Pod pravěkými mohylami se zachovala původní půda, zjišťujeme z ní tehdejší výnosy, říká archeolog

Z doby před šesti tisíci lety se nám toho dochovalo málo, co ale zůstalo, jsou v krajině rozeseté mohyly. Půdu pod nimi zkoumá rostlinný ekolog Michal Hejcman z České zemědělské univerzity: „Zachovaly se totiž pod nimi často původní půdy, které mohyla překryla a chránila. A to je pro nás velmi cenný zdroj informací. Díky různým chemickým metodám jsme schopni analyzovat třeba úrodnost tehdejší půdy.“

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Michal Hejcman s dutou tyčí s půdním profilem pro chemickou analýzu

Michal Hejcman s dutou tyčí s půdním profilem pro chemickou analýzu | Foto: Ondřej Ševčík | Zdroj: Český rozhlas

A z úrodnosti se vědci dozví to, jak výnosné bylo pěstování různých plodin. „Výnosnost odhadujeme na základě vlastních pokusů s pěstováním plodin, které se tady v eneolitu vyskytovaly. Jsou to třeba pšenice jednozrnky a dvouzrnky,“ přibližuje Hejcman.

Přehrát

00:00 / 00:00

K čemu sloužily a jak v současné krajině vypadají mohyly našich předků staré 6 tisíc let

Eneolit je pozdní doba kamenná, česky také doby měděná.

„Na našem území je vymezeno lety asi 4500 až 2200 před Kristem. V té době dochází k výrazným proměnám lidské společnosti. Mění se způsob zemědělství, obhospodařování polností, rituální svět, zkrátka celý způsob života,“ vysvětluje v pořadu Leonardo Plus archeolog Petr Krištuf ze Západočeské univerzity v Plzni.

Mohyly mimo sídliště

Všechny lidské aktivity do půdy přináší různé prvky, nastiňuje Hejcman, co vědce zajímá: „Zajímavý je fosfor, protože je většinou půdě imobilní, nevyplavuje se. Když člověk někde sídlí, tak nanáší organickou hmotu do lokality, a to třeba ze dřeva na otop, z krmiva pro dobytek, jídla pro sebe. A to všechno je spojeno s akumulací fosforu, který tam zůstává po tisíce let.“

„Podle fosforu poznáme třeba lokalitu, kde byla pravěká osada. Zjistíme tak její rozsah,“ zdůrazňuje.

Z analýzy fosforu v půdě se dá poznat i to, kde stály pravěké mohyly: jestli v osídlené oblasti, nebo mimo osady.

„Můžeme díky tomu třeba potvrdit teorii, že mohyly stály stranou, aby nadneseně řečeno nebožtíci nestrašili živé lidi. Z našich analýz na Podřipsku se ukazuje, že mohyly opravdu stály mimo sídlištní areály,“ prozrazuje Hejcman, co se vědci zatím dozvěděli z výzkumu chemického složení půdy u hory Říp.

Zajímá je také vnitřní obsah jedné z nejzachovalejších eneolitických mohyl v Čechách.

Poslechněte si celé Leonardo Plus.

Ondřej Ševčík, Kateřina Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme