Špotáková po sezóně: Potřebovala jsem vlastní klid
Barbora Špotáková se rozloučila s další úspěšnou sezónou. Už pošesté za sebou přivezla z velké akce medaili, její stříbro z mistrovství světa je navíc jediným cenným kovem, který v Tegu čeští atleti vybojovali. Dnes se ohlédla za sezónou, ve které musela bojovat i sama se sebou.
Barbora Špotáková drží svůj standard vysoko už hodně dlouho. Což je hodné velkého uznání, protože nejen u sportovců jsou ve výkonnosti běžné spíš výkyvy. Aby takový nenastal v příští, olympijské, sezóně, plánuje si Barbora Špotáková, že bude méně závodit, ale více se chystat na její vrchol.
,,Letos to bylo dobré, že jsem měla pauzy. Neznám počet, ale spíš to bylo o tom, že jsem měla dát víc na pocit, že bych měla jet na závod. A jestliže se necítím, tak bych tam neměla jet. Pak to člověka hodně sráží, mě zejména psychicky," říká Barbora Špotáková.
A tyto pocity si "užila" v hojné míře v úvodu této - nakonec úspěšné sezóny. Nedařilo se jí podle představ a přiznala, že z toho byla psychicky unavená. Poprvé byla na opravdu dlouhém soustředění a zjistila, že právě to bylo náročnější, než se mohlo zdát.
,,Každý den plníš nějaké pokyny. Někdo něco chce, pořád jsi pod kontrolou. Pak přijedeš zpátky do České republiky a tady opět každý den na trénink a posloucháš, co bys měl dělat. A pro mě je těžké, když něco musím," popisuje jednu ze svých vlastností Barbora Špotáková.
V takovém květnu a červnu hodně bojovala s tím rozporem musu, chtění vyhovět tréninkovým plánům a zároveň svazujícím pokynům. Zkušeností má ale dost, takže se s tím popasovala. ,,Nakonec jsem si trochu postavila hlavu a sama jsem odjela na soustředění do Jablonce. Udělala jsem tam hodně práce, ale byla jsem v Srnčím dole sama v lese. Nějak jsem si to poskládala a nemusela jsem na to mít týden, ale stačily mi tři dny. Prostě jsem měla pocit, že zase něco dělám jen pro radost."
Což rozhodně není na škodu a určitě to znáte z vlastní zkušenosti. Možná i to byl hlavní zlom v první sezóně, kdy Barbora Špotáková trénuje pod vedením oštěpařské legendy - Jana Železného. Mimochodem, drobné změny v přípravě si hodně pochvaluje. Stejně jako to, že od kouče dostala tolik potřebnou volnost.
,,Je to o tom najít si svou pohodu. Honza mi v tom rozumí, taky byl samorost a několik dní třeba nechtěl vidět vlastní rodinu. Ten to naprosto chápe.
A i to pochopení přispělo ke stříbrné medaili z mistrovství světa.
