Indonéské Borneo přišlo o celou čtvrtinu deštných pralesů za jediný rok. Kvůli palmovému oleji, říká ekolog
Obliba palmového tuku v potravinářství a chemickém průmyslu si vybírá vysokou daň. Kácí se obrovská území deštných pralesů, se kterými mizí nejen „plíce Země“, ale i další fauna a flóra. Původně primatolog, etolog a ekolog a dnes výzkumný pracovník České zemědělské univerzity v Praze a ZOO Ústí nad Labem Stanislav Lhota se snaží deštné pralesy Indonésie zachraňovat. Nyní byl hostem Interview Plus.
„V Indonésii je 55 procent palmových plantáží zakládáno na úkor deštných pralesů, a to je dokonce víc než v Jižní Americe, o které se mluví víc,“ říká ekolog Stanislav Lhota.
Přitom je tam prý už dnes plno zdevastovaných oblastí, kde by se palma dala dobře pěstovat, ale firmy si raději vyberou kvalitnější a úrodnější půdu, která zbyde po vykácení lesa.
Vykácením ale devastace krajiny nekončí. „Obrovské plantáže mají až několik tisíc hektarů, což je pro představu rozloha okresu v ČR. Plantáže se pak stříkají herbicidy, hnojí se močovinou, takže jsou zdrojem chemického znečištění, a k tomu se mění schopnost zadržovat vodu celé krajiny širokého okolí. Ani to není vše, protože pak zanikají indonéské korálové útesy a celá země je týraná i donedávna nepoznanými povodněmi,“ vypočítává. Veškeré důsledky takového drancování krajiny jdou ale v celé nahotě vidět až po letech.
Je to rychlé, bohužel
Cesta do záhuby prý může být extrémně rychlá. „Trvalo to jediný rok a Borneo, kde působíme už zhruba 14 let, přišlo o celou čtvrtinu svých pralesů. Nyní se nám daří celý proces zpomalit, protože se podařilo prosadit plno regulací. Firmy je samozřejmě pomalými krůčky obcházejí, ale proces založení plantáže s navázaným spotřebitelským průmyslem už netrvá několik měsíců, dokonce pár let.“
Ochrana životního prostředí je sice krásná věc, když ale nemáte co jíst, nestojí až na druhém místě?
„Zdroj obživy to jistě je, protože palma olejná poskytuje větší zisky oproti tradičním plodinám. Ale jedním z důvodů je, že potřebuje míň pracovní síly. Takže jen část obyvatel na plantážích pracuje, ale zbytku už nezůstala zemědělská půda, která by je mohla živit. Takže dalším důsledkem jsou výrazné třídní rozdíly, které tam dřív nebyly.“
Jedete hodiny a nevidíte nic než plantáž
Podle údajů organizace Greenpeace se více než polovina všech světových plantáží palmy olejné nachází na území dvou států: Malajsie a Indonésie. Je to poznat i prostým okem?
„V Indonésii to až tak nepoznáte, protože je tam chytře zakládají bokem od hlavních komunikačních tepen. V Malajsii, kterou protínají skrz na skrz, je ale vidíte, respektive jedete hodiny a hodiny a nevidíte nic jiného než plantáže.“
A co je na tom nejhorší, většina zisku z plantáží palmy olejné z Indonésie, Sumatry nebo Malajského poloostrova neslouží ke zbohatnutí zemí samotných, ale ve většině nadnárodních korporací potkáte Indy a Číňany. Proslýchá se, že právě Čína si takto buduje zdroje pro svou ekonomiku. Projekt dostal název Jeden pás, jedna cesta, taky se mu říká Nová Hedvábná stezka.
„Je to tak. Stačí se podívat na mapu projektu a uvidíte pavučinku, která prochází východní Evropou, Afrikou, Asií až do Austrálie. Všechny nitky se ale sejdou ve východní Číně, která tak získá přísun přírodních zdrojů prakticky z celé polokoule,“ dodává Stanislav Lhota.
