Travnatých tenisových dvorců ubývá, má to však svůj důvod

Hned několik českých tenistů už má za sebou první letošní zápasy na trávě. Pro někoho jsou každoročně potěšením a velkým zážitkem, pro jiné zase noční můrou a neustálým strachem z možného zranění. Zvyknout si na "zelený povrch" se totiž nepodaří zdaleka každému. Času na změnu je málo, stejně jako je už dnes málo travnatých dvorců.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Travnatý povrch kurtů ve Wimbledonu je vysoký osm milimetrů

Travnatý povrch kurtů ve Wimbledonu je vysoký osm milimetrů | Foto: Jiří Hošek

Kooyong je tradiční tenisový klub na předměstí Melbourne. Australská reprezentace tam kdysi na travnatém dvorci pravidelně hrávala zápasy Davisova poháru. Tyto dvorce v areálu ještě dnes také najdete.

Jenže největší akce, kterou je tam každoročně exhibiční turnaj před grandslamovým Australian Open, už se hraje na natřeném betonu. A takto je to dnes skoro všude, trávu jako tradiční a přirozený povrch většinou nahradily právě betonové dvorce, které stačí před velkou akcí akorát natřít.

Přehrát

00:00 / 00:00

František Čermák a Lucie Hradecká hovoří o travnatém tenisovém povrchu

Až na výjimky vydržel pouze nejslavnější a nejprestižnější Wimbledon s několika přípravnými turnaji, jaké jsou ty v Queens Clubu, Halle, Birminghamu či Eastbourne. Někteří tenisté by se rozšíření travnaté sezony nebránili, jenže budování takového dvorce není žádným ternem.

„Viděli jste, jak ten kurt vypadá po týdnu? Na to, aby se to pěstovalo celý rok a potom si na tom někdo zahrál deset dní, tak to za to nestojí,“ vysvětlují oba zástupci nejlepšího smíšeného páru z posledního grandsalmu František Čermák a Lucie Hradecká, proč se až na pár nadšenců nikomu do budování travnatého dvorce nechce.

Tenistům začíná travnatá část sezony. Je nejkratší, ale i nejzrádnější

Číst článek

A když už by si u svého domku jednou oni pro své rodiny či přátele stavěli kurt, tak rozhodně jiný.

„Nějaký jiný možná jo. Paradoxně by to teda byla umělá tráva, protože na tom se dá hrát fotbal, florbal a tak dále, ale že bych si vybral jenom trávu, o kterou se člověk musí starat, tak to ne. Já ani nevím, co to obnáší, ale musí s tím být hrozná práce. Když se podíváte na Wimbledon, jak vypadají kurty druhý týden, tak na základní čáře už člověk v podstatě nemusí mít tenisky na trávu, protože pokud běhá jenom vzadu, tak tam už tráva skoro není,“ říká František Čermák.

Nebezpečí na travnatých kurtech

Speciální boty s čuplíky, špunty nebo výstupky na stranách jsou základní výbavou tenisty. Hráči si je musejí hlídat podobně jako motoristé vzorek na zimních pneumatikách. Tráva je sice přirozeným a k tělu sportovce šetrnějším povrchem než třeba beton, jenže to většinou platí jen do prvního většího podklouznutí.

„Nejsem moc zvyklá po tom běhat. A s mojí flexibilitou, s tím, jak mám volné klouby, tak jsem na sebe možná až moc opatrná,“ říká Lucie Hradecká.

Ta měla při svých pádech štěstí, že nedopadla jako loni Petra Cetkovská. Tato česká tenistka během olympijského Wimbledonu, kdy kvalita trávnatých dvorců v All England Clubu po pouhých dvou týdnech odpočinku výrazně zaostávala za tou grandslamovou, uklouzla tak, že se z toho vzpamatovávala skoro celý rok.

Jaroslav Plašil, David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme