Cenu za medicínu často dostává základní výzkum, míní vědec. Co předchází udělování Nobelových cen?
Svět už zná jména prvních letošních laureátů Nobelovy ceny. Co ale rozhodnutím o jejich udělení předcházelo, se dozvíme nejdřív za padesát let. Nobelovské archivy se totiž odtajňují až s velkým odstupem. O tom, co se v nich dá zjistit o zákulisí udělování vědeckých cen, prozradil v rozhovoru bývalý člen nobelovských výborů a autor pěti knih o historii Nobelových cen, švédský vědec Erling Norrby.
V čem je archiv nobelovských výborů cenný?
Myslím, že jsou to drahocenné dokumenty, protože v reálném čase zachycují stav poznání v dané době. Je docela těžké se rozpomenout po padesáti letech, co jsme tehdy znali a co jsme ještě nevěděli. Vidíte, jak poznatků přibývalo a jak se postupně buduje poznání v přírodních vědách.
Poslechněte si rozhovor Martina Srba s švédským virologem Erlingem Norrbym, bývalým členem
Jak vypadají dokumenty, které si můžete v archivu přečíst?
To, co dostanete, jsou recenze, které sepsali členové komise. Nejsou tam záznamy diskusí. V knize, kterou právě píšu, jsem zachytil případ, kdy tajemník výboru pro medicínu vyjmenovává několik kandidátů. To se dřív nestávalo.
Ve fyzice a chemii je situace jiná v tom, že navrhují čtyři nebo pět oblastí vědy a pak rozhodují: tento rok oceníme tuto nebo jinou oblast. Na tom je vidět, jaká témata byla tehdy žhavá.
Byl jste postupně členem výboru ve všech třech vědních oborech, ale profesně nejblíž asi máte k fyziologii a medicíně…
Stal jsem se profesorem virologie na Karolinském institutu v roce 1972 a z nějakého důvodu mě hned příští rok výbor pozval jako přidruženého člena. Takže teď, když píšu o Nobelových cenách z let 1972 až 1974, tak si čtu svoje vlastní recenze. (smích)
Byla to fantastická práce, protože nešlo jen o diskuse, ale hlavně o spolupráci – najít jednomyslnou shodu. Po letech jsem se stal stálým tajemníkem akademie věd, která vyhlašuje ceny za chemii a fyziku, takže jsem tu organizaci poznal z různých perspektiv.
Byly Nobelovy ceny vždycky tak prestižní jako dnes?
Uvědomte si, že v té době nikdo nechtěl mezinárodní ceny. Ani švédský král neměl rád Nobelovy ceny. Měli jsme přece hodnotit národní kolegy, ne mezinárodní. Ale je to tak nastaveno. Nominace přicházejí na pozvání výborů, nad celým procesem mají kontrolu.
Snažíme se využít všechny poznatky vědy a vybrat ty nejlepší kandidáty, ale je to čím dál náročnější. Věda nesmírně roste a silných kandidátů je mnoho. V oboru fyziologie a medicíny se kliničtí lékaři snaží prosazovat kandidáty z medicíny, ale většinou cenu dostává základní výzkum.
Nobelovu cenu míru získala vůdkyně venezuelské opozice. Trump neuspěl
Číst článek
Právě dokončujete knihu o Nobelových cenách z let 1972 až 1974. Co se tehdy dělo zajímavého?
Tyhle tři roky jsou velice zajímavé. V roce 1972 se cena za chemii týkala struktury proteinů a to je dodnes živé téma – i minulý rok byla cena spojená se strukturou proteinů.
Cenu za fyziologii a medicínu dostal objev struktury imunoglobulinů. Imunologie je velmi produktivní obor, asi jedna sedmina ze všech udělených cen. A přece mám celou kapitolu imunologů, kteří nikdy cenu nedostali.
V roce 1973 byla udělena cena za výzkum chování, etologii. Ta byla politicky komplikovaná. Naopak v roce 1974 to byla čistá cena – objev struktury buněk. Dvě stě let předtím bylo objeveno jadérko v buňce, a pak to konečně vysvětlili v chemických pojmech, struktuře proteinů. Všechno to do sebe zapadá.
