Tyčkař Kudlička po pádu: snad mě to nepoznamená
Atlet Jan Kudlička se rozběhl, odrazil, vznesl se do vzduchu a v tu chvíli mu praskla tyč. Ve finále mistrovství světa v korejském Tegu měl alespoň to štěstí, že nekontrolovaný pád skončil na doskočišti. A že ho tyč praštila "jenom" do žeber a ne jinam. Tomáš Kohout je zvědavý reportér, a protože Jan Kudlička je také muž, dovolil si začít ne úplně obvyklou otázkou.
Mám takovou polointimní otázku. Můžete mi ukázat ten šrám?
To tady budu ukazovat asi celý den.
Já se to pokusím popsat. Podlitina 10cm, stejně tak krvavý šrám 2cm široký. Bolí to asi pekelně…
Nebolí to ani trošku (smích)! První moment byl stejný, jako když člověk zlomí tyč, ale byl tam ještě ten bonus, že tyč mě bouchla přes žebra. Nicméně na prvním pokusu na 575cm jsem se cítil fantasticky. Byla to nejtvrdší tyč, kterou jsem tady měl, v Plzni jsem na ni skočil 571cm. Troufám si říct, že pokud by vydržela, tak bych to na první pokus dal, protože jsem se cítil fakt úžasně.
Ono to vypadá, že přesně tyto šedivé, karbonové tyče jsou trochu poruchové, protože i Rus Starodubcev měl s ní tentýž problém…
Rusova tyč byla opticky v horším stavu než moje, ta byla opravdu jako nová. Šel jsem na ní dva skoky v Plzni, nebouchl jsem s ní nikde. Bral jsem ji z vaku a tak jak jsem ji vzal, tak jsem i skočil. Stalo se, co se stalo. Je to sport, tohle člověk neovlivní.
Pokus to byl neplatný. Dostal jste náhradní, ale potom už je asi těžké se pořádně soustředit, poté co jste letěl nekontrolovaně dolů?
ři běhu jsem vůbec nemohl držet tyč. Překvapilo mě také, že mi pokus dali hned potom, co jsem zlomil, místo aby mě napsali na konec startovní listiny. Ani nevím, jak je to v pravidlech, ale poté co, člověk zlomí tyč a musí hned skákat. No to je skoro o blok do budoucna!
Bez toho zlomení tyče, by to byl asi docela povedený závod. Skočil jste si letošní osobák 565, útočil jste na osobní rekord…
Minimálně na 575cm jsem si věřil. Opravdu jsem se cítil letos nejlíp. Byl tady výrazně lepší sektor než v kvalifikaci, když jsme byli blíž k dráze. Škoda. Fakt nevím, co na to mám říct. Moc mě to mrzí. Udělal jsem pro to maximum, co šlo. I jsem zvažoval, jestli mám pokračovat, aby se mi nic nestalo. V daný moment jsem prostě nemohl udělat víc.
Je to 9. dělené místo, podobně jako loni v Barceloně na ME, ale předpokládám, že pocity jsou jiné.
Letos jsem na tom byl o poznání lépe. Sice jsem sem přijel se skočenými 560cm, ale fyzicky a technicky jsem se cítil mnohem líp. Měl jsem na to atakovat český rekord a to víc mě to mrzí!
Na kterém boku spíte? Na levém nebo pravém?
Dneska teda určitě na pravém. (smích) Myslím, že i pravý je oblíbenější, ale bylo mi řečeno, že teď budu mít pár bezesných nocí, ale já se z toho oklepu a něco letos snad ještě naskáču.
