Po více než 24 letech dojde na další fotbalový souboj Bílek vs. Penev
Když má někdo z nás vzpomínat na Bulharsko, většině se vybaví písčité pláže Černého moře, případně jiné podobné asociace spojené většinou s příjemnou dovolenou. Zcela jinak jsou na tom v těchto hodinách fotbaloví reprezentanti, kteří před dnešním kvalifikačním zápasem s Bulharskem listují hlavně svojí fotbalovou pamětí. Výjimkou v tomto ohledu není ani trenér Michal Bílek.
„Vím, že jsme hráli v Sofii, a myslím, že to skončilo remízou, ne?“ říká v nadsázce Michal Bílek při vzpomínce na své poslední setkání s bulharským fotbalem ještě v roli aktivního hráče.
Z paměti úspěšně vymazal více než 24 let starou prohru 0:2, kterou tehdy československý tým utrpěl v Sofii. Těšit může Bílka snad jen to, že tehdy na konci března 1988 šlo pouze o přípravný zápas.
Michal Bílek a Ljuboslav Penev se po 24 letech znovu postaví proti sobě, ale tentokrát jako trenéři
Nejzajímavější na něm, v souvislosti s dnešním duelem na Letné, je fakt, že se tehdy Bílek postavil mimo jiné i proti bulharskému útočného esu Ljuboslavu Penevovi. Oba dva časem po ukončení herní kariéry povýšili na post reprezentačních trenérů, a právě dnes se tak proti sobě, po více než 24letech, opět postaví v roli protivníků.
„2:0 jsme vyhráli, že? Pamatuji si to velmi dobře. Velmi dobře!“ vládne o hodně lepší pamětí než jeho protějšek bulharský kouč Penev.
Aby ne, když ve zmíněném zápase vstřelil také druhý domácí gól. V českém týmu je ale i kromě Bílka pár dalších pamětníků zápasů proti Bulharsku. Oproti svému kouči se přitom mohou pochlubit veselejšími výsledky. Gólman Petr Čech například proti tomuto soupeři vlastně poprvé nakoukl do reprezentačního A týmů, i když důležitý zápas kvalifikace o mistrovství světa 2002 strávil tenkrát v roli brankářské dvojky pouze na lavičce.
Éra bulharského fotbalu teď patří excentrickému kouči Penevovi
Číst článek
„Dostal jsem se na lavičku díky tomu, že si Láďa Maier vykloubil koleno nebo tak něco, při bagu před zápasem, takže jsem se dostal z pozice třetího brankáře na lavičku. To byl můj první zápas s áčkem, vyhráli jsme ho 6:0,“ popisuje Čech vůbec nejvyšší výhru nad Bulharskem, která znamenala tehdy postup do baráže mistrovství světa proti Belgii.
Třicetiletý gólman byl později také u zatím poslední reprezentační konfrontace s bulharským fotbalem, když dokázal pomoci týmu v roce 2004 k výhře v přátelském zápase 3:1. Vzpomínky na první zkušenost se seniorskou reprezentací, podpořené vysokou výhrou 6:0, u něj ale stále hrají, jak se říká první housle.
Bulhaři nemají Berbatova a umíme na ně zahrát, věří ve vítězství Grygera
Číst článek
„Neříkám, že bychom měli vyhrát 6:0, ale kdyby se ním podařilo vyhrát a zvládnout ten zápas tak jako před těmi jedenácti lety, kdy jsme museli vyhrát, aby se postoupilo do baráže, bylo by to dobré,“ poukazuje Čech na to, že vzpomínky nejsou pouze pro babičky či sběratele fotografických momentek, ale že mohou sloužit dobře třeba i jako jakýsi zvláštní druh fotbalové motivace.
Alespoň před dnešním zápasem zcela určitě. Vysoká výhra 6:0 se totiž tehdy před 11 lety zrodila na stadionu, na kterém se hraje i dnes, tedy na Letné.
