„Spediční středisko se nacházelo v logistickém parku, kde kromě nás působila centra konkurenčních společností jako Ťing-tung, Vipshop nebo BEST Express. Dělal jsem dlouhé noční směny, tedy od sedmi do sedmi, se čtyřmi dny volna v měsíci. Tak to měli skoro všichni – přes den nebyla třídírna vůbec v provozu,“ popisuje Chu An-jen v jedné z kapitol.

„Vstupní pohovor byl jen formalita. Ve skutečnosti přijímali všechny, kdo přišli, jen jste před ostrým nasazením museli odpracovat tři dny na zkoušku, a to bez nároku na mzdu.“

Po celé Číně vystřídal mnoho námezdních prací. Pracoval jako pomocník na benzinové pumpě. Dělal ostrahu. Prodával zmrzlinu. Vedl prodejnu s oblečením. Překládal balíky v logistickém centru. Doručoval zásilky. A to v nesnesitelném vedru i mrazu, s chronicky narušeným spánkem, hladový, s nejistotou na každém kroku. 

Všechno to byly těžké práce. Paradoxně pro něj ale zároveň představovaly svobodný prostor uprostřed čínské společnosti posedlé kariérou a úspěchem.

Chu An-jen mohl pozorovat lidi kolem sebe, poznávat jejich osudy a psát osobní kroniku čínské pracovní síly z téměř nevídané perspektivy. Sám sebe i své kolegy zachycuje s románovým citem pro detail. Nepouští přitom ze zřetele kontext současné Číny, v níž se všechny ty drsné příběhy odehrávají.

Knihu vydalo nakladatelství Argo v překladu Denise Molčanova.

Chcete se zapojit do soutěže o pět vzpomínkových knih Rozvážím balíky po Pekingu? Napište nám do pátku 29. srpna do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku: