Světová válka na dotek. Belgie si připomíná sto let od bitvy u Yper
Bitva u Yper během první světové války je dodnes symbolem barbarského válčení pomocí smrtelných bojových plynů. Její nejkrvavější, třetí část, se začala odehrávat přesně před sto lety. V místech bojů se v den výročí konají pietní akce. Součástí vzpomínkových akcí je i možnost zažít na vlastní kůži bojové podmínky na bitevním poli.
Na půl milionu mrtvých při bojích na západě Belgie si připomínají zástupci obou válčících stran a jejich potomci.
Dunění bomb, díry v zemi, ostnatý drát, zákopy a v nich špinaví unavení vojáci bojující o kus zcela zničené rozbahněné země. Tak vypadala první světová válka před sto lety u belgického městečka Passendale, známějšího pod anglickým názvem Passchendaele. Právě o něj se v třetí bitvě u Yper bojovalo.
Měsíční krajina
„Musíte si představit, že tady nezůstalo stát vůbec nic. Všechno bylo rozbombardované. Celý region byla jedna velká bažina a vypadal jako měsíční krajina. Výstižnější je ale spíš jako peklo,“ popisuje pro Radiožurnál ředitel válečného muzea v sousedním Zonnebeke Steven Vandenbussche.
Muzeum stojí v místech tehdejší bitvy a k jejímu stému výročí vybudovalo ve svém okolí věrnou kopii bitevního pole. Návštěvníci jím mohou procházet po úzké dřevěné cestičce, zatímco okolo nich se členové historických klubů v dobových uniformách plazí po bojišti a znovu svádějí boje mezi britskou a německou armádou.
„Vlastní prožitek považujeme za hrozně důležitý. V našem muzeu si můžete také vyzkoušet, jaké to bylo žít v zákopech nebo ve válečném bunkru. Domníváme se, že návštěvníci díky tomu lépe pochopí, jaký byl život vojáka ve válce.“
Před sto lety to na vlastní kůži poznal i mladý Brit Michael Horner. Z válečných jatek na západě Belgie se nevrátil a nikdy se nenašlo ani jeho tělo. Jeho jméno je zapsáno s tisíci dalšími spolubojovníky se stejným osudem na zdi nedalekého válečného hřbitova Tyne Cot.
Vzpomenout na něj přijel jeho prasynovec, 85letý John Downing. „Jsem první z naší rodiny, kdo sem přijel. Nikdo z mých předků si to nemohl dovolit. Michael tady přišel úplně zbytečně o život jen kvůli soupeření tehdejších velmocí,“ říká vojákův příbuzný.
Polévka i pro Němce
„Tenhle konflikt se dotknul prakticky každé rodiny v Británii a každá k němu má svůj osobní vztah. Přes tenhle osobní příběh se většina Britů na první světovou válku dívá. Zajímá je, co jejich příbuzní dělali, kde bojovali. A proto jich také tolik přijíždí na místa, jako je toto,“ vysvětluje 19letý Jack Simm v dobové uniformě britského armádního kuchaře.
Utrpení vojáků bylo enormní. Před 100 lety Němci v Belgii poprvé použili yperit
Číst článek
S kolegy z klubu vojenské historie obsluhuje polní kuchyni. Na rozdíl od svých předchůdců ochotně nalévá polévku také nepřátelským vojákům v německých uniformách.
Na sobě ji má i Ralf Bäuerle ze Stuttgartu. „Naším hlavním cílem tady není předvádět válku, ale upozorňovat na její hrůzy a přispět k porozumění mezi národy.“
Ukázkou těchto hrůz spojených s užíváním bojových plynů a zároveň příkladem zbytečně promrhaných stovek tisíc lidských životů byla podle historiků právě třetí bitva u Yper v roce 1917.
„Pro Brity to bylo symbolické vítězství, které ale ve skutečnosti žádným vítězstvím nebylo. Navzdory obrovským ztrátám získali jen osm kilometrů území a za půl roku o něj znovu přišli. V důsledku to tak byla spíš velká prohra,“ vysvětlil pro Radiožurnál ředitel válečného muzea.
