Fotbalisté vzpomínají na stisk královniny ruky
Červen je obdobím, kdy si připomínáme nejrůznější výročí spojená s evropskými či světovými šampionáty ve fotbale. Letos už jsme ve vysílání Radiožurnálu mluvili o slavné Panenkově penaltě nebo ještě proslulejší „boží ruce" Diega Maradony. Český vynález slavil 35 let, argentinský o deset méně a tentokrát se přiblížíme ještě o dalších deset let vstříc dnešku. 30. červen 1996 - to je přece finále Eura, které mělo pro Čechy stříbrnou příchuť.
Ještě před vypuknutím boje o titul, v němž chtěl výběr trenéra Dušana Uhrina staršího vrátit Německu porážku ze skupiny, zažili fotbalisté ceremoniál, na který vzpomínají dodnes. Na trávník londýnského Wembley vkročila britská královna Alžběta II. a se všemi hráči základních jedenáctek si potřásla pravicí.
„Podat si ruku s královnou je nádherný zážitek na celý život. Určitě to byl jeden z nejsilnějších momentů mé fotbalové kariéry,“ vyznává se obránce Michal Horňák.
Někteří by si ale slavnostní akt před nejdůležitějším zápasem dosavadní kariéry možná raději odpustili - tak jako Horňákův parťák z defenzivní řady Karel Rada.
„Byl to krásný moment, ale já měl v hlavě spíš přípravu na zápas, na finále. Až potom mi došlo, že podat si ruku s královnou je obrovská čest.“
Fotbalisté si pak s královnou podali ruku ještě jednou, ve chvíli, kdy už nebylo nutné se na finálové utkání soustředit. Už totiž bylo po všem. Německo porazilo Českou republiku 2:1 zlatým gólem v prodloužení.
„Sama britská královna předává stříbrné medaile českých fotbalistům. Teď Bergrovi, za chvilku Radovi, už je mají na krku. A přiznejme si, kdo v to před začátkem evropského šampionátu doufal? Kdo doufal, že vůbec postoupíme ze skupiny? Podařilo se něco neuvěřitelného,“ reportoval Václav Jindřich 30. června 1996 ve vysílání Radiožurnálu.