Jaroslav Plašil: Jak jsem v Turecku přišel o peníze

Na Turnaji mistryň jsem v Turecku jen pár hodin, ale i za tu dobu jsem už stihl leccos poznat. A také pro vás zapsat.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Takhle vypadá otevřený bankomat na istanbulském letišti

Takhle vypadá otevřený bankomat na istanbulském letišti | Foto: Jaroslav Plašil | Zdroj: Český rozhlas

Jsou věci, se kterými v civilizovaném světě dopředu tak nějak automaticky počítate. Když otočíte kohoutkem, poteče voda, když zmáčknete vypínač, rozsvítí se světlo. A stejné to je, když přijdete k bankomatu.

Pokud máte na účtu peníze, předpokládáte, že vám je také stoj vydá. Jaké překvapení, když mi jen pár desítek minut po příletu na istanbulském letišti jeden z několika stojících bankomatů (tomu se opravdu říká "umění si vybrat") vyjelo pouze potvrzení s vydanou částkou, ovšem peněz zhruba o 1200 korun méně, přepočteno na českou měnu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhlasový blog Jaroslava Plašila

Zaměstnanci ochranky stojící kolem se tváří, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě, a opodál telefonující mechanik mě utvrzuje v dojmu, že nejde o první problém a ani ne poslední.

Po mě jdoucí pár byl sice ve svém požadavku úspěšnější, ovšem hned nato zírá na svůj lísteček nevěřícně asi 40letý muž. Říká se, že cizí neštěstí potěší, a to teď cítím v situaci, kdy se není možné domluvit jinak než turečtinou dvojnásob.

Okradený dobrý muž ve mně totiž nachází spojence a vede mě k informačnímu kiosku v letištní hale, turecky říká, co se nám přihodilo, a pán v budce mi v angličtině vysvětluje, jak mám postupovat. V každém případě mám být klidný, protože druhý den ráno prý budou peníze zpátky na mém účtu.

Že je možnost uvěřit a spokojit se s odpovědí jedinou možnou volbou zjistím za chvíli, kdy mi mechanik s velkou slávou před očima rozmontuje bankomat a gestem prázdných rukou naznačuje, že mi chybějící peníze odtud zkrátka nedokáže dát.

To zatím neumí ani banka, ze zákaznické linky mi hraje do ucha pouze hudba coby známka vytíženosti linky, takže zkouším psát nejprve po dobrém e-mail.

Už se pomalu smiřuji s tím, že zůstanu nadobro ošizený, a pomalu získávám pocit, že to za tu příležitost, vidět zblízka za bílého dne za plného provozu letiště rozebraný bankomat, snad i stálo. Koneckonců přiložená amatérská fotografie na památku má také svou hodnotu.

Jaroslav Plašil, Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme