Dominik Hašek tleskal své dceři
Dominik Hašek nespojuje svůj život jen s vlastní sportovní kariérou. Líbí se mu i hudba, obzvlášť když je interpretem jeho dcera.
Hokejový gólman Dominik Hašek slavil letos velký návrat na ledové plochy. Aktuálně sice čeká na vyjádření lékařů, kdy mu dovolí vrátit se mezi tyče. Nemyslí ale jen na sebe. Podporuje i své dvě děti. Dceru Dominiku dokonce doprovázel na prvním koncertním vystoupení v Bakově nad Jizerou.
Potlesk slyšel za svůj život mnohokrát. Pokaždé patřil jemu. Za sportovní umění. Tentokrát lidé tleskali čtrnáctileté Dominice. Příjmením: Haškové. Jasné je, že v tomto případě jablko padlo poměrně daleko od stromu.
„Samozřejmě, že jako tatínek jsem byl trochu nervózní, protože pro dceru Dominiku to bylo vlastně první vystoupení před lidmi, takže jsme ho prožívali. O tom že Dominika má hezký hlas jsem věděl, protože někdy sem tam jí slyším, když si zpívá v pokoji. Byla to pro ní premiéra a já jsem rád, že jsem u toho byl,"rozplýval se hokejový gólman Dominik Hašek.
Nejen Dominiku, ale i staršího syna Michala vedl k tomu, aby se vedle školy věnovali i dalším činnostem.
„Jednoznačně. Já jsem toho názoru, že děti, kromě školy a kamarádů, mají dělat ještě něco navíc, něco co je baví. Sport je podle mě ideální, protože já jsem také sportovec a vždycky jsem dělal sport už od malička a dcera také mimochodem dělá sport, dělá volejbal. Kromě toho, že hraje na klavír a zpívá, tak se ještě věnuje volejbalu, protože je dobré být ještě v nějakém jiném kolektivu. To samé syn,"říká Hašek
Vybrali si sami
Přímo se pak do úst vkrádala otázka. Vybraly si Dominátorovi děti sami to, co chtěli dělat nebo je olympijský vítěz z Nagana k něčemu přímo vedl? „Vybrali si to sami. Člověk jim samozřejmě musí občas něco navrhnout, něco poradit a musí je tam přivést,"tvrdí Dominátor.
„Dcera je jednoznačně více umělecky zaměřená, ale má ráda sport, dělá ten volejbal.Myslím si, že pro holky je to vynikající sport. Syn hrál hokej do 14. let. Samozřejmě, že ne v brance, tatínek nechtěl aby hrál v brance a on se tam ani nijak netlačil, takže hrál jako útočník,"říká s úsměvem Dominik.
„Myslím si, že dítě to musí chtít samo, ale rodiče ho musí pošťouchnout a musí mu v tom pomoci,"uzavírá Hašek, který přitom sám pro své dvě ratolesti mohl být a je obrovským vzorem. Kvůli píli, odhodlání a houževnatosti. Stále na sobě dokáže tvrdě pracovat.
„Sport je můj život. Já si život bez sportu nedokáži představit. Nemusí to být jenom hokej, který je moje práce a dobře placená práce. I když jsem si dal v některých letech pauzu a nehrál jsem, nebo jako kluk, tak jsem sportem žil. Bavilo mě to, protože u toho si vždycky člověk najde kamarády, má si o čem povídat,"vzpomíná Hašek.
„Teď jako dospělý když nehraji, tak si říkám, že by bylo dobré jít si zahrát tenis nebo fotbálek a po něm z klukama na pivo. Prostě sport je můj život,"říká Hašek a je si vědom, že zpívání patří k životu Dominiky. Přeci jen ale první koncert na veřejnosti, to chtělo velkou dávku odvahy a sebevědomí.
Hokej je super, ale já chci zpívat
„Byla jsem hrozně nervózní, ale je to takové pěkné, když vám někdo tleská. Když se jim líbí co vlastně děláte. Z toho jsem měla opravdu radost,"rozplývá se Dominika. I ke sportu má ale, jak už bylo řečeno, čtrnáctiletá zpěvačka blízko.
„Hraji volejbal. To asi rodiče chtěli, abych dělala nějaký sport, ale to jsem si také vybrala sama, žádný hokej." Právě hokej ovšem rodačce z Buffala učaroval. Ostatně, není divu. Mít za tátu jednoho z nejlepších gólmanů světa, to snad ani jinak nejde.
„Hlavně v Americe jsem na hokej chodila kdy jsem jen mohla. A vážně je to nejlepší sport,"dodává s úsměvem Dominika. I proto uvítala tátův návrat na led. A drží mu palce.
„Mám radost. Myslím si, že mu to chybělo. Hokej má hrozně rád a já ho tam ráda vidím,"přiznává dcera jednoho z nejlepších brankářů světa. Jenže nebude to hokej, kterým by se Dominika chtěla v budoucnu živit.
„Já už jsem od malička chtěla zpívat profesionálně a je to můj sen. Dostat se někdy do Ameriky a tam se prosadit se svým zpěvem." Jestli Dominika Hašková zdědila píli a houževnatost po tatínkovi, jistě se pro ní sen v blízké budoucnosti stane skutečností.
