovi Duškovi, což je etnograf a etnolog, který zařídil, že Tomáše pustili do mešit, mohl natočit obětování zvířat a vyvolávání modliteb. Je to všechno natočené a podle mě vznikne krásný dokument.

Za dveřmi je také letošní Mezinárodní horolezecký filmový festival v Teplicích nad Metují, který začíná už ve čtvrtek 22. srpna. A Český rozhlas Hradec Králové z této akce bude vysílat v pátek dopoledne. Takže i tam vás zve Zdeněk Hák, jeden z trojice horolezců, kterým se jako prvním lidem na světě povedlo stanout na vrcholu sedmitisícovky Muču Kiš v severním Pákistánu.

Milan Baják, jak Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít