New Scientist: Vstříc modři. Proč je nám v blízkosti vody tak dobře?

Vstříc modři. Proč je nám v blízkosti vody tak dobře?

Článek vydaný v magazínu The New Scientist. Napsala Catherine de Langeová, přeložil Daniel Dolenský. V češtině zeditovala Zuzana Marková.

Chladivý mořský vánek, jemné šplouchání vln nebo odlesk slunce na hladině. Všichni víme, že být ve vodě nebo v blízkosti vody uklidňuje. Věděli to i lidé ve viktoriánské Anglii, kde se mořský vzduch předepisoval jako léčba na melancholii. Věděli to i Francouzi, kteří po staletí posílali své nemocné k přírodním pramenům. Dnes už jim začínají dávat za pravdu i vědci.

Stále lépe si uvědomujeme, že pobyt v přírodě člověku svědčí. Máme stovky studií o pozitivních dopadech přírody na člověka, na jejichž základě teď proměňujeme zdravotní péči a upravujeme tvář měst tak, abychom dostali lidi co nejvíce ven, a tím pomohli vyléčit strasti, které s sebou přináší moderní život. Během našeho úprku do přírody s cílem nabrat fyzickou i duševní energii by ale bylo dobré se na chvilku zastavit a zamyslet se, kam vlastně míříme. Stále více se totiž zaměřujeme na zeleň, ale nejnovější výzkumy ukazují, že ještě lepší pro nás může být modř – tedy oblasti v blízkosti vody.

Představa, že příroda povzbuzuje našeho ducha, není nic nového. Japonská šinrin-joku, tedy „lesní koupel“, je starobylou tradicí, která nás všemi smysly propojuje s přírodou. Novou popularitu si tento koncept našel v 80. letech, kdy bylo prokázáno, že uklidňuje tělo i mysl, zpomaluje srdeční tep a snižuje hladinu stresových hormonů i krevní tlak.

Totéž potvrzují i epidemiologické studie, které ukazují, že lidé žijící v zelenějších oblastech se těší lepšímu duševnímu zdraví. Až donedávna ale nebylo zřejmé, jestli za to skutečně může příroda, nebo spíše to, že lidé, kteří jsou zdravější z jakýchkoliv jiných důvodů, si vybírají k životu zelenější místa. Mathew White z britské univerzity v Exeteru se se svými kolegy rozhodl zjistit víc, a proto se v roce 2013 pustil do zkoumání údajů o více než 1 000 lidech, kteří se v rámci Anglie přestěhovali. Zjistili přitom, že u těch, kteří se přesunuli do zelenějších městských částí, jsou ve významně větší duševní pohodě. Poprvé se objevilo potvrzení teze, že zeleň pozvedá naši náladu.

Dnes už máme důkazy o tom, že mentální vzpruha, kterou nám dává příroda, je mnohem víc než jenom štěstí a pocit blaha. Pobyt v přírodě zlepšuje mimo jiné také pozornost, kreativitu, paměť a mnoho dalšího. Také napomáhá spánku, svědčí lidem bojujícím s úzkostmi a depresí a zmírňuje symptomy různých poruch, jako je například ADHD. Těchto zjištění si všimly i vlády různých států, které se rozhodly prosazovat větší podíl zelených ploch ve městech, i někteří lékaři, kteří začali pacientům dokonce předepisovat trávení času v přírodě.

Není ale možné, že v tomto zaměření na ozdravnou moc zeleně něco přehlížíme? Myšlenka, že modrá je pro člověka lepší než zelená, se poprvé začala objevovat asi před deseti lety, kdy Susana Mourato z London School of Economics a George MacKerron z univerzity v Sussexu publikovali inovativní studii. Podařilo se jim získat ke spolupráci více než 20 tisíc lidí z celé Velké Británie, kteří jim s použitím aplikace pro chytré telefony v náhodných časech vyplňovali dotazník o tom, jak se cítí. Trik byl v tom, že dotazník museli vyplnit ihned poté, co jim dorazil.

