Stříbro pro nás má příchuť zlata, neskrývají spokojenost Volf se Štěpánkem
Nejlepším možným způsobem – medailí z mistrovství světa – se se společnou profesionální kariérou rozloučili čeští deblkanoisté Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek. Na kanále v pražské Troji vylovili z vody stříbro, když jen těsně prohráli s britským párem Florance, Hounslow.
Jak moc to bolí, prohrát o čtyři setiny sekundy?
Jaroslav Volf: „Momentálně nás to nebolí vůbec, jsme šťastní za stříbrnou medaili a za hezké loučení s naší závodní kariérou před domácím publikem. Osobně jsem v medaili ani nedoufal, necítil jsem se na ni. Pro mě má to stříbro příchuť zlata.“
Jaké to bylo, když vám tady aplaudovaly stovky lidí na trati, na které jste trénovali vlastně celou kariéru?
Ondřej Štěpánek: „My si ještě dobře pamatujeme rok 2006, kdy jsme tady vyhráli mistrovství světa. Hrozně jsem se na ty závody těšil, protože domácí fanoušci a domácí závody na trati, kde jsme celý život trénovali, jsou vždycky skvělé, jsme rádi, že to takhle dopadlo.“
Deblkanoisté Volf se Štěpánkem se rozloučili s kariérou stříbrem z MS
Číst článek
Ukápla nějaká slza dojetí?
JV: „Zatím ne, dojatý jsem nebyl. Na stupních vítězů hráli hymnu našim britským soupeřům, možná kdyby hrála naše, tak by něco ukáplo. Ale takhle jsem nebrečel.“
Cítili jste tady na sebe nějaká tlak? Přeci jen jste tu před sedmi lety vyhráli mistrovství světa, máte dvě medaile z olympiády…
OŠ: „Musím říct, že vůbec. Už před rokem jsme nahlásili, že tohle je naše poslední sezona, už se s námi nějak moc nepočítalo, navíc v letošní sezoně se nám nedařilo podle našich představ. Byli jsme sice čtyřikrát ve finále na Evropě a ve světových pohárech, ale ve finále se nám to úplně nepovedlo. Jsme moc rádi, že jsme tu prodali, že něco umíme, a že jsme ukončili kariéru se zvednutou hlavou.“
U mikrofonu Jana Suchana byli v pražské Troji stříbrní deblkanoisté Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek
S dalšími dvěma českými loděmi pojedete ještě závod hlídek, v co doufáte?
JV: „V hlídkách to zase bude úplně jiný závod. Myslím, že jsme to tady s rukama potrénovali celkem častokrát, zkoušeli jsme různé kombinace v pořadí, v jakém jedeme. Osvědčilo se nám, že nás mladí šoupli až na konec a my to tam zametáme – tak doufám, že se popereme o medaile.“
Na co budete ze své bohaté kariéry vzpomínat nejvíc?
OŠ: „To je těžké. Máme spoustu medailí, zažili jsme olympiády… Pro mě je teď super stříbrná medaile z pražské Troje, nedokážu říct, co je teď pro mě víc.“
Bez kajakářských medailí by bylo MS vnímáno jinak, myslí si Rohan
Číst článek
Co s vámi teď po konci kariéry vlastně bude?
JV: „Oba zůstáváme dál u sportu, závodíme za Duklu Brandýs. Z našeho armádního centra Dukla Praha přišla nabídka, že bychom u toho sportu mohli i jinak zůstat dál jako trenéři, takže od vody neutíkáme. Chtěli bychom naše letité zkušenosti předat mladším, abychom jim pomohli dostat se třeba k úspěchům, na jaké jsme dosáhli my.“
