OBRAZEM: Nejlepší musheři vyráží napříč Aljaškou. Závod Iditarod jede i Češka
Na Aljašce začíná slavný závod psích spřežení Iditarod, který na téměř tisíci mílích trati prověří mašéry i jejich psy v nehostinných až polárních podmínkách. Několikadenní jízdy se účastní i jedna Češka, která na Aljašce dlouhodobě žije.
„Iditarod je poslední velký závod na zemi. Nelze srovnávat s ničím podobným na světě,“ chlubí se organizátoři velkého závodu psích spřežení na Aljašce. Mushery čeká téměř tisíc mil nejdrsnějšího a zároveň nejkrásnějšího terénu, který může příroda nabídnout. Přes vysoká pohoří, husté řeky, zamrzlé lesy. Napříč celou Aljaškou z Anchorage do Nome na pobřeží Beringova moře.
Trasa je dlouhá přes patnáct set kilometrů a absolvovat tento závod zvládnou jen opravdu zkušení vůdci spřežení. S tím souvisí i název Iditarod, který v jednom z domorodých jazyků znamená vzdálené místo.
Podmínky na cestě nejsou přívětivé. Závodníci projíždí divočinou mimo civilizaci a jsou odkázáni sami na sebe. Teploty padají hluboko pod bod mrazu a na planinách navíc často vane ledový vítr. Ten může v nárazech vytvářet pocitovou teplotu až -70 stupňů.
Cesta obvykle trvá devět až patnáct dnů. Rekord je zatím osm a půl dne.
Každý musher má s sebou 21 psů. Cesta je ale velice náročná i pro psy zvyklé na polární podmínky. Může se stát, že někteří z nich zemřou. V pravidlech proto je, že do cíle musí dorazit alespoň pět z nich.
Závod je velmi populární hlavně na Aljašce, závodníci tam jsou místními celebritami. Účastní se ho ale spřežení z celého světa. Zahraniční závodník poprvé vyhrál v roce 1992 a byl to Švýcar.
Závodu se účastní i jedna Češka. Misha Wiljes vyrostla v Praze a na Aljašku se přestěhovala v roce 2003. S mašírováním začala v roce 2000 a sportu postupně propadla. Začala s kratšími trasami a vypůjčenými psy, jejím snem je ale dokončit závod s delší tratí a vlastním spřežením.
