Beach volejbal na Štvanici si nenechal ujít ani prezident Václav Klaus
Na pražské Štvanici byl od úterka do neděle k vidění nejlepší beach volejbal světa. Výkony hráčů a nutno dodat, že i těch českých, lákaly diváky do ochozů štvanického areálu. Mezi těmi kdo se na turnaj Světové série přišel podívat, byl i prezident České republiky Václav Klaus.
„Beach volejbal je krásná hra a obrovské oživení volejbalu antukového, který já jsem hrával a jsem rád, že se mu daří. Ta soutěž je tu podruhé a já jsem tu byl i loni. Jsem šokován obrovským počtem lidí, který je v dopoledních hodinách tady na volejbalu. To mu musí ostatní sporty závidě. Je vidět, že volejbalu se daří a je to jenom dobře,“ pochvaloval si prezident Václav Klaus atmosféru, která na Štvanici panovala.
Na tamní centrální kurt se vypravil hned dvakrát, pozorně sledoval dění na kurtu a kvalitní výměny ocenil uznalým pokýváním hlavy a potleskem. Když viděl na vlastní oči ty nejlepší hráče světa, tak trochu ho začaly svrbět ruce, zkusit si zahrát sám.
„Samozřejmě, že svrbí, ale abych byl spravedlivý, já se sice snažím sportovat nepřetržitě, ale v tom mém sedmdesátiletém věku je dobře se držet při zemi. To znamená, že to volejbalové nebo basketbalové vyskakování, na to už ambice nemám.“
Tenisové ambice ale Václavu Klausovi zůstávají, i když jeho takřka každodenní trénink mu tentokrát trochu zkomplikovali paradoxně právě beach volejbalisté.
„Já jsem členem tenisového klubu ČLTK a byl jsem tady hrát v neděli a to už sem ten písek naváželi, ale tři kurty nechali s antukou a je to i dnes,“ říká Václav Klaus, který si volejbalu v tomto roce užije dosyta.
Ještě než se v září stane ambasadorem Mistrovství Evropy, které hostí Česká republika společně s Rakouskem, přijme v červnu na Hradě mistry světa z přelomu 50 a 60 let, ke kterým má prezident vřelý vztah už od mládí.
„Já jsem bydlel od malička na Tylově náměstí a tam byl kousek cesty na hřiště na Albertov, kam jsem se chodil dívat na ligu. To byla Slavia vysoké školy a to byl základ reprezentace, takže já jsem ty hráče, o kterých teď mluvíme, to znamená Purnoch, Humhal, Synovec a další, tak ty já jsem sledoval jako patnáctiletý kluk a nadšeně jsemse díval jak hrají,“ vzpomíná Václav Klaus.