Vědci získali více než milion vyplněných dotazníků, z nichž v kombinaci s informacemi o poloze telefonu zjistili, že lidé se cítili podstatně šťastnější, když byli v přírodě jakéhokoliv druhu než ve městě, a to i při přihlédnutí k faktorům, jako je den v týdnu nebo počasí. Tento efekt byl ale zdaleka nejsilnější na moři a na pobřeží.

Pobřežní oblasti se na stobodové škále štěstí umisťovaly asi o šest bodů výše než ty městské, což je podle výzkumníků zhruba stejný rozdíl jako mezi dotazníky, které respondenti vyplňovali, když byli zrovna na výstavě a při dělání domácích prací. Jiné typy přírodních krajin, jako například hory, vřesoviště nebo dokonce sladká voda, si vedly mnohem hůře a v porovnání s městy zaznamenávaly jen o dva nebo tři body lepší skóre.

Nejde ale přitom jenom o mořské pobřeží. V posledních několika letech se objevila řada různých projektů, které se zaměřily na mnoho rozmanitých modrých ploch. Jedním z nich je projekt BlueHealth, za nímž stojí konsorcium vědců z celé Evropy včetně Mathewa Whita. Jeho tým zjistil, že ve srovnání se zelenými plochami, jako jsou lesy a parky, jsou ty modré lepší pro naše fyzické i duševní blaho. Ovšem vůbec nejlepší jsou podle jejich výsledků regiony, které jsou na hranici obojího.

White upozorňuje, že osobní blaho člověka určují do mnohem větší míry jiné faktory, jako je to, jestli má práci, je spokojený v manželství nebo dokáže zajistit, že jsou jeho děti šťastné. Vedle toho jsou dopady pobytu v přírodě celkem zanedbatelné. I tak ale jeho výzkum prokázal, že život v blízkosti modrých ploch dokáže zabránit alespoň části problémů s duševním zdravím způsobených socioekonomickými rozdíly. Starší studie zelených ploch byl někdy kritizován proto, že se příliš úzce zaměřuje na střední třídu, ale již existují dvě velké studie, které ukázaly, že i nízkopříjmoví lidé žijící v blízkosti moře jsou duševně i fyzicky zdravější než by se očekávalo vzhledem k tomu, že jsou vystaveni závažným negativním faktorům, jako je nezaměstnanost.

To, že je pro nás pobyt v přírodě ozdravující, dává velký smysl, pokud se zamyslíme nad vlastní minulostí. Na začátku 80. let biolog Edward Osborne Wilson představil hypotézu biofilie, která říká, že náš mozek vyhledává kontakt s přírodou, protože v právě takovém prostředí se vyvinul – a toto prostředí je přitom velmi odlišné od toho, kde většina z nás žije.

Jiní vědci vysvětlují naši náklonnost k divoké přírodě teorií obnovy pozornosti. Ta v zásadě říká, že pobyt v přírodě obnovuje naši schopnost se soustředit. Pozornost se dá rozdělit na dva typy: bezděčnou, kterou zaujímají důležité či něčím zajímavé stimuly (například intimní rozhovor páru, který v kavárně sedí u stolku hned za vámi), a řízenou či volní pozornost, kterou se na něco aktivně zaměřujete (třeba knížku, kterou jste se snažili číst, než se ten rozhovor za vámi ukázal jako zajímavější). Druhý typ vyžaduje to, čemu psychologové říkají „řízení shora“, což znamená, že se naše jednání řídí našimi myšlenkami. Opačný typ, tedy „řízení zdola“, je ten, kde informace přicházející ze smyslů ovlivňují naše myšlení.

U řízené pozornosti musíme potlačit vše, co nás rozptyluje, což je duševně vyčerpávající. A právě tady pomáhá příroda. Ta je plná drobných atraktivních stimulů, které přitahují bezděčnou, zdola řízenou pozornost, jež umožňuje přemýšlejícím částem mozku si na chvíli odpočinout. Pokud jste někdy měli pocit, že vás pohled na krásný západ slunce nebo stromy vlnící se ve větru občerstvil, může to být proto, že pozorování těchto jevů umožňuje vašim shora řízeným procesům si trochu odpočinout a doplnit energii.

Modré plochy se často mění způsobem, který u zelených nezažijeme

To také pomáhá vysvětlit, proč se modré plochy zdají být ještě lepší než jakýkoliv jiný typ přírodní krajiny. Modré plochy, a zejména pobřeží, se často mění způsobem, který u těch zelených nezažijeme. Střídá se příliv a odliv, vlny se neustále rozbíjejí o břeh, slunce se třpytí na obzoru. Navíc se mění také okolní zvuky a dokonce i světlo, a to způsobem, se kterým se v parku ani v lese nesetkáte. Tyto změny v charakteru přírody nás uklidňují a dávají vzniknout tomu, čemu vědci říkají “jemná fascinace“. Ta odlákává naši pozornost od konkrétních myšlenek, jako mohou být podle Whitea třeba negativní úvahy spojené s depresí.

Různé studie také ukazují, že místa u vody motivují k jednání, které je v zeleni nemožné nebo vzácné – hraní si v písku, plavání, výlety na lodích a tak dále. Děti často říkají, že si s nimi rodiče více hrají a celkově si jich více všímají, když jsou u moře.  Ať už tyto oblasti navštěvujete s rodinou nebo přáteli, podobné aktivity podle všeho vytvářejí silné a pozitivní sociální zážitky – a dobře strávený čas je užitečný pro zlepšení nálady a osobní pohody. White se svými kolegy také zkoumal, jestli časté návštěvy modrých ploch v dětství ovlivňují duševní zdraví v dospělosti, a výsledky tohoto výzkumu budou již brzy publikovány.

Další a poněkud kontroverznější vysvětlení výhod vodních ploch se vrací ještě mnohem hlouběji do dějin naší evoluce. Většina evolučních biologů má za to, že lidé se začali vývojově odchylovat od ostatních primátů v době, kdy byli z lesa vytlačeni na savanu. V 60. letech 20. století ovšem přišel biolog Alister Hardy s teorií, že naši lidští předkové se přesunuli z lesů na pobřeží a začali se přizpůsobovat vodnímu prostředí. Tato takzvaná hypotéza vodní opice by mohla pomoci vysvětlit mnoho typických znaků člověka, jako je neobvykle dobrá schopnost plavat, převážně neosrstěné tělo nebo chůze na dvou nohách – protože nutnost držet hlavu nad vodou by byla velmi dobrou motivací pro to, naučit se chodit po dvou. 

O tuto hypotézu se dodnes vedou velké spory. I tak ale White uvádí, že máme bezpočet důkazů pro to, že naši předkové trávili hodně času ve vodě a v její blízkosti. Nejstarší známá lidská obydlí jsou plná odhozených mořských mušlí, což ukazuje, že naši předkové jedli stravu bohatou na proteiny, jež pomáhají s rozvojem mozku. To nemusí nutně znamenat, že bychom byli evolučně motivováni k tomu jezdit na dovolenou k moři, ale je zjevné, že vztah k vodě máme velmi hluboce zakořeněný.

Pokud máte to štěstí, že žijete u vody, nebo tam míříte za zaslouženým odpočinkem, existují různé způsoby jak její potenciální výhody využít na maximum. Výzkum Mathewa Whitea a jeho kolegů ukazuje, že nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím duševní zdraví není to, jak blízko přírodě žijete a kolik času v ní trávíte, ale to, nakolik jste s ní psychologicky propojeni. Může proto být lepší volbou vynechat piña coladu na lehátku a místo toho se do přírodního světa více ponořit například fotografováním, pozorováním ptáků dalekohledem nebo zkoumáním přílivových tůní.

Virtuální procházka

I pokud žijete ve městě, existují způsoby, jak výhod modrých ploch využít. Různé studie ukazují, že i obrázky přírody nebo dokumentární filmy dovedou pozitivní efekty napodobit, zlepšit náladu a zahnat nudu. Užitečná je také virtuální realita, která dokáže člověka vtáhnout do jiného světa. Jedna výzkum naznačuje, že lidé, kteří se vydali na procházku po pláži ve virtuální realitě, zatímco jim zubař trhal zub, cítili méně bolesti, úzkosti a stresu. Také byli mnohem ochotnější se následně k zubaři vrátit než ti, kteří se virtuálně procházeli po městě, nebo ti, kteří virtuální realitu nepoužili vůbec.

