Žižkov jde s dobou, vedou ho Italové. S komunikací prý není problém
Současný fotbal je hodně kosmopolitní záležitostí. I českou nejvyšší soutěží prošla za dvacet let horda cizinců včetně hráčů z Gambie, Kostariky, Koreje nebo Austrálie. Ovšem zahraniční trenéři s výjimkou Slováků se v českém fotbale ne a ne znatelněji prosadit. Šanci cizí trenérské škole teď dali v druholigové Viktorii Žižkov, kam ze dne na den přivedli hned trojici italských koučů. Je to zajímavé, překvapivé, ale má to také svá úskalí.
Občas to totiž na tréninku nebo i mimo něj vypadá skoro jako v biblickém Babylonu. U hráčské šatny ve fotbalovém areálu v Horních Měcholupech, kde Žižkovští trénují, se plánuje další program druholigového mužstva. Česká a italská část realizačního týmu si ale příliš nerozumí a někteří hráči mizí dřív, než se může dovědět o změně v odpoledním bloku.
„Pomáhám, aby to bylo rychlejší a organizace proběhla hladce,“ říká Marie Honzíková, tlumočnice z italštiny do češtiny a opačně, která se v těchto dnech stala nedílnou součástí realizačního týmu žižkovských fotbalistů, což jí problémy nedělá.
Fotbalový Žižkov vede italské trio, krom oživení hry to ale přináší i komplikace s dorozuměním
„Na fotbal jsem zvyklá už hodně let, pro mě to není problém. Naopak jsem překvapená tím, že mě potřebují velice málo – dorozumívají se mezi sebou, na hřišti mě vůbec nepotřebují. Jenom když se jedná o nějaké komplikovanější vysvětlování, ale jinak jsem jim vlastně už k ničemu.“
Zní to od Marie až drsně sebekriticky. Ale "k ničemu" je v některých situacích i z toho důvodu, že pokaždé pro její snahu není úplně čas a prostor.
Hlavní kouč Giancarlo Favarin neumí anglicky, takže udílí pokyny jen v italštině, tedy pokaždé přes prostředníka. Ovšem představa, že by tlumočnice běhala při zápase za hráči a vysvětlovala jim, co po nich trenér požaduje, působí dost komicky.
„Fotbalový jazyk je jasně daný, tam je to jednoduché. Když je něco akutního na hřišti, kondiční trenér umí anglicky, takže to překládá do angličtiny, kterou myslím v dnešní době aspoň trošku ovládá každý,“ vypráví žižkovský útočník Richard Kalod.
Favarin: s komunikací mi pomáhají sami hráči
Pro Kaloda je to v 28 letech první zkušenost se zahraničním trenérem. A totéž platí také pro druhou stranu, tedy hlavního z italské trojice Giancarla Favarina.
„Čekal jsem to obtížnější, ale nakonec ta obávaná jazyková bariéra je mnohem nižší, než jsem předpokládal. Hodně mi v tom pomáhají hráči. Jsou vnímaví, aktivní a vysvětlují a upřesňují si věci navzájem, takže žádné větší obtíže jsem zatím neměl,“ pochvaluje si sympatický Ital.
„Nabídka z Česka je pro mě příležitostí vyzkoušet si zahraniční angažmá, může mi také otevřít další dveře v budoucnu a je to zkušenost přijít do styku s jiným stylem fotbalu,“ pochvaluje si čtyřiapadesátiletý rodák z Pisy, který přišel spolu se dvěma krajany na Žižkov kvůli chystanému vstupu italského partnera do klubu.
To je hodně netradiční vysvětlení, mnozí záměr a smysl tohoto rozhodnutí nechápou a výsledky zatím také nenese - tři zápasy, jedna remíza a dvě porážky, to je prozatímní bilance žižkovských Italů.
