‚Nedá se popsat, co jsem prožil v posledním kole.‘ Dojatého Štybara nadchli při rozlučce fanoušci
Pětkrát slavil Zdeněk Štybar titul cyklokrosového mistra světa. Dvakrát mezi juniory, třikrát v elitní kategorii. V neděli na světovém šampionátu v Táboře v osmatřiceti letech nadmíru úspěšnou kariéru ukončil. Cílem projel jako 31., ale to vůbec nebylo důležité. Se slzami v očích pověsil doslova své kolo na pomyslný hřebík.
V nedělním programu cyklokrosového mistrovství světa pak Češi získali dvě medaile. Stříbrnou Kristýna Zemanová v kategorii do 23 let a bronz junior Kryštof Bažant.
Poslechněte si, jak se Zdeněk Štybar v Táboře rozloučil s profesionální kariérou
Fanoušci vítali Zdeňka Štybara ještě před startem elitní kategorie. Fandit do Tábora mu přijely celé rodiny. Včetně těch nejmenších. Nejvíc co to šlo. Rozlučku si nenechal ujít ani legendární trenér Pavel Vršecký. Stál na začátku jeho kariéry.
„Je to především zásluha Vojty Červínka, který mě přesvědčoval, že má závodníka ze Stříbra a že bude dobrej. Když jsem ho viděl, tak jsem zezačátku nechtěl, protože ze Stříbra to bylo do Prahy daleko, ale nakonec jsme se s tátou dohodli a super. Nikdy jsem na něj neměl žádnou výtku, je to hrozně poctivý kluk a chce se mi plakat, když vím, že končí. Hrozně mě to mrzí, je mi to líto, protože je čestný a pracovitý,“ popisoval cyklokrosový trenér Vršecký.
Štybarova přítomnost v týmu se podepsala také na dalších. Určitě měl podíl na stříbrné medaili Kristýny Zemanové v kategorii do 23 let.
„Zdeněk je pro mě obrovskou motivací už od té doby, kdy jsem si poprvé sedla na kolo. Je to neskutečný člověk a závodník. Když jsem měla možnost poznat ho osobně, zjistila jsem, že je to výjimečný člověk. Je to opravdu srdcař, je strašně obětavý a povídá si se všemi,“ říkala Zemanová.
Hlavně ale nedělní odpoledne bylo o rozlučce celkem pětinásobného mistra světa. I když projel cílem jako jedenatřicátý. Pro všechny byl vlastně vítězem. Na pódiu neskrýval emoce.
Poslední kolo kariéry
To už pověsil kolo na pomyslný hřebíček a rozpovídal se o svých pocitech po skončení posledního závodu kariéry.
„Asi se mě ani neptejte. Je to asi něco takové, jako jít do důchodu, tak to za pár let asi taky budete vědět, jaké to je. Řekl bych, že už od začátku, když jsem odjížděl z Kamperu, tak to pro mě bylo náročné celý týden a moc jsem toho nenaspal. Spousta věcí mi šla hlavou a chtěl jsem, abychom si to všichni užili a byli spokojení. Spíš jsem myslel na ostatní. Dnes jsem se snažil soustředit na závod.“
„Vůbec se mi nepovedl start, ohlédl jsem se a říkal si, že jsem snad poslední. Nakonec se mi v prvním kole zadařilo předjet dost lidí a myslím, že jsem projížděl okolo dvacátého místa. Pak mě pár lidí předjelo, začal jsem dělat chyby a trvalo mi tak dvacet minut, než jsem se zpátky rozjel. Do předposledního kola jsem dojížděl s prázdnou galuskou. Asi to tak mělo být, možná jsem za to i rád, protože jsem si mohl užít tu neuvěřitelnou atmosféru fanoušků. To se nedá popsat, co jsem prožil v posledním kole. Užil jsem si to, dokonce jsem měl i čas obejmout mechaniky v posledním kole v depu. Myslím, že jsem si nemohl vybrat lepší závod, kde ukončit kariéru,“ říkal Zdeněk Štybar.