Dnes věnujeme hodně pozornosti tomu, aby byla naše města zelenější, ale třeba by bylo vhodné přemýšlet i nad tím, jak by mohla být modřejší. A někteří lékaři sice předepisují trávení času v přírodě, ale možná by se měli inspirovat praxí viktoriánské Anglie a posílat pacienty také k moři. Pro ty z nás, kteří už dávno vědí, že je čas strávený u vody osvěžuje, to znamená, že vám věda dává své oficiální posvěcení vypnout elektroniku, vydat se na pláž a užívat si jejích výhod.

Šest tipů pro to, jak přírodu využít naplno

DEJTE SI NA ČAS. Studie zahrnující téměř 20 tisíc respondentů zjistila, že zdravotní přínosy pobytu v přírodě se začínají dostavovat, pokud v ní trávíme asi 2 hodiny týdně. Čím více, tím lépe, a to až asi na hranici 5 hodin, kdy už se přínosy delšího pobytu zmenšují.

AŤ TO STOJÍ ZA TO. Je jedno, jestli si čas ve volné přírodě vyberete najednou, nebo rozložíte do menších vycházek během týdne. Podle jednoho z výzkumů by v takovém případě měla každá vycházka trvat alespoň 10 minut.

PROPOJTE SE S PŘÍRODOU. Výhody pobytu venku jsou silnější v případě, kdy se cítíte s přírodou propojení. Zkuste najít způsoby, jak to udělat – třeba prací na zahrádce, fotografováním změn ročních období nebo pozorováním ptáků a zvířat.

TEPLE SE OBLÉKNĚTE. Studie ukazují, že výhody pro duševní zdraví nepřináší příroda jenom v létě, ale i v zimě, kdy je mnozí z nás potřebují nejvíc. Proto na svém spojení s přírodou pracujte celoročně.

NENUŤTE SE DO TOHO. Výzkumy naznačují, že lidé bojující s depresí a úzkostí se po strávení určitého času v přírodě cítí lépe, ale musí to být jejich dobrovolné rozhodnutí. Když cítili společenský tlak, aby se vypravili do přírody, byli méně šťastní, a naopak cítili větší úzkosti. To znamená, že předepisování pobytu v přírodě ze strany lékařů může být i kontraproduktivní. Čas venku si zařiďte tak, jak vám vyhovuje, a nikoho k tomu nenuťte.

KVALITA JE LEPŠÍ NEŽ KVANTITA. O výsledném efektu více rozhodují některé konkrétní vlastnosti zelených ploch než jejich velikost. Na zmírnění stresu se podílejí zejména dva faktory – pomáhají prostory, které vnímáme jako bezpečné, tedy jsou například ze všech stran obklopené vegetací, a ty, které skutečně působí přírodně. Proto se zaměřte právě na ně.

Dělejte to pro děti

Pobyt v přírodě má pro děti nespočet výhod, které se odrážejí v lepších výsledcích ve škole, náladě i schopnosti se soustředit. Také pomáhá zvládat ADHD. Děti, které tráví čas venku, se pak také v dospělosti více zajímají o životní prostředí. Městská zeleň dále pomáhá dětem rozšiřovat své sociální vazby, budovat přátelství a posilovat mezikulturní inkluzi.

Mořské pobřeží také dovede zázraky. Mathew White z britské univerzity v Exeteru sledoval děti, které byly vyloučeny ze školy kvůli chování nebo ty, kterým vyloučení hrozilo, a kterým byl nabídnut surfařský tábor. Zjistil, že se zlepšila nejen jejich fyzická kondice, ale také přístup ke škole a přátelské vztahy s ostatními. Po konci programu pozitivněji vnímali vlastní tělo, což je zvlášť důležité pro teenagery, pro které je to jeden z klíčových faktorů pro pocit osobní pohody.