Decimovat? Kdo vyvázl smrti, dostal ječmen. A vystrčili ho před tábor
Slovo decimovat používáme s nadsázkou. Říkáme, že nás při procházce zdecimoval pes, že Dolní Kotěhůlky v přátelském zápase úplně zdecimovaly Horní Lhotu. Slovník cizích slov praví, že decimovat rovná se hubit, zhubit, ničit, zničit, oslabit, oslabovat. A také popravit či popravovat každého desátého - což je původní význam výrazu decimace. Byl to nejtěžší trest užívaný v římské armádě.
Zdecimována mohla být menší či větší jednotka: kohorta (500 až 800 mužů) nebo i celá legie (v císařském Římě 5500 až 6000 vojáků).
DECIMACE
Drastická forma snižování stavů římské armády. Vylosované jedince z provinilé jednotky ubili kolegové kyjem. (Tacitus, Letopisy, Kniha III.)
U jednotky, která byla odsouzena k decimaci, se losovala jména a každý desátý vylosovaný přišel o život. Ostatní byli potrestáni už tím, že místo pšenice fasovali ječmen. A než se rehabilitovali nějakou smělou vojenskou akcí, museli nocovat mimo tábor.
Decimování mohli velitelé nařídit u jednotky, která se vzbouřila nebo prchla z boje. Za stejné provinění bylo možné udělit i jiný trest: rozpustit legii a nařídit, aby se zapomnělo na její název. Toho se vojáci obávali nejvíce, protože to považovali za nejpotupnější trest.
Legionáři mohli být rovněž odsouzeni k degradaci (snížení hodnostního stupně či převelení k jiné, méně ceněné jednotce), k snížení či pozastavení platu, k propuštění z armády, k vypovězení ze země či k tělesnému trestu.
Hlídky, které opustily přikázané stanoviště, a dezertéři byli buď ukamenováni, nebo ubiti holemi či metlami. Tomu se říkalo fustuarium.
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
Římští velitelé byli tvrdí i na vlastní potomky. Tak například vojevůdce Titus Manlius Torquatus Imperiosus dal syna „před zraky vojska zbít pruty a pak stít sekyrou, protože – ač zvítězil – bojoval s nepřítelem proti rozkazu otce“. (Sextus Julius Frontinus, Válečné lsti, Kniha IV.)
Železná kázeň, nutná podmínka římských výbojných válek, se udržovala jak v republikánských, tak v císařských legiích. Vane z ní děs. Oddálila však pád Říma o několik staletí. A impérium by bez ní bylo mnohem menší.
Což by mu, mezi námi, jenom prospělo.
