Rozhlas uznávám a budu na něj vzpomínat, říkával Vladimír Vácha
Rozhlasoví posluchači dnes vzpomínají na Vladimíra Váchu. Legendární sportovní reportér se určitě těšil na nadcházející olympijské hry v Londýně, ale už se jich nedočká. Ve dvaaosmdesáti letech nevydrželo jeho srdce.
"Po rozhlasovém prostředí se mi moc stýská, protože já mám několik lásek. Když nepočítám rodinu, která je především, pak to jsou České Budějovice a rozhlas. Já dodnes nedovedu pochopit diváky, kteří si i ráno pouští televizi. Od toho je přece rozhlas."
Tohle vyznání slyšeli posluchači Radiožurnálu od Vladimíra Váchy před dvěma a půl lety, kdy slavil osmdesátiny. Vždy skromný a slušný člověk Vladimír Vácha tehdy také vzpomínal na rok 1969, kdy s ním po mistrovství světa v ledním hokeji po vítězství nad Sovětským svazem zametl tehdejší komunistický režim.
"Pro mě to znamenalo, že jsem byl pozván před komisi, která rozhodovala o tom, co jsme vlastně odvysílali. Prý jsme podle nich rozbouřili Václavské náměstí," vyprávěl. "Tak to doma dobře oslavte," říkal tehdy Vácha po vítězství. "Ale důležité byla následná věta: Však vy víte jak."
Vácha tehdy musel odejít z televize, těžko sháněl práci, až v roce 1983 mu pomohla fotbalová Slavia. Tam dělal sekretáře až do revoluce. A zatímco ve fotbalovém prostředí byl Vácha funkcionářem, v roli rozhlasového a televizního novináře měl blíž k hokeji. A k mnoha hráčům i funkcionářům, třeba ke Karlu Gutovi.
"Velmi příjemný redaktor, měli jsme i pěkný osobní vztah. Kdykoli jsme se viděli, tak jsme si měli co říct. Byl Jihočech, je to smutná událost. Vladimír Vácha byl fundovaný člověk ve sportu, celý život se o něj zajímal," vzpomínal Gut.
Takhle by o Vladimíru Váchovi mluvil asi každý, kdo ho znal. Rozhlasu bude chybět, stejně jako rozhlas jemu.
"Já jsem měl televizi vždy rád, ale rozhlas je pro mě jednička a vždy byl. Nejen proto, že jsem s mikrofonem v rozhlase začínal, ale všechna krásná období jsem prožil v rozhlase. Rozhlas uznávám a uznávat budu, a i když budu někde nahoře v obláčcích, tak na rozhlas budu vzpomínat," říkal.
Vzácné chvíle společně prožili s hokejovým brankářem Janem Vodičkou, Váchovým krajanem, který stejně jako rozhlasový reportér pochází z Českých Budějovic a který reprezentoval Československo na olympijských hrách v roce 1956 v Cortině d'Ampezzo.
"Sledoval veškeré sportovní dění v Českých Budějovicích, sledoval hokej, fotbal i na tenise jsme se potkali," říká Jan Vodička
"Když začal reportovat lední hokej, tak nekritizoval jako diváci, ale nejdříve si všechno ověřil. Před zápasem přišel do kabiny a vyptával se, jak jsme se na soupeře připravili i jakou budeme hrát taktiku," potvrzuje Vodička.
"Byl to takový workoholik, pořád měl málo času, pořád jen šel za svým cílem. Hodně jsem mu fandil," tvrdí bývalý hokejista. "V poslední době jsem se s ním setkal, byl plný elánu a předsevzetí a pořád mluvil o tom, co ještě musí udělat."
