Běda přemoženým! Keltové se šklebí, jejich úskok však zmaří bdělé posvátné husy
Byli to hrozně divní válečníci, kteří v první čtvrtině 4. století před Kristem dobyli Řím. Nosili kalhoty, což bylo ve Středomoří krajně nezvyklé. Bojovali do půl těla nazí a bili se jak šílenci. A aby se dostali do stavu válečného běsnění, používali před bitvou osvědčených technik: křičeli, ječeli, troubili na rohy a trubky, zpívali, tančili a všelijak se šklebili.
Římané jim říkali Galové. Dnes je známe pod souhrnným názvem Keltové. Jedna jejich odnož, Bójové, v překladu Strašní, žila kdysi dávno v Čechách, takže je pravděpodobné, že v žilách mnoha z nás koluje zředěná keltská krev.
BĚDA PORAŽENÝM...
… neboť si musí být vědomi, že podmínky diktuje vítěz. A ten při jejich stanovování může, ale také nemusí být velkorysý. Výrok se připisuje keltskému dobyvateli Říma Brennovi.
V každém případě máme v Čechách stejnou náchylnost k pivu a kardiovaskulárním chorobám jako Velšané a Skoti. Po Keltech jsme podědili i jména mnoha řek – třeba Ohře či Jizery. Stejně tak nejrůznější Týny, Týnce a Týniště, které se odvozují od keltského slova dunum (opevněné sídlo).
Bójové byli mezi keltskými válečníky, kteří pod králem Brennem (což je patrně jen titul, nikoli jméno) vytrhli na Řím. Bylo jich na třicet tisíc a roku 390 před Kristem (anebo snad roku 387 či 386) se Říma zmocnili. Téměř celé město vyplenili a spálili, to dokládají i archeologické nálezy. Odolala jen pevnost na pahorku Capitoliu (Kapitol), kterou zachránily posvátné husy. Probudily svým kejháním spící obránce, a ti srazili keltské útočníky ze skály.
Po půl roce měli Keltové Říma dost. Kosil je mor, bylo jim horko, obtížně si obstarávali jídlo. Nadto dostali zprávu, že jejich vlast ohrožuje nepřítel. A tak se s Římany dohodli, že z města odejdou, dostanou-li tisíc liber zlata - zhruba 327 kilogramů.
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
Při vážení zlata Keltové hanebně fixlovali, schválně dodali těžší závaží. A když proti tomu Římané protestovali, přihodil Brennus zpupně na váhu ještě svůj dlouhý, široký a dobře tvrzený železný meč. Podle historika Livia to doprovodil slovy „Běda přemoženým!“ (Latinsky Vae victis!)
Brennova lekce zní: poražení nemají nárok na spravedlnost, podmínky určuje výhradně vítěz, přemožení mohou jen doufat v jeho dobrou vůli.
Římané si to ponaučení dobře zapamatovali. Vůči poraženým se zpravidla chovali s cynismem, jenž za tím Brennovým nijak nezaostával.
