Štafeta českých biatlonistů vybojovala na SP v Hochfilzenu páté místo
Česká biatlonová mužská štafeta ve složení Michal Šlesingr, Ondřej Moravec, Tomáš Krupčík a Zdeněk Vítek obsadila v závodě Světového poháru v rakouském Hochfilzenu páté místo. Na vítězné Nory ztratili necelé dvě minuty, celkem devětkrát museli dobíjet. Druzí skončili Francouzi a třetí Rusové. Lepší než Češi byli ještě domácí Rakušané.
Od medaile dělila české kvarteto minuta. Vítězní Norové si vyjeli triumf zejména díky vynikající střelbě, na střelnici museli dobíjet jen jednou jedinkrát.
„Mně se povedl start, což je důležité, protože člověk pak jde to první trestné kolo v protisměru, jel jsem si pěkně po vnitřním okruhu. Nemusel jsem to pak nijak hrotit, navíc je to bezpečnější ve sjezdech, když je člověk trochu vepředu, proto jsem se tam hnal. Bohužel jsem musel dvakrát dobíjet vleže, ale zase se mi dobře běželo, tak jsem to dohnal. Stojka dopadla dobře, jsem spokojený,“ pochvaloval si vlastní výkon Michal Šlesingr, který štafetu rozbíhal.
Ondřeji Moravcovi předával jen s minimální ztrátou na třetím místě. Moravcovi se skvěle zadařilo na střelnici, a po stojce vybíhal dokonce první, těsně před norskou legendou Olem Einarem Björndalenem.
„Byl to dobrý pocit, viset za ním, on je výborně takticky. Ve druhém kole před sebe pouštěl Rusa a v posledním kole nám ukázal, že je na tom ještě setsakramentsky dobře,“ vysekl poklonu soupeři Ondřej Moravec.
Tomáši Kupčíkovi, debutantovi v českém týmu, předával Moravec na druhém místě, dvacetiletý reprezentant se ale propadl na šestou příčku a Zdeněk Vítek na posledním úseku dokázal toto místo už jen o jednu pozici vylepšit.
„Největší radost mám určitě já, je to moje premiéra ve štafetě. Jsem rád, že jsem to klukům nepokazil, když to tak hezky rozjeli. Teda relativně nepokazil,“ usmíval se v cíli benjamínek týmu Tomáš Krupčík.
„Snažil jsem se to brát klidně, zaměřil jsem se jen na svůj výkon, že když pojedu podle svého, mohlo by to dopadnout dobře. Na první střelbě jsem musel dobíjet tři rány a hrozilo mi trestné kolečko, ale věřil jsem si, že to trefím. Ale diváci, kteří na to koukali, z toho museli mít skoro infarkt, včetně trenéra,“ oddechl si Krupčík.
„My jsme to měli už docela rozstrkané, velké rozdíly, musel jsem si taky jet svoje. Na stojku jsme přijeli s Rakušákem spolu, jenže já jsem tam dvě nechal a on to dal na pět. Němec vyjížděl asi deset vteřin za mnou, toho jsem udržel, takže spokojenost,“ uzavřel Zdeněk Vítek.
