Jan Pešina strávil řadu let v buňkách začouzených od výparů z parafínů a mazal lyže, na kterých si pak závodníci dojeli pro několik olympijských medailí. Teď postává u grilu a sem tam odběhne ke kočárku, aby pochoval malého syna Vítka.

„Dneska je definitivní loučení. Chci být doma, mám malého prcka, a dva kluky z prvního manželství. Chtěl bych si je trochu víc užít. Myslím si, že nastal čas. Budu pracovat u kamaráda v truhlárně, mám to přímo ve vesnici. To je teďka pro mě a mojí rodinu nejdůležitější,“ říká pro Radiožurnál Pešina.

Protože se soustředění ani závody Světového poháru většinou nekonají zrovna za rohem, a celý tým se minimálně po Evropě nacestuje víc než dost, i servisman na podzim doma zamává a vrátí se zhruba za půl roku.

Na rozdíl od reprezentantů pak není vidět, fanoušci si ho vlastně vůbec nevšimnou, ale takhle mluví o významu jeho práce třeba Lukáš Bauer.

„Zlatý český ručičky. Honza Pešina je podepsaný pod všema výsledky od roku 1993, tak za celou tu dobu on byl ten, kdo byl vždycky v té buňce a kdo vždycky mazal,“ má jasno Bauer.

Ani nejúspěšnější běžkyně na lyžích v české historii, Kateřina Neumannová nemohla na rozlučce Jana Pešiny chybět.

„Zažili jsme spoustu věcí. Některý nelze ani moc publikovat, protože lyže se mnohdy povedly namazat úžasně, někdy se to nepovedlo. Vesměs to ale bylo krásný období. S ním odchází poslední kousek toho úspěšného mančaftu, který jsem si já pamatovala,“ myslí si Neumannová.

„Za těch 25 let jsem prožil krásná léta českého lyžování a možná taky i nejúspěšnější,“ těší Pešinu.

Perfekcionista i zábavný člen týmu

Kolik za celé své působení u reprezentace namazal lyží, nedokáže Jan Pešina spočítat.

„Tak to asi ani nedokážu odhadnout. Nedokážu říct,“ dodává teď už bývalý servisman českého týmu.

Určitě jsou to stovky tisíc, a krom toho taky stovky hodin stresu. Na Janu Pešinovi byste něco takového na první pohled nepoznali, ale určitě přibylo pár vrásek.

V závodech, ve kterých rozhodují vteřiny, můžou právě šikovné ruce servismana rozhodovat, a s povahou vznětlivým Pešinou to prý někdy byly pořádné nervy.

„Hlavně mladší závodníci se Péši báli, když se nachomýtli k tomu, když vybouchnul a někoho seřval. On je perfekcionista, ale já ho znám na druhou stranu jako strašně přátelského a zábavného člena týmu,“ vzpomíná Martin Jakš, další olympijský medailista, a další člen loučící se úspěšné party, jejíž nenahraditelnou součástí byl muž s voskem v ruce Jan Pešina.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít