O jednom z agentů-chodců se dá říct, že byl jako filmový Rambo. Konec je jiný, naznačuje historik
Když se do vedení státu dostali komunisté, staly se naše státní hranice nepropustné. Lidé nesměli cestovat na Západ, a to ani jako turisté. A co víc, tvrdě byly trestány nelegální přechody hranic těch, kteří utíkali za svobodou nebo si tak jen chtěli zachránit holý život. Přestože dobová propaganda dokola opakovala, že se ze strany státu jedná o ochranu před narušiteli ze Západu, všem bylo jasné, že šlo o izolaci občanů Československa.
Tehdy se objevily termíny jako „kurýr“ nebo „agent-chodec“, které vlastně navazovaly na fungování československých zpravodajských služeb z dob předválečných.
V komunistickém slovníku existovaly dokonce dva typy agentů-chodců: ti, které komunisté vysílali na Západ sami, a pak „ti druzí“, kteří na Západě pracovali pro zahraniční zpravodajské služby a chtěli pomáhat návratu demokratických principů a svobod do své rodné země.
„Mezi jejich úkoly patřilo získávání informací vojenského a hospodářského charakteru, vytváření sítě spolupracovníků a také diverzní a sabotážní akce. A také převáděli lidi přes hranice na Západ,“ vysvětluje host pořadu historik Jaroslav Rokoský.
Souhrou okolností se mezi agenty-chodce dostal i Štěpán Gavenda, který bydlel v severočeském Jirkově.
„Pracoval jako strojní zámečník, měl za sebou těžké dětství a dospívání a za okupace se zapojil do protinacistického odboje. Zásadní ale bylo, že mu rozhodně nechyběla kuráž a odvaha,“ říká Rokoský.
Gavenda alias Rambo
A jaké byla Gavendovy začátky na Západě? „Byl podnikavý. Nejdřív začal přes hranice pašovat cigarety – to byl tehdy žádaný artikl. Také doručoval dopisy rodinám uprchlíků, převedl přes hranice několik lidí a po půl roce dostal nabídku pracovat jako kurýr pro americkou zpravodajskou službu. Vykazoval nevšední nadání, plnil úkoly pohotově, rychle dokázal reagovat, vybudoval několik zpravodajských sítí a přes hranice převedl zhruba 60 lidí,“ odpovídá historik.
Štěpán Gavenda byl ale zatčen, a to kvůli zradě. Čekaly ho kruté výslechy, po kterých se dostal až před soud. Ten ho odsoudil – bylo to 23. června 1950 –, k trestu smrti.
23:49
Každý totalitní režim je slabý a zbabělý. Bojí se svobody a revolty, tvrdí historik
Číst článek
Z oprátky vyklouznul díky prezidentské amnestii, přesto ho čekal doživotní trest v těžkém žaláři. „Vězněn byl na Pankráci, na plzeňských Borech, ve Valticích a Leopoldově,“ uvádí historik.
Opět se mu ale podařil „kousek“ hodný filmového Ramba – společně s několika spoluvězni se proboural zdí a všichni utekli. Osud štvance, který se s několikerým nasazením dostal znovu na Západ, měl nečekanou otočku. Tam ho totiž podezírali, že se stal agentem komunistické Státní bezpečnosti.
Pro Gavendu to byla těžká rána, chtěl své jméno očistit splněním několika obtížných zpravodajských úkolů na území Československa.
Nebezpečné individuum?
Dařilo se mu, ale při cestě na Západ na území tehdejší NDR uklouznul na mokré trávě a zase ho zatkli. Putoval znovu do československého vězení a před soud. V obžalobě tehdejší generální prokurátor Václav Aleš řekl: „Je to nebezpečné individuum, které je třeba zneškodnit.“
Gavenda tak byl podruhé v životě odsouzený k trestu smrti, bohužel napodruhé ho už popravili. Stalo se to 28. června 1954, bylo mu 34 let.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli nebyl nějaký „Rambo“ i mezi našimi agenty-chodci, historik Jaroslav Rokoský odpovídá: „S jistou nadsázkou můžeme říci, že opravdu byl. Nebyl to čítankový hrdina, ale nikdy se nevzdával, podobně jako filmová postava ,Rambo‘. Gavenda v sobě hluboce zakořeněný smysl pro spravedlnost a čest, a to ho stálo život.“
Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu v úvodu článku.
