Sedmdesát let od prvního hokejového zlata. Pohled, který je člověku dopřán jednou v životě, hlásili tehdy
Českoslovenští a později čeští hokejisté vyhráli na světových šampionátech mnoho důležitých bitev. Celkem dvanáctkrát se stali mistry světa. Vůbec poprvé však přesně před 70 lety, 23. února 1947 na pražské Štvanici.
Fanoušci vynášeli trenéra Matěje Bucknu do nebes, československý tým se stal na den přesně před sedmdesáti lety poprvé hokejovým mistrem světa. Zmiňovaný kouč měl na zisku cenného prvenství velkou zásluhu.
Poskládal totiž tým plný borců, kteří odehráli mnoho soubojů na evropských šampionátech. Skládání sestavy ale přineslo také problémy. „Mladí hráči, kteří měli přijít do týmu, totiž Buckna nechtěl,“ svěřil se pro Radiožurnál poslední žijící člen zlaté party Vladimír Zábrodský.
Šestinásobný mistr nejvyšší soutěže byl s 29 góly nejlepším střelcem mistrovství světa. Zbytek sestavy tvořil brankář Modrý, obránci Sláma, Pokorný, Trousílek, Šťovík a útočníci Troják, Konopásek, Kus, Drobný a Stibor. Tedy dvě kompletní formace.
A tehdejší sestava drtila na Štvanici jednoho soka za druhým. Ve dvou zápasech nastřílela soupeřům přes dvacet branek. Jenže předposlední zápas ve skupině jí nevyšel, padla se Švédy. Tehdy se pochopitelně ještě nehrálo play-off. Zdánlivě ztracený titul ovšem pomohli národnímu týmu získat Rakušané.
V poslední den šampionátu totiž překvapivě udolali unavené Švédy, a když československý výběr porazil Spojené státy 6:1, mohl se radovat z historicky prvního titulu.
„Podívejte se do hlediště zimního stadionu. To je pohled, který je člověku dopřán jednou v životě,“ hlásil tehdy posluchačům hokejový komentátor Otakar Procházka. Mýlil se, protože už o dva roky později se Československo radovalo znovu. A v následujících 68 letech ještě desetkrát, z toho šestkrát jako Česká republika.
