Česko digitalizuje, ale každé ministerstvo zvlášť. Je potřeba to sjednotit, říká expertka z Česko.Digital
Digitalizace se v Česku dlouho podceňovala, ale současná vláda jí dává prioritu. Přesto chybí systematický postup a prozákaznický přístup. „Digitalizace má zjednodušit práci. Ideální služba je taková, o které vůbec nevím, protože mi třeba stát připraví daňové přiznání a já jenom zaplatím,“ poukazuje v pořadu Osobnost Plus spoluzakladatelka expertní komunity dobrovolníků Česko.Digital a Byro Eva Pavlíková.
Česká republika podle mezinárodního srovnání v digitalizaci dlouhodobě zaostává, podle Indexu digitální ekonomiky a společnosti je na 20. místě z členů Evropské unie. Ale podle informací z loňského roku služby eGovernmentu využívá 76 procent občanů.
„Služby se neustále zlepšují. Možná tak jenom žijeme ve světě, ve kterém by šlo pořád něco zlepšit, ale co se týká těch stávajících služeb, na tom jsme dobře,“ hodnotí Pavlíková a mezi příklady dobré praxe uvádí elektronickou dálniční známku, e-recept nebo portál Jenda pro vyřizování sociálních dávek.
Naopak zlepšit by se podle ní měla systematičnost při zavádění digitálních nástrojů a spolupráce mezi resorty.
„Existují jednotlivé pokusy a jsou to ostrůvky pozitivní deviace. Prostor ke zlepšení vidím v tom, aby služby nevznikaly nahodile, ale aby to byl systematický přístup,“ navrhuje. „Každé ministerstvo, dnes jich máme 15, si chce dělat svoji službu. Potřebovali bychom, aby bylo jedno místo, kde se přihlásím a službu si můžu odbavit.“
Změna myšlení
Jenže v českém prostředí se k digitalizaci přistupuje jako k politické agendě, kterou si chce každá vláda udělat po svém, a proto navzdory peticím odborníků chybí systematický postup.
„Poptávka po sjednocení služeb tady je, ale zatím nevidím hlavu, která by řekla: Chci, aby toto byla priorita, abychom všechny služby shromáždili na jedno místo a tam je tvořili,“ podotýká.
Téměř polovina lidí chce elektronicky komunikovat s úřady. Nárazově tuto možnost využívá čtvrtina
Číst článek
Digitalizace by přitom mohla ušetřit peníze i papírování a ve výsledku by mohla zefektivnit fungování institucí i státu jako celku. Logicky také podporuje myšlenku zeštíhlení státu.
Problém českých pokusů ale tkví v přílišném důrazu na proces zavádění a podcenění lidského faktoru.
„Digitalizace není jenom vývoj softwaru, ale je to změna myšlení, změna práce,“ vysvětluje Pavlíková a dodává, že mimo jiné kvůli nedostatečné kooperaci s úředníky selhala i digitalizace stavebního řízení.
„Pokud uživatelům, kteří jsou 20 let zvyklí něco dělat, nabídneš nový systém a neřekneš jim, v čem jim to zjednoduší práci, a oni to zároveň nepocítí, tak je ten projekt odsouzený k neúspěchu.“
Samozřejmé jsou i technické problémy, protože žádná dobrá inovace nevznikla na první pokus, zdůrazňuje expertka. Zpětně je proto nezbytné analyzovat chyby a nedostatky, což ale není politicky atraktivní.
Prozákaznický přístup
Další překážkou, se kterou se digitální nástroje v České republice musí vyrovnávat, je nedůvěra uživatelů v jejich spolehlivost spojená s obecnou nedůvěrou občanů ve stát.
„Report OECD z loňského roku ukazuje, že co se týká důvěry v politiky, jsme bohužel bezkonkurenčně nejhorší. Aktuálně jsme na 14 procentech,“ dokládá Pavlíková. O něco lepší je důvěra v instituce, ke které se přiznává necelá polovina Čechů.
24:01
Rezistence státní správy vůči změně je velká. Digitalizaci komplikují změny zákonů, myslí si Koubský
Číst článek
Z toho důvodu je potřeba občanům ukázat, jak s daty a osobními informace v digitálním nástrojích stát nakládá a k čemu je potřebuje. Pokud uživatelé nemají kontrolu a nevěří dané aplikaci, nebudou ji používat, i kdyby byla užitečná, připomíná expertka.
Problémem, který je ale v Česku silně rozšířený, je podle ní digitální vyloučení, které roste s věkem. Starší lidé často nemají přistup na internet, nebo neumí používat nové technologie a k důležitým informacím se vůbec nedostanou. A právě proto je podle Pavlíkové potřeba budovat prozákaznický přístup k občanům a uživatelům digitálních nástrojů.
„Nedonutíš sto procent lidí, aby se přihlašovali elektronicky, a vlastně to ani nechceš,“ uzavírá Pavlíková. „Chceš na tom uspořit. Ale potřebuješ taky, pokud se někdo nemůže přihlásit, abys ho zajistil. Proto máš kombinaci lidí, kteří jsou ochotni informace předat elektronicky, a zároveň vybrané skupiny osob oslovuješ osobně.“
Jak v Dánsku fungují digitální nástroje a proč bychom se jimi měli inspirovat? Jak může stát motivovat občany, aby využívali digitální služby? A jak výraznou roli v digitalizaci hraje post vicepremiéra pro digitalizaci? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Michael Rozsypal.
