Hrozí konec sprinterské lyžařské dvojice Koukal – Kožíšek?
Zažili velký úspěch, ale od té doby nic slavného. Dvojice Martin Koukal – Dušan Kožíšek spolu získala bronzovou medaili v historicky prvním týmovém sprintu na mistrovství světa. Stalo se tak v Oberstdorfu v roce 2005. Od té doby už spolu nezazářili. A po olympiádě v Kanadě to vypadá, že už spolu Koukal s Kožíškem ani jezdit nebudou.
Dušan Kožíšek ani Martin Koukal po olympijském závodu nadšením neskákali. Oba se shodují na podobném hodnocení, přesto lze, podle hry najděte pět rozdílů, najít v jejich slovech významové odlišnosti.
„Když se to ‚s', tak se to ‚s' se vším všudy,“ prohlásil Martin Koukal k vývoji finále sprintu dvojic.
Koukal radši některá svá slova nedokončil. Ale nabroušený byl pěkně. A co se vlastně při závodu kazilo? Dušan Kožíšek zlomil hůlku a na dalším úseku upadl.
„Někdo mě asi ťuknul do hůlky a nějak jsem si ji píchnul, vůbec nevím. To je takový fofr, že člověk kolikrát ani neví,“ říkal Dušan Kožíšek, který marně hledal příčiny obou nešťastných událostí.
Pokud si vyhodnotíme pozávodní vyjádření Dušana Kožíška, můžeme říci, že možná hledal lehčí výmluvu, kterou by alespoň částečně omluvil své ‚chyby'.
„Já jsem se to potom snažil dojíždět a dost jsem se vyčerpal. Určitě to stálo nějaké síly i Martina, aby to docvaknul. I když možná tam ta skupinka taktizovala, takže to bylo snazší ji dojet, na rozdíl od té mé, kde to většinou Vittoz tahal tempově."
V podstatě stejně jako Kožíšek popsal průběh finále také druhý člen české dvojice Martin Koukal.
„Ten pád stál Dušana síly. Dušan potom v posledním kole odvlál, přijel se ztrátou. Samozřejmě ty jeho pády stály síly i mne, protože místo toho, abych si tam jen tak chodil a šetřil síly na ten závěr, jak to dělali ti nejlepší soupeři, tak jsem vždycky musel na startu každého kola zabrat, abych to dojel.“
Před čtyřmi lety na hrách v Turíně prohlásil Koukal po týmovém sprintu, že se cítil dobře, ale že chyběla vyrovnanost. Teď jen konstatoval: „Jednou jsme spolu s Dušanem měli štěstí, letos máme smůlu.“
Zvláštní konverzace v cíli
Podivná ale byla jiná záležitost. Zatímco většina ostatních dvojic procházela mixzónou společně, Češi si jen v cíli podali ruku, prohodili pár slov a šli si po svých.
„Jen tak jsme si plácli a nějak jsme asi moc nic neříkali. Martin je z toho asi hodně zklamaný. Pro mne je šesté místo takový průměr. Nejsem zklamaný ani kdovíjak nadšený. Jsem rád, že to bylo do šestého. Ale samozřejmě jsem si přál medaili,“ konstatoval Dušan Kožíšek.
A co řekl ke stejné situaci Martin Koukal? „My jsme spolu ještě nemluvili, já nevím, kde Dušan je. Dušan mi řekl, že dobrý, a zmizel. Já jsem myslel, že ho potkám na převlékání. Nevím, kam se zdejch.“
Čeští reprezentanti tak asi probírali závod až posléze v servisních buňkách. Nejspíš se shodli na hodnocení, které pronesl Martin Koukal: „Šesté místo je špičkový výsledek na olympiádě, asi. Ale bylo na víc!“
I přes pokusy obou o diplomatické vyjadřování je lepší už nerozebírat otázku, čí byla vina, že nakonec o vysněnou medaili nebojovali.
