Chození pěšky se na rozlehlých pláních Utahu moc nenosí, auto tu má úplně každý. V tom se nedá místním moc divit, protože jakmile zapadne slunce, teplota rychle klesne pod nulu. Ale když už někoho potkáte, tak si milerád popovídá.

„Utah je podle mě docela nudný. Moc tu toho není, ale Colorado a Arizona nejsou o moc lepší,“ směje se v rozhovoru s reportérem Radiožurnálu na úkor sousedních států Michael, který dlouhodobě žije v Salt Lake City. Tedy aglomeraci uzavřené mezi Velkým Velkým solným jezerem na severu, horami na západě a s jedním z největších světových dolů na měď na jihu.

„Tohle je stát kontrolovaný mormony. To není nic špatného, ale vychází z toho několik věcí, třeba kultura, nebo to, že to je docela bezpečný stát. Ale samozřejmě tu je dost různého vyžití – máme samozřejmě nejlepší sníh v Americe, takže skvělé lyžování a jsou tu výborné stezky na chození po horách,“ popisuje Utah, ve kterém se vám co chvíli ztratí mobilní signál.

I to je jedním z důkazů, že tady čas tak rychle neplyne. Ostatně je to vidět i na kdysi olympijských sportovištích, třeba rychlobruslařské hale.

„Na první pohled to působí jako plechovka. Rozhodně to není jedna z těch drahých hal, určitě je to jedna z těch lacinějších. Ale jak vidíme, dají se v tom jezdit světové rekordy,“ naráží trenér Petr Novák třeba na úspěchy své svěřenkyně Martiny Sáblíkové, která tu loni zajela rekord na tříkilometrové trati.

„Tuhle halu mají udělanou jednoduše, rychle ji spíchli před olympiádou 2002, protože jim scházela. Povedlo se jim to,“ dodává Novák, který právě tam bude ve čtvrtek večer sledovat Martinu Sáblíkovou a Nikolu Zdráhalovou v tříkilometrovém závodě mistrovství světa.

Martin Charvát, tat Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít