Jak si Češi a Slováci dělili ambasády: bazén na půl i pohrůžka odříznutí od kanalizace
Historie Československa se před 25 lety pomalu uzavírala a do vzniku nástupnických států už zbývaly jen hodiny. Československo zanikalo podle ústavního zákona z 25. listopadu 1992, rozdělení řešila řada smluv, které Česká a Slovenská republika uzavřely.
Tři dny před koncem zmíněného roku podepsali federální ministr zahraničí Jozef Moravčík a ministři mezinárodních vztahů obou republik Josef Zieleniec a Milan Kňažko dohody o dělení majetku v zahraničí.
„To čítalo 941 smluv, které vážily 196 kilogramů,“ vypočítává Bohumil Starý z ministerstva zahraničí. Podle počtu obyvatel se majetek dělil v poměru 1:2, dodává pro Radiožurnál Jan Šarboch ze stejného ministerstva.
Poměr 1:2
„Jeden díl majetku dostane Slovenská republika, dva díly Česká republika. Nemovitosti byly ještě rozděleny do třech kategorií: v první byly ty, o které měly zájem oba dva státy – tam byly hlavně evropské země jako Francie, Anglie, pak Spojené státy a Rusko“, vysvětluje Šarboch.
„Ve druhé kategorii byly nemovitosti, o které byl také zájem, ale státy byly ochotné ustoupit. Ve třetí to byly země, kdy si řekli: my tam chceme být, druhá strana tam být nechce,“ dodává.
Granáty v celnici a málem rozřezaná lípa bratrství. Starý Hrozenkov vzpomíná na rozdělení Československa
Číst článek
Československo v cizině často využívalo několik budov. Vedle velvyslanectví a rezidence velvyslance měla leckde svou budovu i obchodní mise. Například v Havaně tak Česká republika převzala budovu velvyslanectví, zatímco Slovensko umístilo své velvyslanectví do rezidence velvyslance.
„Myslím si, že to bylo z 90 % rozděleno k oboustranné spokojenosti,“ říká Jan Šarboch. Ne všude se oba státy hned dohodly. Problém byl třeba v turecké Ankaře.
České a slovenské 'vody'
„Slovenská strana požadovala bazén, který byl přidělen české rezidenci a po celodenních jednáních nepomohlo ani přerušení na oběd a v této bezvýchodné pozici jsem navrhl řešení vést hranici mezi oběma pozemky prostředkem bazénu, což je nestandardní, ale ten záměr byl, že by se bazén zasypal, a ta hranice by se vedla rozumnou cestou,“ vzpomíná Bohumil Starý.
Řešení, byť kuriózní, mělo ještě pokračování. Starý se jím už zabýval v Aténách, které byly další zastávkou na jeho cestě přidělení majetku federace v zahraničí.
Klaus a Mečiar vzpomínali na rozdělení Československa. 'Máme se raději než dřív'
Číst článek
„Přišel telefon z Ankary, že slovenská strana v tu chvíli nedodržovala dohody o poskytnutí technologických zařízení vytápění našeho objektu. Mně v tu chvíli, po zvážení situace, nenapadlo nic jiného, než sdělit našemu vedoucímu úřadu, ať slovenské straně řekne, že pokud Slovensko nepřistoupí na dodržení naší dohody, budeme nuceni v rámci reciprocity odmítnout přijímání splaškových vod ze slovenského objektu. Což zapůsobilo, protože za další hodinu přišel další telefon z Ankary, že v objektu máme teplo a všechno je zachráněno,“ zavzpomínal na dělení majetku Bohumil Starý.
'Každý jedno schodiště'
Netradiční bylo i rozdělení budovy v Sofii. „Nastal problém, jak tu budovu, která je šestipatrová, rozdělit. Nakonec jsme se rozhodli, že ji rozdělíme vertikálně, aby každá země dostala svoje schodiště, aby měla přístup do všech pater,“ objasňuje Jan Šarboch z ministerstva zahraničí.
V Londýně si Česko i Slovensko kdysi společný objekt rozdělily. Britská královna to ale jaksi nechce vzít na vědomí.
„My ten objekt máme najatý od královny na 99 let a správa královského majetku dodneška nerozdělila ten majetek mezi Českou a Slovenskou republiku. Britská strana zastává názor, že ho republice dala celý, a že se po uplynutí 99 let buď nájem prodlouží zase celý, nebo se celý objekt vrátí,“ dodává Šarboch.
