Nejlepší tenistky v ČR se rodí v Bílovci
Nebývá zvykem, aby vyhrály dvě různá finále Wimbledonu v jediný den dvě české tenistky ze stejného rodiště. Teď se to ale stalo. 21- letá Petra Kvitová z Bílovce vyhrála ženskou dvouhru, a Květa Peschkeová narozená na stejném místě čtyřhru. Nejen o tom mluvil se za týden šestatřicetiletou Květou Peschkeovou Jaroslav Plašil.
Květo, dám vám na úvod kvízovou otázku. Víte, kde se rodí nejlepší tenistky v České republice?
„(Smích) V jediném městě, kde jsme s Petrou strávily tak tři dny, v Bílovci. Jo, jo. Nevím, jestli tomu tak je, ale na papíře asi jo.“
Takže jen na papíře? Opravdu to byla záležitost jen pár dní?
„To byla záležitost jen pár dní. Já jsem v podstatě rodačka z Kopřivnice a celé mládí jsem strávila tam, takže spíš bych chtěla říct, že Kopřivnice na tom měla větší vliv.“
To samé asi bude Petra Kvitová tvrdit o Fulneku.
„Určitě! Já si myslím, že jo.“
Přesto, je to kuriozita, mít ve stejný den dvě vítězky ze stejného místa. Petra Kvitová na to čekala 21 let. Vím, že je neslušné zmiňovat věk, ale to vaše čekání bylo o poznání delší.
„Bylo tedy o poznání delší, ale jsem ráda, že se to povedlo a právě tady ve Wimbledonu, kde ten turnaj je, alespoň v mých očích, nejhezčí z Grand slamů. Přece jenom na té trávě to má magické kouzlo. Je to moc hezké mít tady ten titul. Ne že bych nechtěla mít z jiného Grand slamu, ale je to skvělé. Je to skvělé i z toho důvodu, že s Petrou se povedl fantastický úspěch. Její dvouhra, moje čtyřhra, ještě třeba může přibýt mix, což by byla úplná bomba. Budeme se snažit v takovém tažení pokračovat.“
Ono to opravdu tak vypadá, že Česko je tenisovou velmocí, alespoň ženský tenis. Já jsem tady náhodou jel autem, a řidič se mě ptal, odkud jsem, a když jsem řekl z Čech, tak říkal, že máme nejlepší tenistky na světě.
„Já si myslím, že Česko má a vždycky mělo výborné tenisty a tenistky. Ráda bych, aby si to v Česku více uvědomovali a bylo by dobré, kdyby o tenistech bylo ještě více slyšet. Myslím, že v jiných zemích je ten ohlas větší.“
Bylo by škoda nepromluvit o tom posledním zápase. Říká se, že poslední krok bývá nejtěžší, ale v tom zápase to vypadalo naopak, že nejtěžší pro vás byl začátek toho zápasu.
„Já si myslím, že jsme se sami ponaučily z loňského finále v Paříži. Přeci jenom, když to člověk chce hrozně moc, tak si někdy stojí sám v cestě. Snažily jsme se na to nemyslet, že je to finálový zápas a to senám dařilo. Nechtěly jsme si dělat velké nervy. Je to velice těžký zápas. Mentálně, ale zvládly jsme to obě velice dobře. Ze začátku se to vyvíjelo proti nám, ale my jsme zpacifikovaly síly a dokázaly jsme ten zápas otočit. Myslím, že jsme hrály kvalitní tenis a to vítězství jsme si zasloužily. Je to krásný úspěch v mé kariéře a za to, že se mi to podařilo jsem strašně šťastná. Pracujeme na tom dost usilovně a myslím, že jsme si to zasloužily.“
A není to tak, že byste toho teď chtěla nechat, když už máte grandslamový titul?
„Ale tak, když mi to tak jde, tak proč bych toho měla nechávat (smích).“
